Útrapy dnešního světa v izolaci jako by se přímo zračily ve tvářích hrdinů a nenechali diváka ani na vteřinu pochybovat o tom, že právě sleduje vcelku nadčasový snímek. Vzájemné lidské odcizení se v The World to Come ozývá v tichosti z blízké stodoly a člověk při něm kupodivu chce vzít do náruče jedině sám sebe. Drama mělo světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách v září minulého roku. Dařilo se mu a získalo i ocenění Queer Lion za nejlepší film s LGBT tématikou. Je tedy snad jen otázkou času než se Svět, který přijde, dostane viditelněji i k nám, na tuzemské obrazovky či plátna.
Americký venkov své hrdiny nijak zvláště nehostí a jen podtrhuje vtíravý pocit samoty a nepohodlí. Jen lesy, hory a roztoužená srdce, která krvácejí. Film je natočený podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Jima Shepharda, který ji společně se spisovatelem Ronem Hansenem adaptoval i do podoby scénáře. Děj se odehrává v polovině 19. století na venkovské farmě a příběh vypráví Abigail (Katherine Waterson) prostřednictvím svých denních zápisků. Její muž Dyer (Casey Affleck) by mohl vyprávět také, ale ten svou pozornost věnuje pouze jejich hospodářství. Oba se tak uzavření ve svých zdánlivě oddělených světech upínají k něčemu jinému, a to i přesto, že je tíží společná bolest ze ztráty jejich milované dcery.
Láskyplné utrpení
Uvědomění jejich každodenní samoty tak přichází k divákovi pouze prostřednictvím Abigail. Avšak Casey Affleck, ztvárňující Dyera, svůj příběh vypráví také. Jeho tiché a krátké repliky nutí k zamyšlení nad tím, jak může být umlčená bolest těžká a ostrá jako kámen, který stahuje ke dnu, a přitom za sebou zanechává ošklivé jizvy. Probíhající zima ale udržuje vše pečlivě zamrzlé a nikomu nedovoluje roztát, procitnout a nadechnout se teplého jarního závanu s příslibem vřelejších dní. Ty ale přeci jen přicházejí, a to dříve než jaro samotné. Noví sousedé Finney (Christopher Abbott) a Tallie (Vanessa Kirby) po krátkém čase vytrhnou oba manžele ze své každodenní šedi.
Bolest se ale nevytratí a jako při zemětřesení se objevují její další a další záchvěvy. Jsou to Abigail s Tallie, které se ale navzdory tomu nechávají unášet svými lyrickými tóny a pomalými krůčky začínají propadat svojí vzájemné přítomnosti. Výraz obou je častokráte výmluvný, avšak z planoucích očích herečky Vannesy Kirby je patrné, že v sobě Tallie skrývá žár stejně intenzivní jako Abigail. Katherine Waterson ve své postavě oproti tomu probouzí jistou zádumčivost, která ale častokráte také mluví za své. Obě herečky tak velice důmyslně a nápaditě začínají pomalu vyprávět milostný příběh. Intenzivně se tak pracuje s citovým vzrušením diváka, který očekává ony palčivé interakce obou žen s jistým napětím. Tempo je sice pomalejší, ale i přesto nenechává dlouho čekat. Intimní příběh, nerušený rejem vedlejších postav, se tak přidává k velmi povedených snímkům o lásce dvou žen, která není nečekaná, ale očekávaná. V minulém roce to byl například film Ammonite, odehrávající se na britském pobřeží, či Portrét dívky v plamenech (2019), který vzplál ve francouzské Bretani. Nicméně The World to Come není navzdory svému příběhu tak prostý, jak by mohlo zdát. Film totiž osloví spíše náročnější publikum, které potěší i velmi nápaditá kamera a možná i výrazná hudba.
Příjemná kamera i nevyrovnané hudební pokusy
Kamery se ujal André Chemetoff, který společně s režisérkou Monou Fastvold, vytvořil spoustu zajímavých záběrů, při kterých dolehne na diváka nejen zobrazená psychická, ale i fyzická bolest. Snímek je natočený na 16 mm film, který dodává výslednému obrazu i jakousi autenticitu. Mona Fastvold si už dříve vyzkoušela režii podobně uchopeného příběhu. Byl jím její celovečerní režisérský debut s názvem Sleepwalker (2014), který taktéž vypráví příběh dvojice, jejichž zdánlivě klidnou životní situaci neočekávaně pročísne jiný pár. Co se týče původní hudební partitury anglického experimentálního skladatele Daniela Blumberga, je dojem z výsledku poněkud matoucí. Hudba ve filmu je opravdu jedinečná, intenzivní, ale místy až překvapivě nevyrovnaná. Zvuky píšťal přehlušují i samotnou vánici a divák tak v teple svého domova pocítí místo ostrého pálení ledových bodlinek pálení vlastních zvukovodů. Kromě nechuti to s sebou přináší i mírné vytrhnutí z děje. A tak se hmatatelný závan prožívané minulosti občas vytratí a probíhající scéna se člověka nijak výrazně nedotkne.
V jiných případech jde ale zřejmě o záměr, kdy autoři nechtěli, aby si publikum užívalo explicitní milostné chvíle Abigail a Tallie. Možný důvod je takový, že i ony musely neustále myslet na to, že chtějí společně žít život, který nikdy nebude jejich. Jejich vnitřní bolest se tím pádem s přicházejícím štěstím jen více prohlubovala. V některých úsecích je ale hudba natolik výrazná, že se chvíle plné radosti mění na trýznivý zážitek plný neklidu. A kdyby se v určitých momentech k auditivnímu nepohodlí přidalo i to vizuální, je celkem pravděpodobné, že by vyvstala i myšlenka s přáním na brzký konec.
FILM: THE WORLD TO COME (2020)
Drama, USA, 98 minut
Režie: Mona Fastvold
Předloha: kniha Jima Sheparda: The World to Come
Scénář: Jim Shepard a Ron Hansen
Kamera: Andre Chemetoff
Hudba: Daniel Blumberg
Hrají: Katherine Waterston, Vanessa Kirby, Christopher Abbott, Casey Affleck a další
www.bleeckerstreetmedia.com
