Indonésie je místo, které jsem chtěla navštívit již delší dobu z několika důvodů: 250 milionů obyvatel dělá z ostrovní země čtvrtý nejlidnatější stát světa, skládá se z více než patnácti tisíc ostrovů, které tvoří různorodá krajina, různé kulturní zvyky nebo úplně jiná náboženství a tradice.
Začnu Jávou, která nás naprosto uchvátila. Je to nejlidnatější ostrov na světě, žije na něm 60 % obyvatel Indonésie a nachází se zde i hlavní město Jakarta. V rušné metropoli náš výlet začal, ale protože se říká, že „v Jakartě nic k vidění není“, tak jsme se tam moc nezdržovali. Kam by se ale měl podívat každý, kdo se do Indonésie chystá, je Yogyakarta.
Yogyakarta, Jáva
Přestože indonéská populace je z 85 % muslimská, v Yogyakartě (Jogjakartě) se nachází dva významné chrámy jiných náboženství: buddhistický Borobudur a hinduistický Prambanan. Obě stavby se řadí na seznam světového dědictví UNESCO a ať máte k náboženství jakýkoli vztah, tato dvě místa musíte navštívit. Borobudur je pokryt 72 sochami Buddhy a celý příběh jeho života je vytesán do kamenů, ze kterých je chrám postaven. Prambanan krásně vystihuje význam hlavních bohů hinduismu: Brahma, Višnu a Šiva – kde Šiva, jakožto „bůh bojovník“, převyšuje ostatní. Zajímavý je také příběh, jak tyto dvě unikátní stavby vznikaly – obě v 9. století, kdy si dva znepřátelené kmeny chtěly navzájem dokázat, jak velkolepou stavbu umí vytvořit. Chválím obě strany, přesto, mám-li být zcela upřímná, Borobudur nás nadchl o malinko více.
V Yogyakartě jsme si také vyzkoušeli místní kuchyni přímo v ulicích, kde se tradičně u stánků kupuje večeře a společně se hoduje přímo na zemi.
Po Yogyakartě jsme vlakem dojeli na východ Jávy, kde jsme se vydali podívat na východ slunce u sopky Bromo. Tento výlet může být pro některé náročnější. Obzvlášť, pokud se vám nedělá dobře v dopravních prostředcích a rozhodnete se vše stihnout v jednom dni. Celonoční cesta, kde jsme se potom místním upraveným jeepem dostali na vrchol hory, byla relativně náročná, ale za ten nádherný východ slunce to stálo. Jsou zde možnosti koupení dobrot, čaje, i zapůjčení teplé bundy – na sopce je v noci velmi chladno. Po východu slunce spatříte sopku Bromo a poté se na ni můžete vypravit.
Můžete si tu pak půjčit malého indonéského koně, který vás vyveze ke schodům k sopce, nebo si to vyšlápnout po svých. Já jsem vyrazila po svých, ale nakonec mi to nedalo a toho koníka jsem využila. Pokud se na takový výlet vydáte a uvidíte, že vám někdo bude nabízet ke koupi roušku, neváhejte a kupte ji. Aktivní sopka znamená hodně popela, kde se těžce dýchá i kvůli množství koní a turistů, kteří popel pohybem rozdmýchají. A vůně síry také není nejpříjemnější.
Surabaya, nejvýchodnější velké město, odkud jsme letěli na Bali, není nijak krásné, ale zaujal nás ptačí trh, kde prodávají nejrůznější druhy ptáků, sem tam i hadů, šneků, štěňat, ryb a dalších zvířat. Nejvíc se mi líbily malé sovy, ale obarvená kuřata či nabarvení šneci, to je něco.
Bali
Bali je menší turistický ostrov. Turistický píšu záměrně, protože oproti Jávě, kde na vás místní koukají s údivem a úsměvem od ucha k uchu a na každém kroku se s vámi chtějí vyfotit, Bali je plné Starbucksů, McDonaldů, Holanďanů a Australanů. Je tu všechno, co si tak u pohodlné dovolené přejete, hlavním lákadlem je surfování. Ostrov nabízí pláže se stabilními surfařskými podmínkami pro různé úrovně, stejně jako nákupy kvalitních a známých značek za rozumnou cenu. Přesto díky rostoucí popularitě Bali rostou i místní ceny.
Bali je pro mne velmi zajímavé tím, že nenajdete všechno v každém koutku, ale je rozděleno do vesniček: umělecká (divadelní představení a tance), vedle čtvrť pro malíře a obrazy, nebo například stříbrná (výroba šperků z 92,5% stříbra, kde si sami můžete výrobu vyzkoušet). Největší zážitek pro nás bylo seznámení s delfínem. Delfíni z rezervace Dolphin Lodge jsou v moři a údajně všech deset mořských savců zachránili zaměstnanci před rybáři.
Tento zážitek doporučuji všem, kteří mají k přírodě vztah, jelikož delfíni jsou nádherná zvířata, ze kterých jsme měli okamžitě respekt. V tom nejlepším slova smyslu. Navštívili jsme i slavný Monkey Forest, kde se na nás vyblbli drzí makakové, ale musím říct, že jsem od těch rozmazlených opic čekala víc. Kdo nemá v úmyslu dát jim všechno, co v rukou má, doporučuji nekupovat banány ve stáncích. Na hlavu vám vyskočí bez debat a jediná možnost, jak se jich zbavit, je dát jim, co chtějí.
Ostrovy Gili
Gili Trawangan, Meno a Air jsou tři maličké ostrůvky u dalšího relativně populárního ostrova Lombok. My jsme byli ubytování na Gili Trawangan, největším ze zmíněných ostrovů, kde to nejvíc žilo. Barva moře na Gili je přesně taková, jako znáte z obrázků, které se na první pohled zdají být upravené ve Photoshopu. Není tomu ale tak na Gili, které se dá nazývat „rájem“. Co bylo zvláštní, je využití ostrova. Jedna polovina je plná hotelů a restaurací, krásné moře, milí lidé a spousta turistů.
Druhá strana je zpustlá, místo pláží nacházíte hlavně kameny trčící z vody a nikde ani živáčka. Sem tam nějaký bungalov, osamělé ženy ve středních letech, které mlčky sedí a čekají na západ slunce. Tato ponurá část ostrova nás neoslovila. I když má Gili nádhernou barvu moře, místa, kde by mohly být pláže, jsou spíš přístavy a proto se lidé vydávají na další Gili ostrovy nebo na lodě, aby si mohli v klidu zaplavat. Většina ale nejspíš tráví čas u krásných hotelových bazénů.
Gili nabízí šnorchlování a potápění – jak kurzy, tak výlety. My jsme zvolili soukromé šnorchlování na půl dne. Dají se vidět všelijaké druhy ryb (některé se od vás nechají nakrmit), všelijak zbarvené korály, potopená loď i slavné velké želvy. Oblíbené jsou i výlety na Lombok, kterému jsme se ale kvůli vysokému výskytu malárie vyhnuli. Ve zkratce – 3 dny na Gili bohatě stačí.
Tradiční výroba
1) Postavy z kůže (Leather puppet) – jsou tradičním výrobkem Jávy, kdy postavičky jsou spojené s postavami Rámy (muž) a Šinty (žena), které dohromady vytváří harmonii. Tyto dvě postavy však nemusí být nutně spojovány s náboženstvím a vznikly ještě před nimi.
2) Batik – ruční výroba batikovaného oblečení, ubrusů a dalších produktů je velmi zajímavá, několik dam mlčky pracuje, zatímco vedle nich muži obsluhují stroje.
3) Cibetková káva (Bali, Yogyakarta) – jedna z nejdražších káv na světě, kterou stojí za to ochutnat. My jsme ji zkusili hned na několika místech, ale doporučím Bali, kde dostanete ochutnávku různých druhů kávy s nádherným výhledem.
4) Dřevořezba (Bali) mne nadchla. Pečlivost a dokonalost některých sošek mne uchvátila. Mnozí návštěvníci si zpětně objednávají nábytek domů a nechávají si ho dovézt do Evropy, nejčastěji do Holandska nebo Velké Británie. Jídelní stůl s pečlivě vyřezanými židlemi a zdobením vyjde zhruba na 6 500 EUR i s převozem do Velké Británie.
5) Malba (Bali) – několik malířů vytvořilo tzv. Malířskou vesničku, kde si můžete vybrat obrazy všech velikostí, barev i druhů pláten.
6) Stříbro (Bali, Gili) – stříbro je na Bali velmi populární a prodává se z 92,5 % čisté. 7,5 % činí přidané látky pro zajištění pevnosti šperků. Čisté stříbro by těžko udržovalo pevný tvar. Nejzábavnější však jsou zaměstnanci obchodu, kteří jsou natolik vtipní a milí, že snadno každého přimějí k nákupu hned několika drobných šperků.
Kuchyně
Typické pokrmy jsou Nasi (rýže), Mie (nudle) a Bakso (masové kuličky). První dvě se mohou vyskytovat v různých variantách – nejčastěji s kuřecím masem (Nasi Ayam), s krevetami, jehněčím a dalšími ingrediencemi. My jsme si místní jídla zamilovali ve všech formách, převážně exotické i nám známé ovoce – chuť indonéského a evropského melounu je nesrovnatelná. Nabídka se ale mezi ostrovy liší: vlivem náboženství, kde v muslimských částech budete horko těžko shánět vepřové a naopak v hinduistických nenajdete hovězí.
Turistická místa jsou ale vybavena například hamburgery s hranolky. My jsme si oblíbili večeře na místních nočních trzích, kde si ukážete na pokrm a před vámi ho připraví. Je to pro nás nejsympatičtější, společenská a vlastně i nejlevnější varianta večeří.
O tropické přírodě nemá smysl se rozepisovat, ale rýžová pole, pralesy i moře jsou okouzlující. Nás nejvíc zaujalo, jak rozdílné je podnebí – v horách žádnou zimu neznají a pěstují zde mandarinky a kávu. V nížinách jsou rýžové plantáže a tzv. terasy.
Indonésie je rozvojová země, která je samostatná od konce druhé světové války, kdy se vymanila z rukou Holanďanů. Proto je pro ně turismus velmi důležitý a podle toho vypadá i místní servis. Každý vám pomůže, poradí a neustále se usmívá. To si vysvětluji tím, jak mají Indonésané nastavené životní priority. Oproti našemu konzumnímu společenství je tato přátelská a neuspěchaná atmosféra zárukou skvělého odpočinku přepracovaných hlav. Doporučuji hlavně nebýt na jednom místě a cestovat. Rozmanitost, kterou Indonésie nabízí, je vážně nezaměnitelná.
