Slovo „lyrika“ je odvozeno od řeckého pojmenování veršovaného zpěvu doprovázeného hrou na lyru. Začátky poezie byly s hudbou spjaty a jsou dodnes… Příklad za všechny je hit Vladimíra Mišíka Stříhali dohola malého chlapečka, skladba podle básně Josefa Kainara. Ještě zajímavější je druhá strana mince. Ti, které máme primárně zařazené jako muzikanty, vydávají básnické sbírky. Co je k takovému kroku vede? Na vztah mezi hudbou a poezií jsem se zeptali Jana Ungera, textaře a zpěváka kapely Zrní, který nedávno vydal básnickou sbírku s názvem Dneska na horu nevylezu, není to potřeba.
V předchozím článku jsme se věnovali sbírce Ztracení kamarádi Martina Kyšperského, sbírce Kráky Davida Stypky a knížky Ostrov, co chutná jako pomeranče Kateřiny Marie Tiché.
Nádherná sbírka drobných básniček a textů v těchto dnech vychází Janu Ungerovi, zpěvákovi a textaři kapely Zrní. Poetická knížka Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba vychází v nakladatelství Triáda.
Jak vnímáte vztah mezi poezií a hudebním textem?
Musím říct, že jsem se touhle otázkou nikdy nezabýval. Dokud jsem se s Robertem Krumphanzlem z nakladatelství Triáda nedohodl, že bychom vydali knížku mých básniček. Poslal jsem mu asi dvě stě textů, z nich mnohé už jsou zhudebněné v Zrní a pak jsme společně zjišťovali, jak velký rozdíl je v textu, když zaznívá s hudbou, a v textu, který najednou sám leží na papíře, obklopený bílem a tichem. Až tehdy jsem si uvědomil, že dobrý písňový text vůbec nemusí fungovat jako dobrá báseň. Hudební text se v celek skládá s hudbou, počítá s její emocí, rytmem, s její strukturou, vzájemně se podporují, spolupracují. Počítá s hlukem. Zatímco báseň je sama za sebe. Oproti textu v písničce je to ještě o kus víc o spoluúčasti toho na druhé straně, kdo se ve chvilce čtení sám podílí na náladě, tempu básně, jeho fantazie má daleko větší prostor než u písničky. Až bych řekl, že báseň nejlíp funguje v tichu. Neznamená to určitě, že by neexistovala varianta dobře zhudebněný poezie. Pokud už ale v básni všechno je, vyžaduje si to velkou muzikantskou citlivost, aby hudba text nezničila, nepřesolila, nepřehlušila.
Čím je text předurčen k tomu stát se písní? Je to pouze technická stránka – rytmus, přízvuk – nebo se jedná o něco „vyššího“?
Oboje je důležitý. Z textů a zápisků, který si do zásoby píšu a kterýma se pak prohrabuji, když chci udělat písničku, hledám takový, který mají v sobě nějaký hudební rytmus, repetitivnost. Text by měl taky v sobě mít nějakou emoci, která je pro písničku potřeba. Možná i údernost. Teď nemluvím třeba o ambientu, ale o kapelní písničce. V písničkový struktuře je často refrén, nebo nějaký opakující se vyzdvižený místo. Není to samozřejmě nutný, my například refrény zrovna často nepoužíváme, ale když v textu vidím nějaký náznak sloganu, sdělení, který by šlo zopakovat, tak ho to ke zhudebnění předurčuje.
Vladimír Merta ve své úvaze o hudbě a poezii píše: „Posluchač plave v textu unášeném neznámou melodií, občas se utápí v celku dojmů.“ Může být tak báseň způsobem, jak vyjádřit víc, nebo jak vyjádřit myšlenku intenzivněji?
No, to je to, o čem jsem mluvil v první otázce. Ale myslím, že je to prostě jiný medium. Hudba míří na jinou část mozku. Pokud je bez textu, je to čistá emoce. Je to vlna, na který se vezeš, tančíš, sníš. Kotví tě v čase, v rytmu, v harmonii, ale nechává hodně otevřený prostor pro interpretaci. A hlavně nezaměstnává rozum. U poezie je rozum zaměstnaný díky samotný řeči víc, ale ta míra otevřenosti interpretaci a prostoru je, zdá se mi, ve výsledku nějak záhadně podobná. Alespoň takovou poezii mám rád a takovou hledám já.
Pokud jsou ale text a hudba spolu, vzniká ten zvláštní hybridní útvar, písnička. Mimochodem jako dítě jsem vůbec nechápal, proč to sakra ty lidi normálně neřeknou a musejí to dělat takhle nepřirozeně. Muzikál byl pro mě vrchol bizáru. To mi přijde pořád, ale písničky mi už smysl dávají. Písnička hovoří k rozumu i nerozumu. Je to balíček. Je ti to celý daleko víc naservírovaný, toho prostoru pro interpretaci je podstatně míň (i když samozřejmě pořád víc, než třeba v seriózním zpravodajství). Ale třeba zase na druhou stranu může způsobit komplexnější zážitek? Možná je písnička dalším krokem směrem k filmu. I proto ty klipy. Často je i o komunikaci s konkrétním interpretem, živý hraní je vyloženě o tom. Takže, nemyslím si, že by písnička s poezií a hudbou vedly souboj o to, kdo dokáže myšlenku předat intenzivněji. Prostě jsou to jiný formy.