Maďarskému hlavnímu městu se někdy přezdívá „Paříž na Dunaji“. Osobně bych se ale jakémukoliv srovnávání ráda vyhnula. Budapešť pro mě představuje město, které je možná trochu přehlíženo – když se řekne „evropská hlavní města“, málokoho napadne právě tato metropole a turisté se většinou při první návštěvě Evropy orientují více na západ. Je to škoda. Pro mne je Budapešť jedno z nejkrásnějších a (když už jsme u toho) také nejreprezentativnějších měst, která jsem kdy navštívila.
Vznik Budapešti se datuje do roku 1873 spojením území na obou březích Dunaje v jedno hlavní město. I dnes se břehy dělí na Buda (ten levý s Budínským hradem, Matyášovým chrámem a Rybářskou baštou) a Pešť (ten pravý, s parlamentem a židovskou čtvrtí).
Samotní Maďaři tvoří zhruba 90 % obyvatelstva, ostatně je známým faktem, že Maďarsko je na svou velikost poměrně řídce osídleno, jelikož většina jeho obyvatel se soustředí právě k hlavnímu městu. Nicméně to neznamená, že je Budapešť přelidněná – naopak. Pozitivní dojem na mne udělal fakt, že po ulicích neproudí davy turistů, a to ani ve třetí červencový víkend.
S turisty se samozřejmě setkáte, oblíbenou atrakcí jsou kromě památek i vyhlídkové plavby lodí, kde mezi pasažéry maďarština rozhodně slyšet není. Ale celkově bych řekla, že i za pár dní máte šanci trochu poznat způsoby života tamních obyvatel a vymanit se tak z běžné turistické rutiny.
Můj pobyt trval pět dní. Hned první den jsme s kamarádkou neodolaly a vyrazily na večerní procházku po nábřeží. Přestože náš hotel ležel téměř na kraji centra, kdežto parlament (samozřejmě hlavní cíl) na tom druhém. Od zastávky Boráros tér ke Kossuth Lajos tér (přímo u parlamentu) to byla zhruba hodina cesty. Po celé délce nábřeží centrální části navíc jezdí tramvaj č. 2.
V ohledu dopravy je Budapešť téměř bezproblémová – podobá se Praze. Setkala jsem se s opravou části tramvajové tratě, sloužila za ni tedy náhradní autobusová doprava s intervaly několika minut. Pak samozřejmě občasné dopravní zácpy – nejrizikovějšími místy jsou Oktogon, Náměstí Hrdinů a Deák Ferenc tér.
Pro turisty ideálně poslouží buď hromadná doprava – čtyři linky metra, hustá tramvajová i autobusová síť, jízdenky od single ticket (450 forintů) až po 72 hours (okolo 4000 forintů) či moje osobní doporučení – kola.
Zázemí pro cyklisty je v Budapešti až překvapivé; dobře vyznačené široké stezky po celém centru a dokonce i semafory speciálně pro cyklisty. Nemluvě o tom, že jízda s větrem o závod z parku Városliget zpět do centra po Andrássy út rozhodně stála za to. Kola si lze půjčit buď přes aplikace MOL Bubi či Donkey Republic, nebo si ho jednoduše půjčit v kamenné půjčovně. Pozitivní zkušenost mám s iBikeBudapest.
Při návštěvě maďarské metropole opravdu nelze vynechat návštěvu parlamentu.
Monumentální novogotická budova je tak působivá, že můžete klidně celý den strávit zkoumáním jejího průčelí a nebudete mít pocit, že jste den promrhali. Mimo jiné je na ni krásný výhled při plavbě lodí.
Turistické plavby už jsem zde zmiňovala – bezpočet lodí kotvících u břehů nabízejících tzv. sightseeing tours okolo 10 eur rozhodně neminete. Mimo jiné bývají doprovázené audiokomentářem či disponují střešními lehátky. Pokud však netoužíte po luxusu, ideální volbou jsou turistické jachty. Službu úžasného výhledu vám totiž nabídnou i přívozy, které jsou součástí klasické hromadné dopravy.
Single ticket stojí 750 forintů (cca 60 korun, něco přes 2 eura), ale když ukážete jízdenku hromadné dopravy, která vám po dobu jízdy platí, bez problémů nastoupíte i bez vlastního lodního lístku. Délka plavby záleží na tom, odkud vyjíždíte a jediný rozdíl je v zastávkách, kde daná loď zrovna staví.
Dalším z velikých lákadel je Budínský hrad. Maďaři z něj v roce 1975 udělali sídlo své národní galerie, což ho dělá o to výjimečnějším – sám o sobě tak působivý není. Uvnitř ale najdete permanentní expozici s klasickým konceptem – od antického přes středověké umění až po mistry současného umění. K expozicím se dále řadí ty dočasné – v našem případě Manifesto, které už bylo k vidění v pražském Veletržním paláci a Frida Kahlo, jejíž výstavu realizovala Maďarská národní galerie ve spolupráci s muzeem Dolores Olmedo v Mexiku.
A nakonec bych zde měla pár rad pro milovníky gastronomie. Rozhodně neodjíždějte bez ochutnávky tradiční maďarské kuchyně, ať už to je hovězí guláš či fazolová polévka. Tradiční kuchyni za rozumnou cenu si užijete například ve Frici Papa či na pověstných street marketech, jako je například pověstný Karaván. Ten stojí za to i v případě, že toužíte po jiných typech kuchyně – na své si přijdou kromě milovníku masa i vegetariáni a vegani. V barovém stánku najdete jedno z nejpříjemnějších překvapení – točený Staropramen!
Z kaváren a cukráren bych vybrala Számos nacházející se hned u Kossuth Lajos tér. Pokud dostanete chuť na zmrzlinu poblíž parlamentu, je to jasná volba. Ale rozhodně nepodceňujte ani klasickou točenou zmrzlinu, kterou koupíte na ulici – na Citadelle (kopec s pevností a Sochou svobody vedle Budínského hradu) měli nejlepší, kterou jsem kdy zkusila.
A nakonec Vintage Garden – vyhlášená kavárna s delikátními zákusky a hlavně posezením přímo pod větvemi japonských třešní… byť jsou umělé, cítíte se jako v Legendě o Mulan.
