Tak, a je to. V pěti dílech vyprávění jsem si s vámi zopakoval naši pětitýdenní cestu Austrálií. Viděli jsme toho spoustu a ještě víc jsme toho nestihli – například největší turistické taháky nejmenšího kontinentu: pískovcový monolit Uluru v jeho rudém středu a Great Barrier Reef podél východního pobřeží Queenslandu. Aspoň máme něco schované na příště…
Pokud by se někdo naší cestou necestou inspiroval, snad ocení i pár praktických informací.
Jak do Austrálie?
Pokud nemáte moře času a vaším životním mottem není: „I cesta je cíl,“ pak nejspíš poletíte (v opačném případě pojedete lodí, na čezetě nebo trabantem). Spojení je spousta, některé lety jsou levnější, některé dražší (před dvěma lety v srpnu zpáteční spojení na říjen začínala kolem 28 000 Kč). My jsme letěli s Emirates. Pravda, dalo by se letět levněji, ale jak se říká – sleva není zadarmo. V tomto případě by nás uspořených pár tisíc stálo asi 20 hodin času (let Praha – Dubaj – Singapur – Sydney trval asi 32 hodin, levnější lety přes Kanton byly přes 50 hodin). Samozřejmě, můžete hodně kaček ušetřit, pokud si let zabookujete s předstihem. Pár hodin v Austrálii navíc získáte, pokud místo do Sydney poletíte do Melbourne – z Dubaje to tam totiž létá bez přestupu. A to se vyplatí!
Jak po Austrálii?
Nejlepší je asi auto. Vlaky jsou drahé a železniční síť má mnohem větší oka, než je našinec zvyklý. Autobusy jsou také drahé a ač pokrývají více míst, přece jen se nedostanete úplně kamkoliv. Auto je taky drahé, ale dá vám svobodu. Pokud si připlatíte za 4 WD, pak úplnou – s běžným autem se snad u všech společností zavazujete jezdit jen po zpevněných (sealed, asfalt) cestách. Určitě bych doporučil campervan, obytný vůz – nemusíte tahat a stavět stan, máte k dispozicí základní nádobí a vařič.
Běžná osobní auta z půjčoven mívají také často nepříjemný limit na najeté kilometry (typicky 100-200 km/den, další zaplatíte extra). Já jsem po dlouhém výběru zvolil Spaceships – cenově byly na spodní hranici (AU$ 44 / den + pojištění), recenze měly výborné a výhodou oproti většině konkurenčních společností bylo i to, že auto bylo upravené MPV (velký osobák) a ne dodávka. Dalo se s tím i do podzemních garáží a mělo znatelně menší spotřebu. Bacha na řízení – u protinožců se zcela v duchu tradic britského impéria jezdí vlevo a taky páčky pod volantem mají obráceně. Stírání v křižovatkách a blikání při dešti si užijete nejen tam, ale i po návratu domů.
Na prvním kruhovém objezdu se hlídejte, ať neskončíte v protisměru. Tip nakonec – pokud pojedete na delší dobu, máte obchodního ducha, větší obnos peněz, který můžete po dobu pobytu postrádat a nejlíp taky kontakty na místě, můžete si auto po příjezdu koupit a před návratem zase prodat. Můžete tak hodně ušetřit (dokonce i vydělat), anebo taky prodělat…
Byrokracie rozkvétá
Víza. Ano, do Austrálie potřebujete víza. Naštěstí, jsouce obyvateli EU, jsme členy privilegovaného klubu. O turistické vízum se žádá elektronicky (Google: eVisitor). Pokud nemáte záznam v trestním rejstříku nebo nezaplacené závazky vůči Austrálii jako státu či jeho občanům, tak ho skoro určitě dostanete, a to téměř obratem. Vízum platí jeden rok, pobyt může být maximálně 90 dní dlouhý. Víkend na Bali nebo Novém Zélandu vám ale „koupí“ dalších 90 dnů. Pokud byste se chtěli do Austrálie dostat bez víza, skončíte v lágru na Nauru nebo v Papui-Nové Guinei, tak to radši nezkoušejte.
Zpoplatněných úseků v Austrálii moc není a dá se jim dobře vyhnout (jde jen o několik mostů, tunelů a dálničních úseků v Sydney, Melbourne a Brisbane). Pokud se vám to nepovede a projedete mýtnou bránou, zaplaťte. Půjčovna by vám to stejně strhla z kreditky i s mastným poplatkem. Pokuty plaťte určitě, pokud se chcete do Austrálie ještě někdy vrátit (viz výše). Pozor na rychlou jízdu, rychlostní limity jsou nižší než u nás (i na dálnici jen 100 nebo 110 km/h, podle státu), pokuty jsou naopak výrazně vyšší. Ale aspoň mají perfektní značení (vždy, když se mění nejvyšší povolená rychlost, je tam jak značka, tak vyznačení starého a nového limitu na silnici).
Lingo
V Austrálii se mluví anglicky, jak jinak. Jejich verze angličtiny je podobná britské, ovšem se spoustou originálních slov. „No worries“ (v pohodě, není zač atd.) a oslovení „mate“ (kámo) uslyšíte často. Díky velké asijské komunitě (zvlášť ve velkých městech) si můžete procvičit i mandarínskou nebo kantonskou čínštinu nebo malajštinu či thajštinu. Při vší úctě k jazykové výbavě čtenářů Kulturia nepředpokládám, že by někdo z vás ovládal některý z několika set domorodých jazyků – přesto se s nimi setkáte aspoň zprostředkovaně, například v místních jménech plných zdvojených písmen (Warrnambool, Murrumbidgee, Toowoomba) nebo v některých výrazech specifických pro australskou angličtinu (billabong).
Co s sebou?
Nic extra speciálního potřebovat nebudete (je to země prvního světa, ne?). Praktické věci typu plyn do vařiče je lepší koupit na místě (zrovna s tím plynem by vás stejně nepustili do letadla) a spotřební zboží tam není o moc dražší než u nás. Spíš si pečlivě prostudujte seznam věcí, které do Austrálie vozit nesmíte (drogy, zbraně, ovoce, zelenina, ale třeba taky zablácené boty). Telefon si s sebou vezměte, australskou SIMku si koupíte za pár babek už na letišti.
Money, money, money
Austrálie je drahá země. Cena prakticky všech potravin je 3-5krát vyšší než u nás. O dopravě jsem se už zmiňoval, ceny benzínu a dalších pohonných hmot byly v průměru lehce nižší než u nás; na benzínkách je uvádějí v centech. Poblíž pobřeží bylo levněji (natural kolem 140 c) než v outbacku (okolo 170 c), ceny s vysokohorskou přirážkou měla benzínka v Thredbu (205 c). Hostely v Sydney se pohybují kolem AU$ 100 / noc. Kempy jsou levnější – pokud se jedná o běžný komerční kemp, za místo pro auto dáte okolo AU$ 20-40. Kempy v národních parcích jsou většinou levnější (typicky AU$ 5-10), ale třeba ve Wilson‘s Promontory to bylo za AU$ 60… Místy bývají u silnic odpočívadla, kde se dá přespat zadarmo. Pozor, pokud na odpočívadle není možnost přenocování explicitně vyznačena, může vás třeba ve dvě ráno vyhodit ruka zákona. Autoatlas se seznamem levných a bezplatných kempů (lehce neaktuálním) jsme měli k dispozici zadarmo od Spaceships, v infocentrech vám určitě taky poradí.
Krupp Essen
Typická australská jídla jsou BBQ (obliba grilovaček hraničí s mánií), burgery, fish & chips, saláty, sendviče a podobné. Většinou výborné, nicméně – nic super zajímavého, dalo by se říct. Pokud si tedy nedáte burger z klokana. Ovšem díky spoustě neanglosaských komunit se v Austrálii nachází taky spousta neanglosaských restaurací a bister. A to už je jiná kulinářská písnička. Jeden tip? Shandong Mama‘s na Little Bourke Street v centru Melbourne. Vynikající plněné čínské knedlíčky, po kterých toužím ever since… Ovšem pizze se radši vyhněte – zkusili jsme dvakrát, potřetí už radši ne.
Závěrem
Austrálie je krásná. Moc krásná. Je taky zvláštní; plná exotických rostlin i zvířat. Je prastará – a současně moderní. Je plná protikladů, milionových metropolí a neobydlených pustin, deštných pralesů a vyprahlých pouští… To se prostě musí zažít!
