- Reklama -

Jsou tady (Here I Am), kousek po kousku (Little By Little), už vcelku notoricky známí (Notorious), aby vykouzlili jasnější den (Brighter Day) nové generace (New Generation). Trochu hazardéři (Hazardér), ale pořád sami sebou (Still Myself) žhnou (Glow). Support Lesbiens.
Kapela vznikla v roce 1992, ale z úplně původní sestavy v ní zůstal pouze Hynek Toman. Právě vydávají novou desku s názvem Glow – ta je pro kytaristu Hynka dvanáctá, pro bubeníka Radka Tomáška třetí a pro zpěváka Dušana Marka první. A právě s těmito třemi jsme si nejen o nové desce povídali.

Zleva: Dušan Marko, Hynek Toman a Radek Tomášek (Autor fotografie: Martin Šimral)

„Nebude vadit, když budu skákat ze slovenštiny do češtiny? Já někde řekl, že to album tlí. Protože na Slovensku to je tlieť, což tady znamená hnít,“ směje se zpěvák Dušan Marko. „Nazvali jsme ho Glow, protože je prostě pozitivní, rozzářené, žhne. Působí bezstarostně, není to depka a dělali jsme ho všichni s nadšením.“
„Přesně tak. Experimentovali jsme s hudebními styly, které máme rádi. Kořeny kapely jsou rockové, ale Dušan do naší hudby vnesl zase jiné prvky. Najdete v něm kousky gospelu, R’n’B, grunge, klasického popu, lidových písniček… Nechtěli jsme se ničím vázat. Každý něco složil a dali jsme tomu zvukový kabát, který to stmeluje. Zkrátka všechno, co máme rádi skloubené jednotlivými živly v nás,“ dodává bubeník Radek.

Radek Tomášek (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Jak dlouho trvá napsat píseň, je to těžké? A co vzniká jako první – text, nebo hudba?
Dušan: Dlouho jsem si myslel, že moje nápady jsou hudebně nedospělé, nevěděl jsem, kam se pohnout. To, že jsem ale začal hrát s klukama, mě strašně nakoplo, začal jsem hledat. Někdy přijdete na místa, o kterých jste ani nevěděli, že existují. Je důležité být trpělivý a někdy nedávat šanci prvoplánovým nápadům. Láska a další příběhy byly popsány už tisíckrát, ale musíme se na ně podívat z jiného úhlu, sáhnout do hlubších vod. Třeba písnička Glow vznikla i s nahráním zpěvu za tři hodiny. Měl jsem už osm písniček za sebou, tak to šlo samo. Jindy to trvalo klidně dva tři dny.
Radek: U některých písniček vznikla melodická linka a harmonie jako první a u některých Dušan skládal text i melodii najednou.
Dušan: U dvou silných písní na albu – Ocean a People – melodii napsal kytarista Filip. Mp3 s podkladem, které jsem dostal, nazval právě Ocean a People. Už jen ty názvy mě hodně inspirovaly, přemýšlel jsem, jak takové obecné věci pojmout.

Dušan Marko (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ V jednom rozhovoru jste řekl, že když jste prožíval zrovna těžké vztahové období, skládání vám moc nešlo. Nejsou ale právě takové ty deprese přesně to, co mnozí umělci využívají jako svou inspiraci? U vás to tak nefunguje?
Dušan: Ne, já rád tvořím, když mám mentální energii a když jsem v pohodě. Při kreativní depce mě nic nebaví a všechno bych nejradši hodil do koše.

❖ Co všechno práce na nové desce obnášela?
Radek: Na singlu Movin‘ On jsme si vyzkoušeli, že se nám nejlépe pracuje, když máme nějaký hotový podvozek s melodickou linkou, kterou Dušan otextuje, nazpívá dema, pak něco upravíme, dohrajeme, necháme smíchat a písnička spatří světlo světa. Práce na nové desce probíhala až abnormálně v klidu, bez hádek a stresu.
Hynek: To jsme tak najednou zjistili, že to máme hotové.
Radek: Jako kdyby nám pod rukama rostla krásná kytka (sakra, to zní strašně nemužsky). Nemuseli jsme ji nějak extra zastřihovat, prostě se rozvinula sama.

Hynek Toman (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Jste spokojení i s řemeslným zpracováním desky?
Hynek: Jsme. Myslím, že se povedla i ta fáze míchání. Tu udělal Ecson Waldes, se kterým se znám léta a většinou mu ani nic nemusím říkat.
Jenom si ujasníme, jak by to mělo znít. Pro mě je měřítkem kvality to, když si píseň pustím v káře a pěkně to kope.
Má to moderní sound, snad bych řekl i světového formátu. Support Lesbiens chtěli být od začátku světoví. Rád to dělám dobře, aby se naše hudba mohla srovnávat se zahraniční produkcí.

❖ A proto ty anglické texty? Máte pár českých písniček, ale těch anglických u vás najdeme rozhodně víc.
Hynek: Kapela Support Lesbiens vznikla v roce 1992 a od začátku zpívala anglicky. Až na desce Regeneration se objevil první český song jako bonus track. Nás všechny ale angličtina baví, i když čeština na Čechy funguje okamžitě a asi i líp. My se jí nebráníme, ale budeme pokračovat hlavně v angličtině. Ona je i pro Dušana přirozenější než mateřština.
Dušan: Bohužel.
Hynek: Iluze, že se prosadíme celosvětově, jsem už ale ztratil. Jenomže co kdyby náhodou! Angličtina do toho rock and rollu prostě patří.

Zleva Dušan Marko a Hynek Toman (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Takže anglická verze písně Still Myself se vám nahrávala líp než ta česká s názvem Hazardér?
Hynek: To nejde říct. Když na vás na konci desky vybafne písnička Hazardér, zachvátí vás šok, protože to vypadá jako úplně jiná kapela. Stejná písnička, jen jiný jazyk, který má jinou melodiku. Ale už při druhém refrénu si zpíváte. Českému jazyku navíc posluchač rozumí, může ho to i víc zaujmout, text tvoří možná i kolem 60 % písně.

Hynek Toman (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ A přesto zpíváte hlavně anglicky.
Dušan: Angličtina je nekompromisně nejlepší rytmická řeč. Některé vzorce v ní fungují rovnou, protože slova mají libozvučný, rytmický charakter. Je mnohem těžší napsat kvalitní český text, protože hranice, že to bude znít úplně debilně, je opravdu tenká. Angličtina ale sama nabízí možnosti.

❖ Movin‘ On – zdá se, že se stále někam hýbete, vyvíjíte, obměňujete členy… Jsou tyto změny hodně náročné? Jaká úskalí, výhody, nevýhody s sebou nesou?
Hynek: Pro kapelu jsou všechny změny výzva. Dušan přinesl nový vítr do plachet, mohli jsme si dovolit ochutnat hudební styly, které jsme ještě nikdy nehráli. Ten hlas ale nikdo nezná, takže začínáme tak trochu od znova.

Zleva Dušan Marko a Hynek Toman (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Vidíte ve své tvorbě nějakou kontinuitu, nebo jste po odchodu zpěváka Kryštofa Michala udělali tlustou čáru a vyvíjíte se úplně jiným směrem?
Hynek: Deska Glow je odklon od posledních čtyř let. Je to ale možná trochu návrat k písničkám, které jsme hráli předtím. Pop rock, který jsme dělali za původní sestavy. Dovolil bych si říct, že u některých písniček (například Movin‘ On nebo Little By Little) by posluchač před několika lety ani nezaznamenal rozdíl. Vždycky jsme kladli důraz na melodické linky, na hezkou písničku, takže kontinuita v tomhle určitě přetrvává.

❖ Jak vlastně vznikl název vaší kapely – Support Lesbiens?
Hynek: To nám bylo sedmnáct. Na bicích ve zkušebně byly samolepky – Stop gay bashing, Fuck off nazis, Support lesbians… Zkouřili jsme se a někdo zvolal: ‚Budeme se jmenovat Fuck Off Nazis!‘ Hlavně tam do toho rozhovoru napište, že jsme nešlukovali! Nakonec jsme ale vybrali Support Lesbians. Na prvním koncertě v ROXY se na tabuli vyjímalo Support Lesbiens a tu chybu v písmenu jsme tam už nechali. Cítili jsme, že to bude provokovat, tehdy měl každý s názvem naší kapely problém, a to nás bavilo. Ale i díky nám si lidi na taková slova už zvykli.

❖ Co je momentálním cílem skupiny Support Lesbiens? Dosáhnout na přední příčky hitparád, dělat kvalitní hudbu, nakažlivé písničky, vystupovat na velkých pódiích?
Hynek: Na předních příčkách hitparád jsme byli, na velkých pódiích vystupujeme… Jde nám o to, abychom se cítili dobře. Je jedno, jestli na velkých pódiích, nebo na malých… Chceme se bavit a chceme, aby to lidi, kteří nás poslouchají, bavilo taky.

❖ Proč jste začali dělat hudbu? Byla za tím nějaká holka, začali jste chodit do ZUŠky a chytlo vás to…?
Radek: Přirozeně. Můj táta je muzikant, pořád jsem mu chodil na desky, poslouchal jsem jeho hudbu… Možná jsem chtěl trochu být jako on, ale vždycky jsem toužil bubnovat. Bavilo mě to. Žádná holka v tom nebyla. Moje první kapela TTN (Téměř Totální Nuly) vznikla ve třinácti, tenkrát mě holky ještě nezajímaly. Až pak jsem zjistil, že hudba zajímá holky.
Hynek: Taky jsem nezačal kvůli holce. U nás hudebničí brácha a máma zpívala v Národním divadle. Všechny opery jsem viděl snad stokrát, a tak jsem s jistotou věděl, že nebudu dělat vážnou hudbu. Hrál jsem na violoncello, piano… ani jedno mě nebavilo. Až pak jsem dostal kytaru, a to mě konečně chytlo. Když jsem uměl šest akordů, založil jsem kapelu.
Dušan: Holka v tom nebyla, byla v tom žena. Maminka mi zpívala ukolébavky a proti mé vůli mě dali na housle… No a v deseti jsem se dostal do výborně udělaného muzikálu Oliver Twist.

❖ Jakou vy sami posloucháte muziku?
Radek: Od vážné hudby po tvrdý metal. Bob Dylan, Nick Cave, zpěvačky, Lana Del Rey, kapela Ghost…
Hynek: Vyrůstal jsem na punku a metalu. Teď ale poslouchám všechno od Beatles, přes hip hop, tvrdé kapely až po folkové věci. Zkrátka to, co mě nadchne. Je toho mraky, ale taky je mraky toho, co se poslouchat nedá.
Dušan: Nadšenci do hudby by měli umět ocenit veškerou práci a snahu, i když to zrovna není jejich styl. Já se nad veškerou hudbou zamýšlím. Každopádně nejvíc mě ovlivnili Chris Stapleton – popové country s koulema, Frank Ocean – výborný alternativní R’n‘B zpěvák a skladatel a samozřejmě velký skladatel John Mayer.

Zleva Hynek Toman a Radek Tomášek (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Kupujete si cédéčka, stahujete hudbu, posloucháte na Spotify…? A co vinylové desky?
Radek: Platím si Spotify. Občas si kupuju vinylové desky, ale musel jsem dát pryč gramofon. Až děti vyrostou a přestanou mi desky ničit, zase si je začnu pouštět.
Hynek: Mám vinyly, ale nemám gramec. Je to spíš taková sbírka. A taky spoustu CD. Ale poslouchám hlavně na Spotify.

❖ A co udělat i nějaké album Support Lesbiens na vinylu?
Hynek: Já bych rád, ale vydavatelé se vždycky kroutí. Asi ještě nenastal čas.

Zleva Dušan Marko a Hynek Toman (Autor fotografie: Martin Šimral)

❖ Hynku, na které album jste nejvíc hrdý?
Hynek: Teď jsem natěšený z nové desky. Ale za každou deskou si stojím. Statisticky byla nejúspěšnější Tune Da Radio z roku 2002. Ale nějak to nehrotím, raduju se prostě z toho, co je teď.

❖ Dušane, co znamenají tetování, která máte na ruce?
Dušan: Na pravé ruce mám vytetované datum narození sestry a na levé ruce mámy. A taky mám lodičku. Jsem spíš fanda do plavení než do letadel a aut. Rád se plavím. Je to uklidňující… A taky mě to inspiruje.