Film Šprtky to chtěj taky (2019): Nad 12 let nepřístupné

Teenagerovská komedie, a ještě americká. Pořád vás to nevarovalo? Pokud jste si právě teď koupili lístek na film Šprtky to chtěj taky, a je vám více než 12, asi raději navštivte nejbližší obchod s alkoholem. Tohle střízliví přežijete jen těžko. Většina věcí, kterým se čerstvě dospívající dívky budou zřejmě smát na celé kolo, vám totiž přijde zcela nepochopitelná a naprosto hloupá. Tak jako i celý film.

Pokud jde do kin něco jako komedie mající ambici oslovit zejména dospívající generaci, jen těžko od toho můžeme očekávat hluboký intelektuální zážitek s lehkým transcendentálním přesahem do otázek našeho života a bytí. Tady jde obvykle o sex a alkohol. Proč ne, i tenhle druh filmu má své místo a diváky.

Film Kazišuci. Děj trapnější než název

Jenže po zkušenostech s loňským snímkem Kazišuci se zdá, že režiséři a scenáristé zcela rezignují na fakt, že film by možná mohl pochopit ještě někdo jiný, než zhruba desetiletá, mírně retardovaná, dívenka v růžových šatičkách.

Nutno uznat, že právě Kazišuci dostávají ve snímku Šprtky to chtěj taky soupeře, který ho v nepochopitelnosti a absenci aspoň trochu uvěřitelného děje v některých momentech trumfne. Protože je celkem jisté, že na plátno budete zírat s dokořán otevřenýma očima a možná i se slzami. Bohužel nikoli se slzami od smíchu, ale ze zoufalství, co vše je ještě možné.

Na vysokou můžete, i když paříte

Kamarádky Amy a Molly se od sebe nehnou na krok. Aby taky ne, ono jim totiž nic moc jiného nezbývá. Jejich popularita v kolektivu je totiž zhruba na úrovní zánětu močových cest. Nejde jen o to, že jedna má pár kilo navíc a druhá o sobě už od druháku veřejně říká, že je lesba. Obě jsou to navíc klasické šprtky, které místo akcí se spolužáky na střední leží v knihách, a jejich největší odvaz v životě jsou zfalšované průkazky do non-stop knihovny. Tak schválně, chcete někoho takového za kamarádku?

Obě ví, že jsou outsiderky, ale nijak jim to nevadí. Utěšují se, že jsou dál než ostatní, jsou vyspělejší a cílevědomější. A život jim dává za pravdu, Molly má v kapse přijetí na Yale a Amy kromě pozvánky na prestižní univerzitu také za pár týdnů míří na dobročinnou stáž v Africe. Ti ostatní flákači jim mohou být ukradení.

Tohle funguje až do okamžiku, kdy Molly omylem v kabince na záchodě vyslechne nehezké povídání o sobě samé z úst jejích spolužáků. Jako správná šprtka chce odejít středem a se vztyčenou hlavou. „Já na rozdíl od vás vím, kam můj život směřuje a jsem s tím spokojená. Přijetí na Yale mám v kapse,“ vmete pomlouvačům do obličeje.

Jsou mezi nimi ti největší flákači, kteří nevynechali jedinou party. Jenže ouha, nejprve jí dívka všemi přezdívaná „odtahovka“ sdělí, že i ona je přijatá na Yale, další ze spolužáků se pochlubí nástupem na Stanford, a poslední z trojice má už v kapse programátorský kontrakt s Google a plat půl milionu dolarů ročně.

Takže ono šlo žít a stejně se dostat na prestižní univerzitu? Pro Molly je to strašlivý šok. Najednou jí dojde, jak jí život uběhl mezi prsty, jak nezažila vůbec nic. A proč? Aby měla totéž, co ostatní? Tohle se musí změnit. Rozhodnutí je jasné, musí se zúčastnit party u spolužáka Nicka, která má být tou úplně největší a nejlepší, jakou kdy škola zažila.

Hlavně hodně sprostých slov

Od tohoto rozhodnutí se před očima diváků začne na plátně odvíjet sled naprosto nepravděpodobných, často až nemožných situací, kterým může uvěřit opravdu jen retardované dítě. A asi i oné jedenáctileté teenagerce přijdou trochu přitažené za vlasy. Ta ale snad ocení fekální humor, i když jeho úroveň také odpovídá zhruba pětiletému dítěti.

Ale aby to dostalo správné grády pro cílovou skupinu, je potřeba co nejčastěji zařazovat slova jako fuck, dick, blow a pár dalších. Jestliže to první lze ještě přejít jako v angličtině relativně běžnou nadávku na úrovni našeho vole, ostatní jsou už přece jen drsnější (a to jsme pro vás vybrali jemnější slovíčka).

Scenáristky Emily Halpernová, Sarah Haskinsová a Katie Silbermanová si zjevně s propracovaným dějem nelámaly příliš hlavu. Ostatně proč, cílová skupina je stejně líná přemýšlet, a tak jim bez ladu a skladu naservírujeme život, který žije, nebo spíše který by tak moc ráda žila, protože je hodně drsná. Pro diváka i jen trochu odrostlejšího to ale ze snímku Šprtky to chtěj taky dělá čisté utrpení a trapnost. Nemá šanci ho pochopit, protože ač i on byl asi dříve mlád, a nemusí to být tak dávno, tohle je něco z úplně jiné planety.

A protože je to přece jen americká komedie, nesmí chybět jak solidní nálož národního a morální patosu pořádná baterie feministických zvolání a prohlášení, vhodně doplněná lesbickou erotickou scénou. Skoro si řeknete, že líbající se muži v Bohemian Rhapsody nebo Rocketmanovi byli decentnější. Zkrátka, tohle není ani film na odreagování a pokud máte v hlavě aspoň zbytky funkčních mozkových buněk, budou vám dost překážet v jeho sledování.