Moje vzpomínky na Kutnou Horu sahají někam do dob základní školy. Asi ta nejživější z nich je na prohlídku stříbrného dolu, kde se tlustá Pavla během školního výletu bála, že se velkou zadnicí v kutnohorském stříbrném dole zasekne navěky. Skoro dvacet let uplynulo jako voda a bylo na čase se do Kutné Hory vrátit a znovuobjevit krásy tohoto českého města (bez klaustrofobické návštěvy dolu). Kutná Hora je město menší, zato s velkou koncentrací překrásných historických památek, které při dobrém plánování lze navštívit během jediného dne.
Kutná Hora je díky památkám zapsaných na seznamu kulturního dědictví UNESCO (Chrám sv. Barbory nebo Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedleci) vyhledávaným turistickým cílem návštěvníků jak z České republiky, tak ze zahraničí. Město je na příliv turistů z celého světa skvěle připraveno. U vstupu do každé památky je pro návštěvníky k dispozici k zapůjčení průvodce s povídáním o daném místě, a to v mnoha světových jazycích (například i v japonštině nebo litevštině). K mání jsou i kombinované vstupenky, které vám umožní vstup na více míst za zvýhodněnou cenu.
Návštěvy pamětihodností jsou samozřejmě vyčerpávající, takže jsme se během našeho výletu rozhodli občerstvit ve dvou nejvíce doporučovaných restauracích ve městě: V Ruthardce a v restauraci Dačický. Ruthardku jsme navštívili v době oběda a přesto, že restaurace zrovna nepraskala ve švech, obsluha byla celkem pomalá. Dlouhé čekání vykompenzovalo výborné řezané pivo. Dlouhé čekání na oběd se ale vyplatilo, veškeré objednané jídlo bylo vynikající. Vtipným detailem jsou V Rudhartce stoly – původně staré šicí stroje s pedálem. Restaurace Dačický je zařízení ve staročeském stylu s obsluhou v pseudohistorických oděvech. Jídlu a rozmanité nabídce piv nelze nic vytknout.
Zvu vás tedy na prohlídku Kutné Hory prostřednictvím fotografií z mé nedávné návštěvy tohoto kouzelného města. Doufám, že se mi podaří přiblížit vám, čtenářům Kulturia, příjemnou atmosféru Kutné Hory a inspirovat vás k návštěvě.
