Bali, indonéská perla, je jedním z nejnavštěvovanějších ostrovů v Indonésii. Omámí vás specifickou vůní hřebíčkového oleje, mystickou atmosférou i terasovitými rýžovými políčky. Poznáte zde pravý význam slov „jíst, meditovat, milovat“. Vychutnáte si pravou balijskou kuchyni, zameditujete si uprostřed džungle a možná se i zamilujete.

Ostrov Bali je indonéskou provincií a leží mezi ostrovy Jáva a Lombok. Od nejzápadnějšího k nejvýchodnějšímu bodu má asi 153 kilometrů a obývají ho necelé čtyři miliony obyvatel. Většina Balijců vyznává hinduismus, který na vás dýchne ze všech koutů ostrova.

Po náročném letu na trase Praha-Kodaň-Hongkong-Bali jsme konečně dorazili do cíle. Najednou jsme se ocitli na ostrově, který se nacházel 11 000 kilometrů od našeho domova. Přistáli jsme na letišti Ngurah Rai v Denpasaru, vstupní bráně na Bali. Na vzdálenějším místě jsme zatím nikdy nebyli a očekávali jsme, že prvních pár dní pro nás bude zatěžkávající zkouškou. Ale proč bychom se báli na Bali!

Taxi nás zavezlo do poklidného Sanuru, menšího letoviska na jihu ostrova. K aklimatizaci naše tělo vyžadovalo několik hodin spánku. Další den jsme již nabrali trochu energie a dopřáli jsme si vydatnou indonéskou snídani v podobě kořeněných nudlí a tropického ovoce.

Následně jsme si vypůjčili skútr, který vyšel velmi levně. Za zapůjčení jsme zaplatili přibližně 90 korun na den a rozmýšleli se, kterým směrem se vydat. Zvítězil pro nás jižní cíp ostrova, konkrétně pláž Melasti Beach a její okolí. To jsme ale netušili, jak divoká jízda nás čeká. Na ulicích byl, alespoň pro oko Evropana, naprostý chaos. Skútry řídily děti a poskládala se na ně i čtyřčlenná rodina. I přesto jsme se ale nevzdali a kupodivu jsme svou první jízdu zvládli bez nehody. Odměnou pro nás byl krásný výhled na rozbouřené moře a sytě růžový džus z dračího ovoce. Potom jsme své chuťové pohárky uspokojili typickým indonéským pokrmem: smaženou rýží (Nasi Goreng) a masovými špízy (Saté) s arašídovou omáčkou.

Další den ráno jsme měli naplánovaný výlet do jednoho z nejkrásnějších míst na Bali – Ubudu a jeho okolí. Toto bohémské městečko je kulturním srdcem celého ostrova a proslavilo se filmem Jíst, meditovat, milovat, v němž hlavní hrdinka Liz Gilbert (Julia Roberts) přímo v Ubudu najde životní rovnováhu i cestu k sobě samotné. Vyzvedl nás řidič Made, který bravurně ovládal češtinu a v naší konverzaci tedy nebyla žádná jazyková bariéra. Po hodině jízdy v autě jsme spatřili opravdový ráj – rýžová pole Tegalalang. Pohled na ně nás naprosto očaroval. Následně jsme si prošli část Ubudu, ochutnali jsme cibetkovou kávu a zamířili zpět do hotelu.

Dny plynuly a my dva a skútr jsme se stali nerozlučnou trojkou. S místními jsme povečeřeli při západu slunce, koupali jsme se u vodopádů v srdci ostrova, ujížděli jsme před divokými psy, ale přišly i dny, kdy jsme spokojeně odpočívali u hotelového bazénu.

Po několika dnech odpočinku nadešel čas vydat se do chrámového komplexu Tirta Empul, jednoho z nejposvátnějších hinduistických míst na Bali. V komplexu je situován velký bazén, do kterého ústí horký pramen. Zdejší obyvatelé se zde modlí a koupají se v posvátných pramenech již od roku 962. Po této krátké zastávce jsme pokračovali v objevování dalších míst, míjeli jsme tradiční vesničky i nespočet rýžových polí a prošli jsme se po stezce Campuhan Ridge Walk. Obdivovali jsme nedotčenou přírodu, která v sobě mísila tóny limetkové a smaragdové barvy. Štěbetání ptáků jen umocňovalo pocit, že jsme se ocitli uprostřed pohádkové džungle.

Centrálního Bali jsme se nabažili dosyta a následující den jsme skútrem projeli nejkrásnější pláže na spodním cípu ostrova. Pozorovali jsme úctyhodné výkony surfařů na Balangan Beach, osvěžili jsme se u tyrkysově modré pláže Dreamland Beach a místní pivo, Bintang, jsme vypili u Padang Padang Beach.

Některé pláže byly ale přelidněné, špinavé a moře rozhodně ne tak modré jako na Instagramu. Proto jsme naše zklamání vyvážili koupí lístků na jedno z nejkrásnějších míst na světě – ostrov Nusa Penida a proslulou pláž Kelingking Beach.

Z přístavu v Sanuru jsme za časného rána vyjeli lodí na ostrov Nusa Penida, kam jsme se doplavili asi po hodině cesty. Půjčili jsme si skútr, který ovšem nebyl tentokrát vhodnou volbou dopravního prostředku. Místní silnice nejsou vůbec udržované, klikaté a z neustálého brždění nás bolelo celé tělo. Na trable jsme ale nemysleli, jelikož jsme míjeli nádherné přírodní scenérie obsypané palmami. Zastavili jsme se u pláže Crystal Bay s průzračnou vodou, obdivovali jsme svítivě modrou Broken Beach a zbývalo už jenom několik kilometrů k našemu vysněnému místu – Kelingking Beach. Když jsme dojeli do cíle, omámeni úžasem jsme nedokázali najít slova. V čiré vodě se nadnášely manty a vlny omývaly liduprázdnou pláž. Důvodem absence lidí byly stovky schodů a obtížný terén, které vedly k cíli. My jsme se bohužel jako většina turistů k pláži nedostali, jelikož bychom nestihli loď, která by nás zavezla zpět do přístavu v Sanuru. I tak jsme si splnili jeden z našich cestovatelských snů.

Pobyt se nám krátil, ale my jsme ještě nebyli dostatečně nasyceni krásami tohoto ostrova. Naplánovali jsme si tedy výlet za nejvyšším vrcholem a zároveň činnou sopku na Bali, Gunung Agung. Řidič nás zavezl do vesničky Amed na severovýchodní straně ostrova. Zastavil nám u burákových plantáží, kde byla sopka jasně vidět, a i naše oči spatřily, jak ožívá a doutná. Byli jsme svědky nepopsatelného přírodního kontrastu – rýžových polí, palem, burákových plantáží, chudých zemědělců a v dálce se rozjímajícího masivu v podobě majestátní sopky Gunung Agung.

Naše dvanáctidenní putování po indonéském ostrově bohů v nás zanechalo silné vzpomínky. Viděli jsme místa, která nás uchvátila, ale zažili jsme i situace, které nebyly příjemné. Najedli jsme se ovšem dosyta, zkoušeli jsme si zameditovat mezi rýžovými políčky a milovali jsme každou chvíli, kterou jsme společně prožili.