Ačkoliv se hranice zemí po celém světe začínají otevírat a mohlo by se zdát, že se pomalu vše vrací do normálu, co se týče cestování, v rámci delších cest je ve vzduchu stále plno otazníků. Žádný dobrodruh však nemusí zoufat, jelikož i naše sousední země nám mají mnohé co nabídnout a autem se tam dostaneme za pár hodin. Jedním ze zářných příkladů je rakouský Gmunden rozprostírající se na břehu jezera Traunsee, který se proslavil svými keramickými výrobky se zeleným vzorem.
Dominantou městečka je zámek Ort, který už z dálky nelze přehlédnout. Vyjímá se na jezeře obklopen panoramaty hor, kdy se jedinou přístupovou cestou stává dlouhý dřevěný most. Tento výjev mi až nápadně připomínal slovinský Bled, na tamní ostrov však žádný most nevede. Ort se dá obejít, můžete posedět v kavárně, prozkoumat nádvoří zámku, anebo se vydat na prohlídku jeho vnitřních prostor.
My se dále vydali po klidné promenádě dlouhé zhruba dva kilometry vedoucí okolo břehu, jež je zaplavený směsicí kotvících lodí a plachetnic, až k náměstí Rathausplatz. Jeho neodmyslitelnou součástí je radnice, v jejímž průčelí se vyjímá keramická zvonkohra. Ta svojí melodií rozezvučila nejbližší okolí v pravé poledne. Melodie se liší podle ročního období – návštěva na jaře, v létě, nebo na podzim se tedy vždy promění v jedinečný zážitek. Podle měsíce se mění také hodiny, kdy se zvonkohra rozehraje. Na jaře a na podzim je možné ji slyšet pětkrát denně, v létě osmkrát.
Naše další kroky pokračovaly centrem malebného městečka přes most až na druhý břeh jezera. Po cestě jsme na silnici zastihli několik ikonických amerických Cadillaců z 60. let, jejichž přítomnost jen podtrhla atmosféru celé procházky. K uším nám totiž navíc doléhala tradiční hudba, jelikož v jednom z podniků vystupovala rakouská kapela.
Ačkoliv se okolo Traunsee nachází nespočet schůdků a vstupů do vody, naprostá většina je v soukromém vlastnictví. Na protějším břehu jsme však objevili malou ukrytou zátoku, kde si můžete roztáhnout ručník, slunit se a také si v jezeře se smaragdově průzračnou vodou zaplavat či si jen smočit nohy.
Jednou z místních specialit je grilovaná ryba vylovená z Traunsee. V ten moment, kdy jsem ji měla před sebou na tácku, jsem v duchu zavzpomínala na loňskou návštěvu Bajkalu, kde je podobný pokrm také velmi vyhlášený. V Gmundenu doporučuji bistro Fishmaster, které se nachází nedaleko zámku a podle omamné vůně linoucí se na metry daleko ho zaručeně neminete.
Ve městě je možnost nasednout na lanovku, která vás vyveze na vrchol hory Grünberg, odkud je nejenom náramný výhled na jezero, ale navíc zde vede několik turistických tras a můžete odtud započít výstup na horu Traunstein, který se brzy přemění na ferratu. Pokud vás však více láká projížďka lodí – ať už parníkem, či malou loďkou – tak také nepřijdete zkrátka. V Gmundenu se vám splní veškerá aktivita, na jakou si jenom vzpomenete.
My už jsme ale pomalu zamířili k autu, jelikož nás čekal další cíl naší cesty, a to konkrétně poutní místo Mariazell. Před námi byl téměř tříhodinový přejezd rakouským vnitrozemím, kdy nám tamní krajina nespočetněkrát vyrazila dech. Všude zeleň a mraků se dotýkající horské štíty. To už je ale zase jiný příběh…
