Pivnice U Buldoka na pražském Smíchově je nenápadný podnik, kam však kroky frontmana kapely Monkey Business Matěje Rupperta vedou velmi často. S kapelou aktuálně vyráží na turné s novou deskou Bad Time For Gentlemen a do kin jde film Úhoři mají nabito, kde si střihl roli gaunera. I tak si ale našel čas a do svého oblíbeného podniku opět zavítal. Tentokrát v naší společnosti, aby nám odpověděl na pár otázek.

Autorka fotografie: Marcela Juříčková

❖ JAKO MÍSTO NAŠEHO SETKÁNÍ JTE VYBRAL PODNIK U BULDOKA, KDE UŽ JSTE NĚKOLIK ROZHOVORŮ V MINULOSTI MĚL. ČÍM TO, ŽE MÁTE BULDOKA TOLIK OBLÍBENÉHO?
Hlavním důvodem je, že bydlím hned vedle. Mám to blízko, můžu jenom vylítnout z domova, a za chvíli jsem na místě. A druhá věc je ta, že je mi tady dobře. Kluci, mí kamarádi, to tady mají skvělé. Slavil jsem tady před rokem čtyřicítku, a také narození obou dcer. Všechny oslavy dělám tady. Tím se dostávám možná vůbec k tomu nejdůležitějšímu: mají tady špičkově ošetřené pivo.

❖ NA SVÉM INSTRAGRAMOVÉM ÚČTU ČASTO ZVEŘEJŇUJETE FOTKY JÍDEL, KTERÁ VAŘÍTE. S KUCHAŘEM EMANUELEM RIDIM JSTE PROCESTOVAL KUS ITÁLIE A VZNIKL Z TOHO TELEVIZNÍ POŘAD. NA CO Z TĚCHTO CEST NIKDY NEZAPOMENETE?
Jet do Itálie a poznávat laskominy, ještě s Italem, který je navíc velice dobrý kuchař, je samo o sobě zážitek. Každý den jsme byli někde jinde. Buďto u člověka, který dělá špičkové sýry, nebo v nádherném řeznictví, na farmě, kde chovají hlemýždě, nebo třeba u kraviček.

Recenze: Monkey Business a jejich Špatný čas pro džentlmeny aneb Muzika je lepší než porno i jídlo

No prostě úžasné. Každý den nějaká michelinská restaurace, kde jsme jedli ty nejlepší věci. Víno jsme taky samozřejmě ochutnávali. Takže já bych řekl, že to bylo nezapomenutelné jako celek.
Ale jeden mimořádný zážitek byl.

Když jsme se byli kouknout na chov jednoho druhu krav, které se nechovají pro maso, ani pro mléko. Jsou to rozené bojové krávy. Já jsem vůbec netušil, že něco takového existuje.

Samozřejmě jsem se zeptal, jestli nedochází při těch soubojích ke zraněním zvířat, ale nedochází téměř k žádným. Dají je hlavami k sobě a ony se přetahují. My jsme byli na místě, kde byla nějaká šampionka, vyhrála tři roky po sobě mistrovství přetahované. Ta kráva vypadá jako hodně statný český býk, opravdu silné stvoření.

Jejich býk byl sice přivázaný, ale i tak jsem měl strach. To byl docela zajímavý zážitek. Když ten skot jde kolem vás, budí to respekt.

❖ MÁTE VLASTNÍ KUCHAŘSKÉ VYCHYTÁVKY ČI TAJNÉ RECEPTY?
To asi ani ne. Ale od rodičů mám pár jídel, které dělám velice často i já. Říkám tomu ,,naše čína“. Asijské jídlo se v naší rodině dělá, co si pamatuju. To jídlo vždycky dělal spíš táta a je to kuřecí maso, které je trošku zaprášený solamylem, nebo kukuřičným škrobem, jeden žloutek, pár špetek mletého zázvoru a sojová omáčka.

V tomhle to maso naložíte, ideálně do druhého dne, a pak ho zprudka opečete. Přidáte nadrobno nakrájený pórek a podáváte s bílou rýží. Je to taková ta česká, rychlá čínička, ale mně ve finále chutná strašně moc, protože to mám samozřejmě spojené s dětstvím. Takže to třeba dělám velice často.

❖ JAKÁ KUCHYNĚ VÁM NEJVÍCE PŘIROSTLA K SRDCI?
Dobrá. Ono totiž v každé kuchyni máte věci, které jsou dobré. Já mám rád českou kuchyni, i když je trošku tučnější, což je dané tím, že žijeme v zeměpisných šířkách, kde lidi museli dřív dost tvrdě manuálně pracovat, a tím pádem potřebovali spoustu živin. Je teda logické, že je ta kuchyň plná másla, sádla, tuku a mouky.

Velmi podobně je tomu i na severu Itálie, kde lidi museli často chodit do hor, takže se tam hodně jí polenta, hodně se tam mastí máslem, jí se hodně uzenin. Lidé potřebovali energii, aby na ten Mont Blanc mohli vylézt. Ale já jsem před pár lety razantně změnil životosprávu, takže se té české kuchyni musím trochu vyhýbat, nebo ji jíst jenom občas.

Poslední dobou mi ale nejvíc vyhovuje asijská kuchyně. Nemyslím ani čínskou, ani japonskou nebo korejskou, ale soubor všeho.
Samozřejmě dneska už je základem stravování italská kuchyně, na kterou nedám dopustit. Člověk by byl hodně omezený, kdyby se soustředil jenom na pizzu a těstoviny, protože italská kuchyně je nesmírně bohatá právě tím, že tam máte hory, moře, nížiny a tak dále.

Mám ale rád samozřejmě i francouzskou, řeckou a chorvatskou kuchyni, která je hodně opomíjená, ale taky má spoustu svých specialit.

Autorka fotografie: Marcela Juříčková

❖ V JEDNOM Z ROZHOVORŮ JSTE ZMÍNIL, ŽE SBÍRÁTE DVD A LP. V DNEŠNÍ DOBĚ, KDY JE VŠECHNO DOSTUPNÉ NA INTERNETU, POUŠTÍTE SI JE JEŠTĚ?
Pouštím. I když teď je dost velký boom seriálů, které jsou vynikající. Před pár lety ještě bylo nemyslitelné, že by hlavní áčkové filmové hvězdy zcela běžně hrály v seriálech, jako je tomu dnes. Ty seriály taky podle toho vypadají, protože je točí ti samí skvělí režiséři, kteří kdysi točili jenom filmy.

Seriál je samozřejmě lepší si pustit online. V televizi je hodně často dávají s dabingem, což já nemám moc rád. Takže na to se koukáme s manželkou poměrně často. Jsme velicí fanoušci Teorie velkého třesku. Ale filmům se věnujeme stále.
My to máme tak podobně, protože manželka pracovala v distributorské filmové společnosti, takže k filmům má taky blízko.
Navíc i v kapele Monkey Business máme všichni rádi filmy. Jsme filmoví nadšenci. Nejvíc Roman (Holý, pozn. red.).

Sběratel je silné slovo, ale mám hodně filmů, protože když se mi snímek líbí, tak ho chci mít doma a chci ho mít na pevném nosiči v mé DVD knihovně. A úplně stejně je to s LPíčkama. U některých kapel je to tak, že si chci ty desky zkompletovat, což je třeba skupina Yello, kde už mi chybí jen jedna, nebo dvě desky, které jsou ale bohužel z nějakého důvodu drahé. Odmítám samozřejmě dát za LPíčko třeba dvacet tisíc korun, to mi přijde moc.

Na novou desku Bad Time For Gentlemen naváže kapela Monkey Business jarním turné

Je v tom takový hezký fetišismus. Mám rád to fyzické držení. Takže ano, ze 70 % poslouchám hudbu, kterou mám koupenou na iTunes a mám ji u sebe v mobilu. Což je fajn, protože v šatně po koncertě, když si chceme pustit hudbu, tak si můžeme pustit, co chceme.

Co jsem ale vyloženě začal sbírat, tak to jsou boomboxy. Boombox, neboli ghettoblaster, je přenosný radiomagnetofon, což už je dneska do značné míry taky přežitek, ale já to mám rád. Když jsem byl malý, tak jsem po takových věcech toužil, a tak si tím tak trochu plním dětské sny. Už jich mám asi třicet a další jsou na cestě. Akorát nevím, kam to dávat a manželka je z toho trochu nešťastná.

❖ ZE KTERÝCH KOUSKŮ VE SVÉ SBÍRCE MÁTE NEJVĚTŠÍ RADOST?
DVD je v dnešní době ještě daleko víc spotřebnější zboží než ta LPíčka. I když je pravda, že LPíčka z nějakého důvodu zažívají poměrně velkou renesanci a lidi je začali znova tisknout a vydávat. My jsme poslední dvě desky taky vydali už i na vinylu, i když jsme to nikdy před tím nedělali. Já jsem za to rád, protože ten nosič je sice nepraktický, ale má něco do sebe. I ten zvuk nahrávky – jak jde jehla po desce, dělá zvláštní zvukomalbu, která je mi příjemná. Plus nehledě na to, že je to jeden z nejkvalitnějších způsobů, jak si hudbu vychutnat.

Takže ta LPíčka, jak jsem už asi načrtnul, jsou někdy daleko vzácnější. DVD si dneska koupíte, stojí pár desítek korun, maximálně sto korun a je to sehnatelné. Ale existují LPíčka, která se shání velice špatně, nebo se shání dobře, ale stojí moc peněz, jako například ta jedna deska skupiny Yello. Ale asi nejvzácnější kus a teď se budu teda bavit spíš o materiální stránce, ale asi nejvzácnější kus je jedno LP Davida Bowieho, které bylo poměrně drahé a vzácné ještě v době, kdy žil, speciálně ale po té smutné události, kdy nás opustil. Ne že bych to tenkrát kupoval kvůli tomu, ale cena jeho LP šla vysoko a stále je opravdu nesmírně drahá. Vinylových desek mám přes pět set.

❖ DESKA BAD TIME FOR GENTLEMEN JE UZ VAŠE DEVÁTÉ STUDIOVÉ ALBUM. MOHL BYSTE VE ZKRATCE POPSAT, JAK TAKOVÁ DESKA VZNIKÁ?
Výhradním autorem hudby je Roman, který písničky napíše a často je i nazpívá ve formě dema. Jenže u Romana to i ve formě dema v podstatě zní jako deska, protože má doma svoje studio. I on sám to několikrát říkal, že když už tu písničku sám dělá, tak proč ji zrovna neudělat tak, aby se rovnou líbila – aby tam byl opravdu plnohodnotný pocit z písničky. Nejedná se jen o nahozenou melodii s tím, že to potom nějak dopadne.

On to dělá komplexně, natočí basy, kytary, všechno. Vždycky tam je ale nějaký prostor na to, aby někdo přišel a řekl: „Hele ta basa je dobrá, ale co kdybys zkusil ještě nějakou jinou?“
Roman je nesmírně otevřený, ale zároveň je to člověk, který pracuje každý den. A taky je to na tom znát. Kdyby měl jen tak talent a nápady, tak by to určitě bylo fajn, jenomže za tím je ještě ohromné množství práce.

On skutečně každé ráno vstane, odvede děti do školy a jde do studia jako do práce. Tam něco kutí a řeší backlighty, beaty a tak dále. Takže Roman to takhle udělá a pak si s Pavlem Mrázkem a Romanem sedneme, řekneme si, o čem by ty písničky mohly být, a pak společně s Vráťou Šlapákem vytvoříme texty. Nebo teď už na nový desce Pavel Mrázek sám.

❖ ČÍM SE TATO DESKA LIŠÍ OD TĚCH PŘEDCHOZÍCH?
To je taková ta vždycky nejblbější, ale zase na druhou stranu zcela logická otázka. Já na to odpovídám vždycky stejně, ale asi těžko vám můžu říci nějakou konkrétní věc. Je to spíš pocit. I když u mě to ani pocit není, já to vím. Jsem přesvědčen, že nové písničky, které uděláme na každou další desku, jsou vždycky o trochu lepší než ty, co tam byly předtím.

A přitom všechny skladby jsou skvělé. Nechtěli jsme dělat to samé jako předtím. Jasně, každá píseň je jiná, protože má jinou melodii, jiná slova a tak dále, ale prostě chceme, aby to bylo ještě lepší než předtím.
Já občas hraju jako DJ, a to je to stejné a doufám teda, že se mi to daří. Vždycky, když hraju nějakou písničku, vybírám další. A vždycky se snažím, aby ta písnička, co bude potom, byla ještě lepší než ta, co jsem hrál.

❖ MÁTE V KAPELE NOVOU ZPĚVAČKU TEREZU ČERNOCHOVOU. JAK TUTO ZMĚNU VNÍMÁTE?
Ono je to tak, že Tereza s námi už mnohokrát vystupovala i v době, kdy s námi zpívala Tonya (Graves, pozn.red.). Například když byla Tonya podruhé těhotná, tak Tereza za ni na chvilku zaskočila. Pak už i Tonya nám dávala určité signály, že se chce věnovat svojí sólové kariéře, že chce spoustu věcí dělat sama, což je naprosto pochopitelné. Tak došlo k pozvolnému prolnutí. Rozhodně to nebylo ze dne na den, což samozřejmě ctí i Tonyu.

Určitě to nebylo z důvodu, že bychom se někdo na někoho naštvali – že by se Tonya naštvala na nás, nebo my na ni. Že by práskla dveřmi a odešla, nebo my ji vyrazili. Takhle to nebylo. Prostě přišel čas.
Tonya dozrála do bodu, kdy prostě řekla: ,,Hele, já si to chci zkusit úplně sama.“
Což je třeba pro mě nepochopitelné, protože já jsem jinak ustrojený. Jsem nesmírně rád, že kapelu máme, a i když to tak na podiu asi nevypadá, protože jsem poměrně dost velký exhibicionista, jsem rád součástí týmu.

Autorka fotografie: Marcela Juříčková

Neprahnu po sólové kariéře, protože se s ‚Monkáčema‘ cítím velmi dobře. Ale chápu, že to má někdo jinak, a po těch sedmnácti letech už ten čas dozrál. Takže tím pádem Tereza tam zůstala a Tonya odešla. Na nové desce s námi Tonya v jedné písničce zpívá, takže tak to bude asi vždycky. A kéž by se každému, nejenom kapele, ale třeba i člověku, který se rozejde s partnerem, nebo partnerkou, to podařilo udělat takhle bezbolestně.

❖ VYRÁŽÍTE TEĎ S DESKOU NA KLUBOVÉ TURNÉ. MÁTE OPĚT SPECIÁLNÍ KOSTÝMY, NEBO PRO SVÉ FANOUŠKY CHYSTÁTE NĚJAKÉ PŘEKVAPENÍ?
To víte že jo. Jenomže o tom se bavit nebudeme, protože za nás hovoří činy. Takže ať se lidi jdou na to turné podívat, a tam uvidí takové věci, jaké ještě v životě neviděli.

❖ PRVNÍ ZASTÁVKU TURNÉ JSTE UŽ MĚLI 8. 2. V BRATISLAVĚ. JAK JSTE SI KONCERT UŽIL?
Naprosto báječně. Bratislava je naše oblíbené místo. Máme tam spoustu kamarádů, jsou tam výborné kluby, je tam dobrý zvuk a skvělé mejdany. My na Slovensko obecně jezdíme rádi.

❖ MÁTE PŘED VYSTOUPENÍM JAKO KAPELA NĚJAKÝ SPECIÁLNÍ RITUÁL?
Máme. Všichni si dáme spoustu Plzeňského Prazdroje a ono už to potom nějak dopadne.

❖ KAPELA MONKEY BUSINESS JE SPOLU 19 LET. ZMĚNILY SE ZA TU DOBU VZTAHY V KAPELE?
Tady si zrovna myslím, že je ta výjimka, která má potvrzovat pravidlo. Tady je dobré, když to zůstává stejný. To znamená, že vztahy jsou neuvěřitelně krásné. To víte, že jsme se občas poškorpili, často i kvůli malichernostem. To se stává v kolektivu lidí, který je spolu téměř dvacet let. Ale myslím si, že by nám to kdejaké manželství mohlo závidět. Pavla Mrázka a Romana Holého beru jako svoje bratry. Kromě toho, že jsou to kolegové z kapely, tak jsou to nejlepší kamarádi, které mám.

❖ UŽ JSTE S KAPELOU SPOLUPRACOVALI SE SPOUSTOU HUDEBNÍKŮ. MÁTE NA SVÉM „WISHLISTU“ JEŠTĚ NĚKOHO?
Těch by bylo… Od Štefana Zázraka alias Stevieho Wondera, až po spoustu dalších. Řada z nich už ale není mezi námi. My bychom nejvíc chtěli asi Prince, ten už ale taky nežije. Hodně jsme chtěli George Michaela. S ním jsme dokonce měli i rok intenzivního dojednávání…

Přesně si pamatuju, když jsme kdysi dávno někomu řekli, že bychom chtěli Freda Westleyho a Hirama Bullocka, a on řekl: ,,Na to zapomeňte…“, nebo ,,Noo, tak to zkusíme.“ Ale první, kdo řekl: ,,Tak jo, já toho Freda domluvím…“ byl náš tehdejší manažer. A klaplo to, i když to ze začátku vypadalo jako úplný nesmysl. Pak Romana napadlo: ,,Hele, bude tady hrát Glenn Hughes, tak za ním zkusíme jít, a zeptat se ho.“

Když to člověk neudělá, tak to stoprocentně nevznikne. Že by přišel Glen Hughes za mnou? Tak to asi ne, to se vám fakt asi nestane. No tak jsme to zkusili a ono to vyšlo. Takže úplně stejně jsem přistupoval k tomu, že jsem si řekl, že George Michaela se nikdo takhle nezeptal, protože si říkal, že to prostě neudělá. No a on to sice neudělal, ale alespoň jsme se zeptali (smích). Kde mohl teď být, George Michael…

❖ VY JSTE TO UŽ ZMÍNIL, ŽE NA KONCERTECH MÁTE ZA ÚKOL BAVIT LIDI A JSTE FRONTMANEM KAPELY. MĚL JSTE NĚKDY TRÉMU?
Já mám trému před každým koncertem. Právě proto se musím trochu uvolnit tím plzeňským pivíčkem. Já jsem velký trémista, ale na pódiu to ze mě spadne, protože se tam cítím dobře. Já mám před vystoupením vždycky problém.

Autorka fotografie: Marcela Juříčková

❖ V MLÁDÍ JSTE SE ZÚČASTNIL HUDEBNÍ SOUTĚŽE CARUSO SHOW, LONI JSTE BYL ČLEN POROTY SUPERSTAR. JE PRÁVĚ VAŠE OSOBNÍ ZKUŠENOST S PODOBNOU SOUTĚŽÍ DŮVOD, PROČ JSTE SE ROZHODL ROLI POROTCE PŘIJMOUT? POKUD NE, TAK JAKÝ TEN DŮVOD BYL?
Tak tohle mě vůbec nenapadlo. Vlastně jsem se taky trochu mohl umět vcítit do těch soutěžících. I když o to jsem se snažil stejně. Já jsem tu nabídku dostal asi už potřetí. Předtím to nikdy nevyšlo hlavně z časových důvodů, protože bych třeba v sobotu nemohl hrát s kapelou a podobně. Teď bylo jasné, že to časově půjde skloubit.

Já jsem se na tu soutěž vždy, když běžela v televizi, díval, bavilo mě to, a často jsem si říkal: ,,Proč tam tohohle pouštěj dál?“, a nebo naopak: ,,Tahle zpívala skvěle, proč ji nepustili dál?“. Takže jsem si říkal, že by bylo zábavné si to zkusit. To byl důvod, proč jsem nabídku vzal a vůbec toho nelituju. Bylo to velice příjemné, užil jsem si to a klidně bych si to zopakoval.

❖ ZAŽIL JSTE V SUPERSTAR NĚJAKOU SITUACI, AŤ UŽ POZITIVNÍ, NEBO NEGATIVNÍ, KTEROU SI PAMATUJETE DO DNES?
V tom pozitivním slova smyslu. Teď to sice bude znít, že se chvástám, ale byl první den, první casting, první natáčecí den a třetí nebo čtvrtá holka byla pozdější vítězka Tereza Mašková. Už poprvé, jak zazpívala, jsem si říkal, že to vyhraje.

Samozřejmě jsem ještě netušil, kolik jiných lidí ještě přijde, ale někde vzadu v hlavě jsem si říkal: ,,Tohle je pecka.“ Zároveň jsem si hned řekl, že to je přesně ten důvod, proč jsem tady rád. Protože jsem byl u zrodu objevu. Protože si opravdu myslím, že Tereza, což potom i dokázala v průběhu celé soutěže, byla ze všech účastníků soutěže nejlepší. A já osobně jsem přesvědčený, že byla nejlepší ze všech účastníků ze všech ročníků SuperStar, a to v Čechách i na Slovensku.

Ale zase na druhou stranu, aby to bylo úplně korektní – intonace, rytmus nebo hlas jsou strašně fajn, ale ještě pořád to není všechno. To jsem se taky snažil Tereze, i všem ostatním, říct. V té soutěži může někdo skončit třeba na sedmém místě, ale ve finále v showbyznysu může prorazit více než vítěz.

Vítězství může totiž do určité míry být svazující stigma. Kromě Anety Langerové se nikomu z ostatních vítězů vyloženě prorazit nepovedlo, protože ono to opravdu není jenom o tom vyhrát.

❖ JSTE TAKÉ PŘÍLEŽITOSTNÝ HEREC. MÁTE OBLÍBENÉHO REŽISÉRA, V JEHOŽ FILMU BYSTE SI CHTĚL ZAHRÁT?
Můj nejoblíbenější režisér je Miloš Forman, ale bohužel v jeho filmu si už nezahraju, protože už žádný film nenatočí, což je velká škoda. Podle mě točil nádherné filmy. Ale těch režisérů je celá řada. Teď jsme se akorát bavili o novém filmu Dannyho Boyla, to je můj oblíbený zahraniční režisér.

Z českých jsem s pár oblíbenými už měl tu čest se potkat, ať už to byl třeba Jan Hřebejk, který točí krásné filmy, nebo Vladimír Michálek.
Zrovna dneska jsme měli tiskovou konferenci k premiéře nového filmu Vladimíra Michálka, který se jmenuje Úhoři mají nabito, kde hraju asi největší roli, kterou jsem zatím od někoho dostal, a moc jsem si to natáčení užil.

Myslím si, že v Čechách vzniká spousta zajímavých filmů, ale možná nám malinko ještě stále něco uniká, abychom třeba navázali na vlnu šedesátých let, kdy skutečně takhle malá země v srdci Evropy byla společně s britskou, francouzskou a možná německou kinematografií asi nejzajímavější na světě.

A americkou samozřejmě. Ale je logické, že se to nemůže opakovat každé desetiletí. My jsme opravdu malá země, ale myslím si, že se tady točí hezké filmy.
A ještě abych nezapomněl, jsou dva režiséři, jejichž filmy mám taky nesmírně rád, a to jsou oba pánové Svěrákové.

Autorka fotografie: Marcela Juříčková

❖ KDYBYSTE MĚL ŘÍCT JEDEN NEJSILNĚJŠÍ MOMENT, KTERÝ SE UDÁL BĚHEM VAŠÍ HUDEBNÍ KARIÉRY, KTERÝ BY TO BYL?
To se takhle asi opravdu nedá říct. V první řadě by to mohlo být sebevzhlíživé, protože hudební zážitky mám hlavně s Monkey Business a pro mě je zážitek každý koncert. My se do toho všichni naprosto položíme a chceme, aby to bylo skvělé. Chceme, abychom dobře hráli, aby lidi odešli naplnění, aby si koncert užili.

Asi nejsilnější hudební zážitek, ne můj, ale získaný na koncertě někoho jiného, je určitě první koncert Prince, který jsem viděl. Protože skutečně ta monstróznost jeho talentu, jeho muzikality a jeho písniček byla tak ohromná, že tomu nemůžete uniknout. A musím říct, že je to stav, který by mohl až bolet. Je to opravdu tak intenzivní, že jsem chvílemi až nevěděl, co si s tím počít.

Pak určitě první koncert George Michaela, který jsem viděl. On tady potom hrál v Čechách dvakrát se symfonickým orchestrem. Já jsem ho ale s Romanem Holým viděl s plnou parádou jako popovou kapelu, a to bylo samozřejmě daleko lepší a naprosto mě to dostalo.
A úplně největší možná bylo, když jsem byl poprvé v životě v Londýně.

My jsme tam s Romanem Holým jeli na koncert Duran Duran, ale přijeli jsme tam o den dřív, a tak jsme si říkali, že jsme v Londýně a nebudeme sedět někde na zadku. Roman koupil Time Out, což je časopis, kde máte napsané, co se který den v Londýně odehrává a říkal: ,,Hele, dneska tady má koncert Tom Jones.“

Je to osmnáct, nebo sedmnáct let zpátky. Říkám: ,,Ty jo, Tom Jones, to poslouchá moje babička.“ Ale jako dobré, v té době Sex Bomb, tak říkám: „Tak jo, půjdeme.“ Říkal jsem si, že to bude nějaký playback, ten nás ale vyškolil! Měl tam třicetičlennou kapelu a bylo to tak fantastické, že jsme úplně lehli a já mám takovou radost, že jsem ho od té doby viděl ještě dvakrát a vždycky to bylo skvělé a špičkové.

❖ ČETL JSTE V POSLEDNÍ DOBĚ KNIHU / VIDĚL DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ / FILM / SERIÁL, KTERÝ VÁS ZAUJAL(Y) A MOHL BYSTE JE DOPORUČIT NAŠIM ČTENÁŘŮM?
Já jsem trochu se zpožděním viděl poslední film Stevena Spielberga Ready Player One, což je naprostá pecka. To mě úplně dostalo, a dokonce mi tentokrát ani nevadí, že je to hodné. On je podle mě velký lidumil a ten film by se dal natočit tak, že by tam bylo spoustu mrtvol, krve, ale on to točí pro celou rodinu, i pro mládež. A doporučuju to všem.

V první řadě bych chtěl upozornit na to, že Stevenu Spielbergovi je krutě přes sedmdesát, a ten film je tak svěží a moderní, jako kdyby ho natočil dvacetiletý kluk. Tam všechno maká – jak kamera, tak digitální efekty. Zároveň ty digitální efekty nejsou vůbec samoúčelné. Já jsem tomu úplně propadl. Není to žádný hloubavý, intelektuální film, ale na druhou stranu je tam ohromné poselství pro lidstvo. Je tam dobro i zlo, taková pohádka. Ale krásně udělaná, úplná fantazie.

Z hudby už je to trochu déle, ale to mě úplně dostali Disclosure – britská elektronická kapela. Ze zpěváků za posledních pár let Cee Lo Green. A z českých kapel mě teď poslední dobou nejvíce baví ne úplně známá parta, která se jmenuje Bert & Friends. Mají asi jenom tři nebo čtyři písničky, ale jsou výborné. A hrozně se mi líbí teď nová písnička Lake Malawi.

TA, SE KTEROU BUDOU SOUTĚŽIT NA EUROVIZI?
Ano, přesně ta.