V Národním, potažmo Stavovském divadle proběhla druhá premiéra této sezóny. Tou se stala adaptace románu Stefana Zweiga Netrpělivost srdce (1938), jejíhož zpracování se ujal režisér Daniel Špinar, který působí také jako umělecký ředitel činohry Národního divadla. A laťku nastavenou vysoko Plukovníkem Švecem Jiřího Havelky suverénně překonal.

Netrpělivost srdce je románem o lidském soucitu, který může mít tragické důsledky. O důležitosti umění říkat NE, nebo jednoho dne zjistíte, že váš život už nepatří vám. A o tom, že lásku si nelze koupit, ani vynutit.

Anton Hofmiller je mladý, fešný důstojníček, který se v posádkovém městě poněkud nudí. Jednoho dne však v kavárně zahlédne Ilonu, neteř Kekesfalvy, nejbohatšího muže v okolí. A Hofmillerovi se poštěstí, že právě ke Kekesfalvovi je pozván na „dîner“. Celý večer protancuje s Ilonou, později si ovšem uvědomí své hrubé chování – vždyť ještě ani jednou neprovedl dceru hostitele! Jaká neomalenost! Jenže, ach, jaká to neobratnost, nezaviněná nehoráznost! Edita je chromá a na jeho pobídku k tanci reaguje hysterickým záchvatem.

Hofmiller je zahanben a posílá dívce jako omluvu kytici. A od této chvíle se zaplétá do vlastního pocitu viny, do neschopnosti kruté upřímnosti vůči chromé dívce a do vděčnosti vůči Kekesfalvovi, který jej pronásleduje s dárky, jen aby i nadále k nim na zámek chodil a trávil s Editou čas. Jenže Edita si Antonovy návštěvy vyloží po svém a na opravdový malér je zaděláno.

Netrpělivost srdce v podání Daniela Špinara v sobě mísí pohádkové i hororové motivy a propojuje tak chvíle domnělého štěstí s následným neštěstím, ba tragédií, v niž děj vyústí. Tenká hranice mezi oběma žánry je naznačena v gestech, kostýmech i výrazném líčení. Červené tváře, silně nalíčené oči a vysoko vykreslené obočí dámám propůjčuje panenkovský, ale zároveň trochu děsivý vzhled.

Editě kostýmní výtvarnice Linda Boráros přiřkla světle růžové šaty, jež jen posilují dojem, že vypadá jako panenka nebo princeznička. Je v tom však i něco znepokojivého a trochu připomíná jednu z dvojčat v Osvícení. Nejvíce hororovou postavou je ošetřovatelka v nemocniční uniformě, jež vypadá, že se s ničím moc nepáře. Naopak nejvíce pohádkovou postavou je Anton Hofmiller. V modročervené uniformě a s namalovaným zakrouceným knírkem připomíná vojáčka jako z Louskáčka. Jediná škoda, že se knírek v průběhu představení Radúzu Máchovi rozpustil a smazal.

V gestech herci mistrně střídají dynamiku s nehybností, žádný pohyb nevyzní naprázdno. Ať už mám na mysli jezdeckou kavalerii, kdy si herci pomůžou choreografií s jezdeckými bičíky, nebo Kekesfalvovo nehybné sklonění se nad Hofmillerem, při kterém vypadá jako emocionální upír, vše skvěle zapadá do kontextu. Zásluhu na tom má i povedená scénografie, která využívá točny na jevišti a dynamiku některých částí tak ještě zdůrazňuje. Scéna samotná je rozdělena do tří stejných částí v podobě pokojů oddělených dveřmi.

Postavy tak mohou přecházet z pokoje do pokoje, aniž by se vlastně hnuly z místa, jelikož pozadí za nimi je stále stejné. Navíc odpadá rušivé přestavování scény, které v tomto případě neprobíhá divákovi na očích, ale na odvrácené straně točny. Nelze opomenout ani hudbu Jiřího Hájka, který vytvořil motiv, jenž se divákovi snadno dostane pod kůži.

Špičkové herecké výkony popravdě považuji na scéně Národního divadla za standard, přesto se u nich nemohu na chvíli nezastavit. Radúz Mácha v roli Antona Hofmillera a Pavlína Štorková jako Edita jsou opravdu okouzlující. Štorková perfektně střídá dívčí jemnost a bestiální vzteklost a stejně jako Mácha skvěle pracuje s mimikou. Úžasná je i ošetřovatelka Jindřišky Dudziakové, ačkoli jí role přisuzuje jediný výraz – naprosto kamenný.

Stejně výteční jsou i ostatní herci, jejichž výkony v kombinaci s výpravou a Špinarovou režií dávají dohromady famózní inscenaci. Ostatně se mi opět potvrdilo, že pro mě osobně je Daniel Špinar nejsilnější v dějově zhuštěných inscenacích bez přestávky, kdy není prostor pro zbytečnosti. Netrpělivost srdce se tak zařadí mezi další mé Špinarem režírované oblíbence – Manon Lescaut a Sen noci čarovné.

 

Divadlo: Netrpělivost srdce

Překlad: Božena Koseková

Dramatizace a režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Jan Tošovský
Scéna: Andrej Ďurík

Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Jiří Hájek

Světelný design: Přemysl Janda
Projekce: Jan Adamus
Foto: Martin Špelda
Hrají: Radúz Mácha, Pavlína Štorková, Vladimír Javorský, Jana Stryková, Filip Rajmont, Jiří Suchý z Tábora, Jiří Štěpnička, Vladislav Beneš, Taťjana Medvecká, Jindřiška Dudziaková, Josef Darebný, Jakub Dittrich, Pavel Dytrt, Jakub Hána, Michal Holánek, Jevgenij Lisovik, Patrick Markes, Daniel Rybicki, Štěpán Tuček, Jiří Valeš
www.narodni-divadlo.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
10
Zpracování
10
Výprava
10
Herecké výkony
10