Po velkém úspěchu svého režijního debutu Vlastníci se Jiří Havelka po třech letech opět vrátil k filmové režii (pokud nepočítáme audiovizuální projekt Očitý svědek). Jeho nový snímek si klade za cíl diváka pobavit, nastavit společnosti zrcadlo a snaží se o mediální, společenskou i politickou satiru. S širokým hereckým ansámblem Havelka rozehrává ambiciózní komediální hříčku, která však trpí nevyrovnaným tempem a nejasným sdělením.
Námět snímku čerpá ze skutečné události, která se stala před pár lety. Strojvůdce vystoupil z vlaku, aby vyřešil technickou chybu, nicméně vlak se mu samovolně s osamocenými cestujícími rozjel z mírného svahu vlastní cestou. Událost, která ve skutečnosti trvala jen pár minut, Havelka rozpracoval do celovečerního filmu. Příběh nemá hlavního hrdinu ani postavy, kterým by se věnoval více než ostatním, jako tomu bylo ve Vlastnících s mladým párem (Kotek a Ramba). Havelka tak na omezeném prostoru rozehrává absurdní frašku s množstvím postaviček, které se postupně uchytí jak média, tak politici s různými úmysly.
Cestující figurky
Stejně jako u Vlastníků, jednotlivé postavy ztělesňují typické čecháčkovské charaktery a vlastnosti, což však vede k přílišné stereotypizaci postav. Narazíme na xenofobního myslivce, který se živí internetovými hoaxy, přechytralé dítě, rozhádaný pár procházející krizí, svéráznou tetičku s řízky, mladou matku samoživitelku, která by nejraději dítě ještě nechtěla a nebo Jaroslav Plesl ztvárňující jakousi obdobu pana Kopfrkingla. Ačkoliv tento mix postav zní na první chvíli velmi atraktivně, jejich přítomnost se brzy ohraje. Již během prvních pěti minut jsou postavy kompletně vykresleny a nikam dál se neposouvají. Všichni se snaží být na sílu vtipní a předhání se v tom, kdo vymyslí absurdnější řešení pro danou situaci. Je velká škoda, že jednotlivé charaktery nejsou odhaleny postupně a schází jim jakákoliv gradace, na čemž pak trpí tempo celého filmu.
Některé postavy by si zasloužily hlubší zpracování, jako například přechytralý všeuměl, kterého ztvárnil Igor Chmela, ve kterém dřímá asi největší potenciál ze všech. Bohužel zůstává stále stejný a nelze určit, co má tato postava divákovi vlastně říkat. To samé by se dalo říci i o matce samoživitelce, která byla nucena předčasně dospět. Zbytek postav jsou pouhé hláškující karikatury a vlastně nelze určit, k čemu ve filmu jsou, což je nejvíce patrné právě u postavy posedlé smrtí, kterou ztvárnil Jaroslav Plesl.
Postavy postrádající vývoj či změnu v chování zkrátka nejsou dostačující motor pro to, aby se utáhl celovečerní film, odehrávající se téměř na jednom místě. Celé tempo snímku je tak nevyrovnané a komické situace repetetivní. Humor sází na veskrze prvoplánové vtipy, bez jakékoliv chytré výstavby, což je škoda, jelikož by si to tento groteskní příběh zasloužil. Nejsilnější jsou pak paradoxně ty pasáže, které se odehrávají mimo vlak.
Satira a intermedialita
Když se pak celý případ samovolně jedoucího vlaku dostane do médií a následně k politikům, snímek začíná nabývat na smyslu. Právě momenty, ve kterých politici namísto důležitých věcí řeší malicherné problémy, jako je ústřední zápletka filmu, jsou nejsilnější a Havelka trefně poukazuje na politický populismus a medializaci nerelevantních situací ve snaze vyhledávat skandální události.
Provázanost snímku s internetovým bizárem je také jednoznačné plus a v tuzemské tvorbě osvěžující, jelikož není podaná násilnou a trapnou formou. Odkazuje se zde na kultovní reportáž o bábě pod kořenem, dědu teroristu, který na vlakovou trať tahal kmeny stromů nebo na Hamáčkův červený svetr. Celý mediální svět pak působí živě a ústřední zápletku chytře zařazuje do kontextu ostatních ,,mimořádných událostí”, s kterými v internetovém prostředí přicházíme do kontaktu každý den.
Už jsme v cíli?
Největší problém snímku tak tkví především v nevyrovnanosti. Výstavba snímku působí spíš jako slepenec jednotlivých segmentů, které samostatně působí dobře, dohromady však tvoří nejasný celek, který spíše stagnuje na místě, než aby se pohyboval vpřed. K celkové pointě filmu se dostáváme dost těžkopádně a konečné sdělení je nejasné.
Je ale třeba ocenit i to, že nejde jen o další řadovou, nekonfliktní a hloupoučkou komedii, kterých je u nás přetlak. Zůstává však otázkou, zda Havelkovi toto měřítko stačí, jelikož pouze lehce vyčnívat z tuzemského průměru není pro tak zajímavého tvůrce úctyhodné měřítko. Velká škoda, že jeho nový snímek bohužel na víc nemá.
Havelkův rukopis
Mimořádná událost nese spoustu charakteristických prvků, které Havelka využil již ve Vlastnících. I jeho nový snímek tak nese určitý formální a stylistický rukopis. Například opět využívá oblíbených zpomalených záběrů zdůrazňujících absurditu okamžiku a fatálnost, či velkých dramatických detailů při monologu jednotlivých postav. Dále pak využívá krátkých ilustračních prostřihů na místa mimo hlavní dění, především když nějaká z postav vypráví historku (ve Vlastnících jsme tento výjev sledovali především u prostřihů na chátrající útroby bytovky). Havelka tak rozhodně patří mezi zajímavé filmové režiséry, u kterých je jejich autorský otisk cítit, na druhou stranu je u něj na škodu přílišná divadelnost a banalizace jednotlivých postav. Nicméně rozhodně se vyplatí sledovat i další jeho filmové počiny a především ty divadelní.
FILM: MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST
Elekta Prague, ČR, 2022
Režie: Jiří Havelka
Scénář: Jiří Havelka, David Dvořák
Producent: Elekta Prague – Marek Jeníček
Kamera: Martin Štěpánek
Hudba: Martin Hůla
Hrají: Jana Plodková, Igor Chmela, Jenovéfa Boková, Jaroslav Plesl, Alois Švehlík, Ctirad Götz, Tereza Marečková, Václav Kopta, Marie Ludvíková, Robert Mikluš, Fedir Kis, Daniel Horečný, Milan Koritjak, Beáta Mikušová, Oliver Vyskočil, Václav Vašák, Magdalena Sidonová, Agáta Červinková
www.cinemart.cz
