Úryvek z repliky Markéty Tallerové coby Sestry Isabely skvěle shrnuje pointu a smysl nové činoherní inscenace Želary Divadla F. X. Šaldy v režii Jakuba Nvoty. Drama, které se svým časoprostorem zařazuje do období před začátkem druhé světové války, drama, které zobrazuje život sousedů v zapadlé horské vesnici, na mapách nevyznačené, jako by vykreslovalo lidské charaktery současné společnosti. Jakési neviditelné zrcadlo ohraničené jevištním portálem. To jsou Želary.

Jméno režiséra Jakuba Nvoty není pro liberecké diváky neznámé. V roce 2018 vytvořil v Malém divadle DFXŠ úspěšnou inscenaci Mikve izraelské dramatičky Hedar Galron a roku 2021 uvedlo divadlo jeho inscenaci Shakespearovy tragédie Král Lear, ve které exceluje Václav Helšus. Režisér se do divadla v jizerském podhůří vrátil po dvou letech, aby zde tentokrát vytvořil vlastní adaptaci souboru povídek Květy Legátové s názvem Želary. Jedná se o první vydané dílo spisovatelky, na které v roce 2002 navázala volným pokračováním v podobě novely Jozova Hanule. Tato novela se stala předlohou úspěšného a na Oscara nominovaného filmu Ondřeje Trojana, Želary. Právě kvůli stejnému pojmenování filmu a nové inscenace může divák nabýt domněnky, že na jevišti DFXŠ zhlédne příběh postavy Elišky/Hany (ve filmu ztvárňuje Anna Geislerová). Adaptace povídek se však odehrává před vypuknutím druhé světové války, a tudíž i před příběhem o dívce, která se ukrývá před nacisty v malé horské vesnici. Je proto důležité si zjistit, o čem liberecká inscenace je, aby nedošlo k omylu. Věřím však, že kdyby k němu přeci jen došlo, zůstanou diváci i přesto sedět na svých místech a se zájmem budou sledovat drama s humornými prvky, které se před nimi odehrává.

Jakub Nvota spolu s dramaturgyní Lenkou Chválovou a skoro celým činoherním souborem DFXŠ vytvořil inscenaci po dějové stránce vskutku nevídanou. Dá se říct, že v této práci je každá dějová linka, každý osud stejně důležitý. Jsme zde svědky odlišných životů, které se mezi sebou vzájemně proplétají. Fascinující je detailní promyšlenost postav, díky čemuž se divák nenuceně dozvídá, jakou mají minulost, a s kým vším z vesnice jsou jejich jména spojena. Vzorným příkladem je Lipka (Ondřej Kolín), nemanželský syn, o jehož životě se diváci dozvídají v průběhu děje z plynulých dialogů zejména Kněze (Martin Stránský) a Sestry Isabely (Markéta Tallerová). Děj inscenace jsou puzzle, které si publikum od první scény až do konce představení spojuje v jeden jednotný celek. 

Nelze s jasností říct, zda se v díle vyskytuje jen jedna hlavní role. Snad Lucka Vojničová ve fantastickém podání Štěpánky Prýmkové, kterou Učitel (Martin Polách) nazval „mocným duchem Želar,“ snad Vojta Zálešák (David Punčochář), který se navrací z vězení, nebo již zmiňovaný Lipka, jehož osud je spojený s mnoha obyvateli horské vesnice, by se tak mohli nazvat. V tom případě by ale došlo k upozadění ostatních, stejně významných a do příběhu přispívajících postav. 

Příběh plný zášti, pomsty, lásky, bezmoci, zobrazující drsný horský život před druhou světovou válkou, jako by byl napsán pro Jizerské hory. V této krajině člověk zápasí s vodou, která je jeho pánem, už odpradávna. Možná to přispělo k vytvoření inscenace, ve které je příroda, zejména pak voda, nepostradatelnou složkou. Důraznost na tento živel nalezneme nejen v řeči postav, kde je několikrát zmiňováno, že voda je mocná, dokáže člověku ledacos povědět, ale také ve scénografii Pavola Andraška. V té po oknech kulisy, představující stěnu dřevěné chaty, tečou kapky vody symbolizující déšť. 

Promyšlená práce slovenského režiséra s Divadlem F. X. Šaldy dokázala vytvořit dílo, které svým plynulým dějem a charaktery postav představuje lidskou společnost. Je důkazem toho, že povaha člověka se nikdy nezměnila a nikdy nezmění, a že naše osudy mohou být propletené více, než se na první pohled zdá. „Celý svět jsou Želary,“ ale je jen na nás, zda je tak nazýváme a zda jsme si toho vědomi.

DIVADLO: ŽELARY

Režie: Jakub Nvota
Dramaturgie: Lenka Chválová
Scénografie: Pavol Andraško
Kostýmy: Lenka Hollá Odvárková
Hudba: David Rotter
Bitky: Petr Nůsek
Light design: Pavel Hejret
Inspice: Slávka Maršíková
Nápověda: Jitka Jirásková
Foto: Petr Neubert
Hrají: Štěpánka Prýmková, Martin Stránský, Martin Polách, Tomáš Impseil, Jana Hejret Vojtková, Kateřina Kornhäuserová, David Punčochář j. h., Tomáš Váhala, Eliška Jansová, Jana Stránská, Karolína Baranová, Václav Helšus, Ondřej Kolín, Eva Goldmannová, Filip Jáša, Markéta Tallerová, Jaromír Tlalka, Stavros Pozidis, Tomáš Holý j. h.
www.saldovo-divadlo.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
8
Zpracování
10
Výprava
9
Herecké výkony
10
recenze-zelary-divadlo-fx-saldyDramatická adaptace souboru povídek Květy Legátové zobrazuje život na horské vesnici tak, jak jej spisovatelka ve svých povídkách popisuje. Jedná se tedy o dílo, které nemá pouze jeden hlavní děj, jednu zápletku, na které by byla celá inscenace postavena. Příběh obyvatel horské vesnice donutí diváka přemýšlet a získávané informace spojovat dohromady tak, aby si na konci sestavil ucelený příběh s názvem „Želary“. Inscenace je vhodná pro žáky druhého stupně a středních škol, kteří mají soubor povídek v povinné četbě, ale především pro dospělé, kteří ocení formu vyprávění děje, při které si sami musí sestavit příběh v jeden celek, aby dílo pochopili.