V prvním díle jste společně se mnou absolvovali prohlídku na letišti. Prošli jsme losangeleský downtown i Hollywood Boulevard a vyfotili se u slavného nápisu. Následoval Seaworld v San Diegu a přes město duchů jsme cestu zakončili v Las Vegas. Dneska budeme pokračovat na jih, zastavíme se u největšího stromu planety, v San Franciscu a cestou zpět na letiště LAX navštívíme snad všechny nejznámější pláže v Monterey Bay.
Je den po Štědrém dni a nás čekal zatím asi nejdelší přejezd. Z Las Vegas jsme zamířili přímo do Death Valley. Jedná se o nejteplejší a nejsušší místo celé Severní Ameriky, což dokazoval fakt, že i v prosinci tam bylo přes 15 stupňů, a společně se solnou pánví Badwater je zároveň i nejníže položeným místem. Údolí smrti trhá hned několik rekordů, proto není divu, že jsme tam strávili skoro celý den, abychom stihli úplně všechny.
Největší strom na planetě
Následující den jsme naopak z nejníže položeného místa vyrazili k tomu nejvyššímu – Sequoia National Park a General Sherman, největší strom na planetě. Původní plán byl do cíle vyjet autem, ale čím jsme byli výš, tím více sněžilo (ano, i v Kalifornii občas sněží). Bez řetězů nebylo možné jet, proto jsme v teniskách a ve třech mikinách vyrazili na dvacetikilometrovou procházku, abychom z toho hodinového čekání v koloně vůbec něco měli. A musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života, protože zasněžený Sequoia National Park byl dechberoucí.
Golden City
A konečně dva dny strávené v mém oblíbeném San Franciscu. Nejdříve jsme se prošli po PIER 39, mole plném nejrůznějších obchůdků, jídla i zátoku s hlučnými lachtany. V dálce šel dokonce vidět i Alcatraz, na ten nám však v nabitém programu nevyšel čas a po obědě už jsme zamířili ke Golden Bridge. Přejeli jsme jej, objeli ho a zastavili na několika selfie spotech. Nakonec jsme na Lombard Street zamávali pravé nefalšované sanfranciské tramvaji a já byla zase o něco šťastnější. San Francisco se mi líbilo ze všech měst nejvíce.
Další den jsme si udělali konečně menší pauzu od cestování a já jsem se rozhodla utratit zbytek svých tvrdě vydřených peněz v San Francisco Premium Outlets, který v kombinaci s povánočními slevami vřele doporučuji navštívit. Několik hodin uběhlo jako voda a vydali jsme se dál, tentokrát do Silicon Valley. Zastavili jsme u budov Apple Store, Google, NASA, Microsoftu a udělali si z toho soutěž ‚vyfoťme se u každé cedule‘.
Pláž, pláž a ještě jednou pláž
Ještě popojedeme kousek na jih a konečně se dostáváme do oblasti Monterey Bay plné luxusních sídel a krásných pláží. První Lovers Point Park nebyl sice určený přímo pro mě, ale uznávám, že tam bylo překrásně. Potom hezky postupně zastávka v Pebble Beach a Santa Cruz plné surfařů, kde jsem si dokonce našla i dům k pronájmu s výhledem na oceán.
Po dlouhé cestě zpátky na sever k Los Angeles ještě Pismo Beach, Santa Barbara a Silvestr strávený ve Ventuře. Na závěr naší cesty jsme se zastavili v Malibu, kde byly ještě viditelné pozůstatky loňských požárů a následovala už jen smutná cesta na letiště a dlouhý let zpátky domů s dvacetihodinovou zastávkou v Dublinu.
Když jste si teď pozorně vyslechli vše o mém kalifornském cestování, přichází několik rad na závěr. Musím přiznat, že je Amerika dost drahý kraj a veškeré výdaje se odvíjí od délky pobytu, stejně jako záleží na tom, s jakým předstihem si koupíte letenku. Já jsem se samozřejmě rozhodovala až do poslední chvíle a cena zpáteční letenky měsíc před odletem, a ještě v období Vánoc stála necelých 23 tisíc, vím však, že se dá sehnat klidně i za polovinu. Další položkou je samozřejmě vaše kapesné. To záleží plně na vás, počítejte však, že americké jídlo je dost drahé a za toastový chleba, pár plátků šunky a sýr necháte v obchodě klidně i tři sta korun.
Dále započítejme veškeré vstupy, pronájem auta, který nás na třináct dní i s daní vyšel na něco okolo 10 tisíc plus pohonné hmoty, které nás vyšly dohromady na zhruba 8 000 Kč a samozřejmě ubytování. To se pohybovalo okolo 1 600 Kč za noc pro tři osoby, pokud tedy nepotřebujete bydlet v Hiltonu, ale spokojíte se třeba s Motelem 6. A poslední věc, na kterou při placení nezapomeňte (jako snad pokaždé já) je americká 10% daň.
Občas je také potřeba mít ostré lokty. Na ulici se vám neustále někdo bude snažit něco vnutit a pojem osobní prostor místním obyvatelům vůbec nic neříká, často nezabírá ani milé ‚no, thank you‘. Na druhou stranu jsou Američani jedni z nejmilejších lidí, se kterými jsem se v životě potkala, což pro mě bylo asi největším překvapením. Všichni se nám snažili pomoct, paní v obchodě mě neoslovila jinak, než ‚sweetheart‘ a úsměv většinou všechny odlišil od turistů. Kdo se zkrátka v Americe neusmívá, je na 90 % turista.
Stejně pořád nemůžu uvěřit, že jsem se před třemi měsíci procházela po San Franciscu a trávila první Vánoce bez rodičů a rovnou v Las Vegas. Teď už bych jen chtěla říct, thank you sis.
