Jak se Pavla a Pavla zase pro jednou rozhodly infiltrovat mezi newyorskou elitu, proniknout do vyšších kruhů na Manhattanu…
Poprvé jsme se s mou jmenovkyní rozhodly dotýkat hvězd na New York Fashion Weeku. To už je nějaký ten pátek, takže bylo načase opět zkusit prorazit do „těch kruhů“.
Na kávě u Garance Doré
Kamarádka Pavla je taková moje kulturní spása, co se týče událostí v New Yorku. Sleduje a čte rozličné blogy o módě, životním stylu… Tudíž jí neunikla informace, že dáma jménem Garance Doré, mimo jiné i autorka stejnojmenného blogu, uvádí na trh řadu psacích potřeb, které sama navrhla.
U té příležitosti otevře dveře svého studia veřejnosti a pochlubí se svou nejnovější tvorbou. Upřímně: víc jsme toho o té francouzské dámě nevěděly, snad jen to, že jejím partnerem je fotograf Scott Schuman, známý také díky blogu The Sartorialist (máme rády drby!). Nalákalo nás i to, že Scott se měl údajně ve studiu objevit… Ó, jak milujeme celebrity! (Nebudu vás napínat, Scott se v onen den neukázal.)
Ve dveřích vzdušného studia, jež se nám stalo i praktickým útočištěm před deštěm, nás hned po vrátném vřele přivítala sama sympatická Garance. (Pozor, celebrita!) Studio se již hemžilo mezi květinovou výzdobou korzujícími návštěvníky obdivujícími její tvorbu. Jak jsme si již stihly doplnit znalosti, paní Doré není jen autorkou výše zmíněného blogu, ale také fotografkou a přispívá pro různé magazíny s módou spojené, jak v USA, tak ve Francii. Je také ilustrátorkou – její kresby visely nejen na zdech, ale také zdobily velkoplošná okna. Podávala se autorčina oblíbená káva. Zdarma. Větší fronta než na kávu se ale stála na pana mistra kaligrafie, který byl jedním z hvězdných hostů. Nicholas Ouchenir kouzlil tahy pera podle požadavků hostů do papírových přání z nové řady Garance Doré. Radost pohledět.
Nesmím opomenout zmínit ostatní návštěvníky, mezi kterými jsem se chvílemi cítila trošku nesvá. Nejsem hipstr, fashionista ani umělkyně. A ti všichni tam byli! Abych ujasnila pojem fashionista: je to člověk, který vypadá jako by vyraboval skříň svojí babičky nebo přicestoval strojem času z osmdesátek. Ale pozor, přes rameno jim visí „šanelka“ za čtyři tisíce. Dolarů. Důležitým prvkem outfitu fashionisty jsou odporné boty na ještě odpornější platformě. Bohužel jsem nefotila, bála jsem se, že by se mi rozbila čočka foťáku. Tolik k módní policii.
O dobrých mravech s Lolou Rykiel
Poté, co si mistr kaligrafie sbalil svoje fidlátka, jsme čekali na další hvězdu (hvězda se pozná tak, že na sebe nechá čekat celou hodinu). Hostem povídání s Garance Doré byla vnučka módní návrhářky Sonii Rykiel – Lola. Ta nyní v New Yorku působí jako PR této módní značky. Téma jejich hovoru úzce souviselo s řadou psacích a dopisních potřeb Garance. S Lolou nám prozradily, že ručně psané poděkování je vždycky společensky vhodnější, jelikož příjemce vidí, že jste do toho dali kus úsilí. Nezapomeňte poděkovat za poděkování. A pokud vám někdo poděkuje za poděkování, měli byste poděkovat za poděkování za poděkování („thank you for the thank you for the thank you“). Se třemi díky už to končí! A co když někomu posíláte poděkování s vaší předtištěnou vizitkou? Chce-li odesílatel, aby adresát věděl, že je dárek/poděkování/cokoliv poslané přímo jím, přeškrtne se perem příjmení. Tak bude jasné, že danou věc neodesílá nějaký asistent, ale osoba, jejíž jméno vizitka nese.
Francouzka Lola se také rozpovídala o strastech randění v New Yorku a o tom, jak se liší od randění v Paříži. Aby neodbíhala od tématu, zmínila, že posílání děkovných přání za hezké rande je absolutní tabu. Chcete-li si přečíst, jak Lola Rykiel popisuje zkušenosti z randění v New Yorku, doporučuji zabrousit do amerického vydání Harper’s Bazaaru. Carrie Bradshaw hadr. Teď mi dochází, koho mi Lola v onu sobotu odpoledne připomněla…
New York, New York…
Nevědomost je sladká. Ani jsme neměly ponětí, že Garance i Lola jsou zkrátka hvězdy. To nám došlo ve chvíli, kdy se do studia stála fronta, která se táhla podél ulice, téměř do nedohledna… A my byly mezi těmi vyvolenými, na které se snesl nějaký ten hvězdný prach! Ach! Nemohly jsme si tedy nevystát frontu (čti: shluk lidí, kteří se tváří jako umělecká důležitost sama, ale předbíhaj´ tak nestydatě, až jim máte chuť nafackovat) na fotografii s Garance, která ani po zásahu photoshopem není publikovatelná. Poděkovaly jsme, já jsem ze sebe vykoktala jednu větu francouzsky a mersí. Před odchodem jsme se na závěr příjemného odpoledne nechaly potetovat (čti: nechat si na předloktí obtisknout) obrázky z pera Garance Doré. A vydaly jsme se vzhůru deštivým večerem domů, plné dojmů a opojené hvězdným prachem.
Tak jsme zase o krok blíž ke hvězdám, tady v té Americe. Vyšší kruhy, třeste se! New York, New York, kde si každý plní svoje sny a kde všechny barmanky jsou budoucí herečky.
