Když se řekne PonavaFest, každému, kdo už ho někdy prožil, se vybaví krásné prostředí jednoho z nejstarších evropských parků, příjemná atmosféra a zajímavá, neoposlouchaná hudba. V areálu Lužánek, uprostřed blahodárné zeleně, se letos už podeváté setkali umělci mnoha kategorií s posluchači a návštěvníky. Byly to vydatné tři dny a jsou důkazem toho, že i když nepanují optimální meteorologické podmínky, dobrá kultura si svou cestu vždycky najde.
Během tří dní, od pátku do neděle, nabídly celkem tři stage kulturně bohatý program pokrývající jak hudbu, tak divadlo, literaturu, performance i výtvarné umění. Návštěvník mohl být klasicky paralyzován tím, že nelze stihnout všechno, i kdyby moc chtěl, ale to je obvyklá daň festivalového dění.
Hudební pásmo na hlavní stagi v pátek otevřela kapela Noise Flow. Čtyři brněnští hudebníci do toho skočili po hlavě a do ticha po dešti napálili pořádnou dávku energie. Na rozjetou náladu navázala freejazzová skupina z Paříže jménem Tikkun, která překvapila svou energičností a výborným zvukem. Program už tou dobou frčel i na dalších, menších zastřešených stagích, jako je Yurta nebo Šapitó, kam se dalo schovat před deštěm. Šapitó bylo v pátek zasvěceno humoru a stand-up výstupům, zatímco Yurta spokojeně pulzovala DJ sety, které si připravil DJ Arsen, ana mi a KRABS. Večerní flow v bizarním stylu zakončili na hlavním pódiu čtyři avantgardně odění hudebníci kapely Kabaret Dr. Caligariho, kteří se ve svém lehkém šílenství dotkli každého z přítomných.
Festivalová sobota obvykle nabízí nejpestřejší vyžití, bylo tomu tak i na PonavaFestu: program startující už ve dvě odpoledne nezpomaloval v zatáčkách, na hlavní stagi defilovali Noví kumpáni následovaní kapelou Fru Fru, Janou Vébrovou s Bandem, The Plastic People of The Universe, očekávanou Načevou s Kovalem a Vtípilem, a o závěrečný funkový klimax se postarali živelní brněnští Sajmon&Garfunkers. Když už bylo zvuku moc, bylo možné se zklidnit cvičením Čchikungu u jezírka nebo zpomalit na autorských čteních výrazných českých básníků v Šapitó (Jonáš Hájek, Jakub Řehák, Elsa Aids). V Yurtě pak nešlo než dobít baterky a zakývat hlavou na DJ pásmu Bastl Jamu připravený skupinou Bastl Instruments, která vyrábí a vyváží své synťáky a hrací krabičky do celého světa.
V neděli ráno se chodí do kostela, nebo se medituje v Šapitó s Jiřím Hazlbauerem. Se zenem v duši se pak lépe poslouchá i duo Housekeepers, které v Yurtě časně odpoledne představilo své pásmo písní o rutinních domácích pracích. Když se o utírání prachu a třízení odpadu zpívá v angličtině a francouzštině, vždycky to zní důstojně, to ví i zpěvačka Adéla Polka doprovázená irským producentem Willem O’Connorem. Highlightem sváteční hlavní stage bylo pro mnohé vystoupení Blue Uandi, popovou extravagantní dvojicí výborných muzikantů Martina Konvičky a Davida Machovského. Než lužánecký prostor rozvibrovali svými elektronickými krajinami, vyladila všechny posluchače pod stagí Marie Puttnerová, která je letos oceňovaná za svou debutovou desku Laila Tov.
Kouzlem festivalů je fakt, že se nedá stihnout všechno, takže je nutné vybírat. Na PonavaFestu letos bylo opravdu z čeho. Kroky návštěvníků intuitivně řídilo počasí, takže často v momentech prudších přeháněk nacházeli úkryt v zastřešených stagích Šapitó a Yurty, kde je vždy vítal právě probíhající program. Navzdory tomu, že je festival bez vstupného a plotů, má dostatek skalních fanoušků, kteří se nenechají odradit ani špatným počasím (a probíhajícím mistrovstvím v hokeji!), což z něj dělá srdcovou akci, na kterou se vyplatí vracet. Příští rok se navíc chystá jubilejní desátý ročník, dá se tedy čekat, že nás dramaturgové mile překvapí a připraví takový program, na který se vyplatí jít i kdyby měla nastat potopa světa.
