- Reklama -

Dark Matters. Už jen z názvu nového alba lze vyvodit, že finští rockeři zůstali věrní své temné stránce. Jejich tvorba se stále melancholicky točí okolo otázek smrti a smutku. Stejně jako na předchozích dvou deskách, jsou i zde dechberoucí vrcholy, ale také hluboké propady, kvůli kterým novinka působí poněkud roztříštěně.

Finský gotický rock byl nejpopulárnější někdy před 15 lety, kdy The Rasmus bodovali se svým albem Dead Letters, Nightwish byli na vrcholu své kariéry a HIM označili svoji hudbu za „love metal“. S ubíhajícími roky se styl těchto kapel vyvíjel a měnil, ale vždy stál na pevných základech.

Dvě fenomenální nahrávky Dead Letters (2003) a Hide From The Sun (2005) vystřelily The Rasmus do hvězdných výšin. A právem. Skladby na těchto albech jsou všechny do jedné stejně kvalitní a intenzivní. Poté jim začala trochu docházet šťáva, což je slyšet i na novince. Lauri Ylönen a spol. stále umí napsat opravdu působivé písně, ale oproti nim pak ty ostatní působí jako nuzné cajdáky.

Dark Matters je žánrově i kvalitativně velmi nevyrovnané. Největší pecky kapela vypustila do světa ještě před samotným vydáním alba. První singl Paradise navnadil na staré dobré The Rasmus – rockový sound a hluboké basové linky se prolínají v intenzivní melodii, kterou nebudete moci pustit pár dní z hlavy. I videoklip příjemně připomněl časy okolo alba Dead Letters.

Nejtvrdším místem desky, a zároveň jejím vrcholem, je bezesporu Wonderman – skladba, kterou kapela nahrála pro finský superhrdinský film Rendel.

Důležitou úlohu zde hrají basové riffy, a tak se téměř zdálo, že Finové opět nahráli opravdu rockovou desku. Ovšem tím výčet podobně silných momentů končí.

Nedá se říci, že by další skladby byly vyloženě špatné, jen jsou jiné, než bychom čekali. The Rasmus se rozhodli experimentovat s taneční hudbou mnohem více než dříve. Desku produkovala švédská banda The Family, jež dříve spolupracovala s vítězkou Eurovize Loreen nebo rapperkou Iggy Azaleou.

Není tedy divu, že je celé album jako stvořené pro rádia a neztratilo by se ani na taneční party. Naštěstí si kapela udržela své základní stavební prvky – melancholii, temnotu, silné emocionální texty a intenzivní chytlavé melodie. To vše drží desku pohromadě, i když žánrově se rozpadá. Skladby Nothing, Empire a Crystalline jsou plné tanečních elektronických aranží. Rukopis The Rasmus v nich posluchač hledá jen těžko.

A refrén písně Delirium až moc nápadně připomíná tvorbu výše zmiňované Loreen.
Silnou stránkou celé kapely jsou balady. Vynikne v nich specifický hlas zpěváka Lauriho i melancholické texty. Příjemným překvapením je tak závěrečná Dragons Into Dreams, ale i klidnější popové songy Black Days a Silver Night.

The Rasmus si na své již deváté řadovce udržují zajetý standard, i když se rozhodli experimentovat a následovat popový trend. Po žádné kapele se nedá požadovat, aby jela stále po stejných kolejích. I finští havrani dospěli, ovšem udrželi si své temné záležitosti, které nám teď servírují v hlubokých basových linkách, ale i v popových melodiích a typicky tanečních aranžích.

Skalní fanoušky zřejmě opravdu potěší jen pár skladeb, ale na to už si možná po dvou posledních albech zvykli. Člověk si prostě musí vybrat jen ty skvosty.

 

Hudební album: Dark Matters

Interpret: The Rasmus
Datum vydání v ČR: 6. října 2017
Celkový čas: 35:01
Vydavatel: Playground Music Scandinavia
Skladby: Paradise / Something In The Dark / Wonderman / Nothing / Empire / Crystalline / Black Days / Silver Night / Delirium / Dragons Into Dreams
Top skladby: Paradise, Wonderman
Album v ČR zakoupíte za zhruba 357 Kč.
www.therasmus.com

PŘEHLED RECENZE
Originalita
5
Zvuk
9
Atmosféra
5