- Reklama -

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK slaví letos 80 let od svého založení. Jubilejní sezóna si dala za úkol zmapovat dosavadní historii FOKu. Mimo jiné připomenout i význam zkratky FOK – Film, Opera, Koncert. Kulturio při té příležitosti vyzpovídalo dramaturga FOKu Martina Rudovského.

 

❖  Vy jste dramaturgem pražského symfonického orchestru FOK. Řekněte na úvod, co je náplní vaší práce?
V mém případě se jedná o práci tvůrčí v tom smyslu, že se snažím přicházet se zajímavými nápady, skladbami, případně navrhovat zajímavé sólisty, kteří v Praze ještě nevystupovali. To vše se pokouším skloubit s dirigenty, kteří se mi zdají vhodní pro ten daný repertoár. A i když mé návrhy musí schválit manažeři FOKu a umělecká rada, tak prvotní nápady, co bychom měli hrát, pochází ode mě.

❖  Jak si poradíte s tím, aby sezóna byla vyvážená – aby byly zastoupeny jak tradiční interpreti, tak soudobá vážná hudba?
Vyvažuji to i z toho důvodu, že FOK vždy dělal spoustu premiér. Myslím, že nyní je to tak půl na půl – předchozí století a dvacáté století. A k tomu dvě až tři premiéry ročně. Protože kdo jiný by měl hrát soudobé skladatele než městský orchestr, který je státem podporovaný, aby se věnoval hudbě? Z toho důvodu zařazuji do sezóny premiéry současných českých skladatelů, aby byl udržován kontakt s živým uměním.

❖  Nejsou dvě premiéry ročně málo?
Dříve jich určitě bylo víc. Já jsem v kontaktu s bývalým dramaturgem FOKu Petarem Zapletalem, který byl zvyklý se na nic neohlížet a uvést třeba i pět premiér. My dnes musíme brát na zřetel přání diváka. Repertoár vážné hudby je v dnešní době již značně široký a my chceme divákům nabídnout z něj co nejvíce, mít sezónu pestrou.

Z toho důvodu premiéry omezujeme. Letos budou tři – Jan Klusák, Jaroslav Jakubovič (v rámci jeho koncertu jsou dvě skladby dokonce psány přímo pro FOK). A i na sezónu 2015/2016 plánujeme dvě premiéry – jednu českou a jedno světové dílo.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖  Letošní sezóna je speciální tím, že FOK slaví 80. výročí od svého založení a vy jste se rozhodl k této příležitosti uvést koncerty, které mapují historii oněch let…
Ano, hned úvodní koncert filmových melodií probíhal ve Valdštejnské zahradě, kde FOK pravidelně hrával. Tím jsme spojili hned dvě tradice – místo a propojenost s filmem. Neboť zkratka FOK znamená film, opera, koncert a je stále součástí názvu symfonického orchestru, i když pravda, filmu ani opeře se již moc nevěnuje. Od čtyřicátých let jde vlastně o výhradně koncertní orchestr, v názvu jde spíše o odkaz na tu zakládající myšlenku. Nicméně k opeře se v této sezóně trošku vrátíme, i scénickému představení.

Na základě historické reminiscence jsme oslovili Vinohradské divadlo a plánujeme společný projekt v kostele sv. Anny na Pražské křižovatce. Dále například na konci září proběhl koncert věnovaný osobě Václava Smetáčka, který byl dlouholetým šéfdirigentem FOKu. 20. listopadu proběhne narozeninový koncert, na který jsme pozvali přední české hudební osobnosti Dagmar Peckovou, Pavla Šporcla, Jiřího Bártu a Jiřího Stivína. V lednu se vrátíme k filmovým melodiím, kdy zazní i hudba z Hvězdných válek. A na konec sezóny – v červnu 2015 – zazní koncert věnovaný Rudolfu Pekárkovi, zakladateli FOK.

❖  Zmínil jste Valdštejnskou zahradu, což nejsou vaše běžné koncertní prostory. Můžeme očekávat „expanzi“ FOKu i do jiných netradičních míst?
Určitě. Například v současné době jednáme s nákupní galerií Myslbek, takže někdy v budoucnu bychom mohli hrát tam. Nebo jak jsem již zmínil kostel sv. Anny na Pražské křižovatce, to je také netradiční místo.

❖  FOK má program nazvaný „FOK pro nové generace“, který se zaměřuje na hudební edukaci žáků ve školách. Lze ale zacílit i mladé, kterým již nelze „vnutit“ vážnou hudbu pod hrozbou neomluvené absence? Sám jste ročník 1981, snažíte se tedy v dramaturgickém plánu brát ohled i na věkovou skupinu 18–35 let?
Toto je složité. Převážná většina našich abonentů jsou samozřejmě starší lidé. Vidím v tom souvislost s časem. Ani já si nedokážu úplně naplánovat, jako ti posluchači kolem šedesáti let, že odteď budu mít po dva roky každý čtvrtek volný a budu chodit na koncerty. I ve světě se s tím zápasí, jak starý model abonmá napasovat na dnešní dobu, kdy lidé plánují po týdnu nebo dokonce se ráno probudí a řeknou si „tak co budu dělat dnes večer?“

Na to není orchestr moc zařízen. Ale my se s tím snažíme srovnávat – mimo klasických abonentních řad nabízíme posluchačům možnost si poskládat koncerty podle sebe. Vytvoří si tak vlastní abonentku. Stejně tak jsme otevřeli maximum možných veřejných generálek, které jsou dopoledne a za zvýhodněnou cenu, to docela využívají studenti. Ale je pravda, že i přes snahy ta střední generace a studenti vysokých škol na koncertech chybí. Vidím v tom ale problém časový.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖  A co se repertoáru týče?
Snažím se instrumentální hudbu přiblížit například skrze filmovou hudbu, to láká opravdu široké publikum. A na příští rok plánuji spolupráci s Martinem Kumžákem nebo s Jaroslavem Jakubovičem, kteří připravují pár jazzových skladeb pro náš orchestr. Ale vím, že probíhají takové akce jako je Queen Symphony. To je však problematické, protože hlas Freddie Mercuryho byl jedinečný a ta instrumentální podoba vedle originálu neobstojí a stejně tak neobstojí ani vedle Beethovenových symfonií.

Tyto fúze je opravdu náročné dát dohromady tak, aby to fungovalo. Navíc je pravda, že vážná hudba není šálkem čaje každého. K ní se musí v podstatě dospět a propracovat. Bezesporu je to hudba náročná, nikdy to nebude hudba pro masy…

❖  Je to problém pouze Čech nebo i ve světě se potýkají s nezájmem o vážnou hudbu?
Loni jsem spolupracoval s česko-francouzským současným skladatelem Kryštofem Mařatkou, který je stejný ročník jako já. Popisoval, že ve Francii nebo i v Německu je vážná hudba masivně podporovaná. Tam je to dáno už od začátku výchovou ve školách, probíhajícími hudebními festivaly atd. I ti současní, mladí skladatelé jsou podporováni a mají kolem sebe lidi, kteří chodí na jejich premiéry.

Ale v Čechách je v mojí generaci, i obecně, lidí, kteří se o vážnou hudbu zajímají, málo. Většinou jsou to spolužáci z hudební vědy, takže jde spíše o uzavřený okruh. Nelze ovšem čekat základnu stoupenců jako u popových nebo rockových kapel. Ani v Čechách ani ve světě. Jak říkám, vážná hudba je náročná a ne každý si k ní najde cestu. I když my jako FOK se budeme snažit stále tu cestu ukazovat.