Každý správný cestovatel by měl alespoň jednou za život zažít dobrodružství v podobě road tripu. Road trip jsem si představovala přesně tak, jako ho známe z většiny filmů – pár přátel, spontánní nápady, spaní pod širákem, poznávání nových míst, lidí a chutí. A přesně taková představa se mi naplnila!

Během šesti dní jsme projeli část Německa a Švýcarska. Přespávali jsme buď v autě, nebo pod širým nebem. V Německu jsme ale museli být obezřetní, protože spaní „nadivoko“ je zde zakázané. Nachodili jsme desítky kilometrů, spatřili jsme mnoho dechberoucích míst a k tomu se několikrát odměnili dobrým pivem. A proč vlastně tyto dvě země? Zatoužili jsme po čerstvém vzduchu, horách a průzračně modrých jezerech – a toho všeho bylo dostatek!

Národní park Berchtesgaden, nejkrásnější region v Německu

Ve večerních hodinách jsme se ocitli v národním parku Berchtesgaden. Přenocovali jsme na nejbližším parkovišti a po východu slunce jsme vystoupali k vyhlídce na jezero Königssee. Počasí se ale znenadání začalo kazit, a my jsme změnili směr naší cesty s vidinou slunečného počasí. Zamířili jsme k zámku Neuschwanstein, jelikož jsme dlouho toužili spatřit ho na vlastní oči a já jsem si chtěla připadat jako princezna v pohádce – koneckonců, tento zámek inspiroval i Walta Disneyho k vybudování hradu Šípkové Růženky v pařížském Disneylandu. Čekalo nás ale zklamání v podobě velké mlhy a davu turistů, a proto jsme se rozhodli, že zamračenému Německu zamáváme a přesuneme se do Švýcarska. Zastavili jsme se ještě u vyhlídky na nejvyšší německou horu Zugspitze a následně jsme přejeli do prosluněného Švýcarska, které nás uvítalo osvěžující dešťovou sprchou a duhou.

Průsmyk San Bernardino a ostré zatáčky

Lago Bianco, naše první švýcarská zastávka, nás příjemně překvapilo. Jeho modrošedé zabarvení v kontrastu s masivními švýcarskými horami a růžovým horským kvítím ve mně vyvolalo pocit, že jsem jako Heidi, děvčátko z hor. Po této krátké zastávce jsme směřovali k San Bernardinu, jednomu z nejznámějších vysokohorských průsmyků ve Švýcarsku. Jde také o hlavní dopravní uzel mezi severem a jihem země. Silnice je ovšem plná ostrých zatáček, takže vyzkouší kvality i těch nejlepších řidičů. Když po cestě míjíte stáda krav, která se spokojeně pasou na vysokohorských svazích, určitě stojí za to přibrzdit a jít si je pohladit. A nezapomeňte si s nimi udělat selfie!

Bellinzona, město tří hradů

S naším miláčkem na čtyřech pneumatikách jsme putovali směrem na jih, jelikož jsme měli v plánu procestovat také Itálii. Shodli jsme se, že bychom měli navštívit nějaké historické švýcarské město, a tak jsme naplánovali cestu do Bellinzony, města tří gotických hradů, které jsou také na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Pronikli jsme do spárů hradu Castelgrande, ochutnali jsme první švýcarsko-italskou zmrzlinu a nezapomněli jsme si vyfotit také švýcarskou vlajku, která se majestátně tyčila uprostřed města. Načerpali jsme nové síly a pokračovali do cílového bodu našeho putování.

Pýcha jihovýchodu Švýcarska

„Konečně v Luganu,“ natěšeně prohodil kamarád, když na nás dýchl příval teplého vzduchu. Lugano je výhodně situované, pro romantické duše jako stvořené, jelikož taková procházka kolem jezera s výhledem na osídlené kopečky ve vás zanechá příjemné vzpomínky. I zde jsme museli ochutnat zmrzlinu, a to konkrétně v La Gelateria di Lugano. Nešetřili jsme se a rovnou jsme si objednali tři kopečky. Následně jsme se prošli loudavým krokem kolem jezera, nakrmili jsme labutě a smířili jsme se s tím, že je čas opustit tuto švýcarskou perlu a zamířili jsme k italským hranicím. O tom, jak jsme se měli v Itálii, už ale zase příště…