Během čekání na slovenských hranicích jsem zaslechl vtip, který s cynickou lehkostí připraví každého na to, co jej brzy čeká: jeď na Ukrajinu, tvoje auto tam už stejně je. Pokud si za cíl vaší cesty zvolíte Zakarpatskou oblast, jedete především za krásnou přírodou, venkovským životem, pohádkovými cenami a tureckými záchody.
Příprava
Vyjet na Ukrajinu není tak snadné, jako si odskočit na víkend do Paříže. Potřebujete v prvé řadě pas. Pokud se budete snažit sehnat hřivny v našich směnárnách, pravděpodobně neuspějete. Doporučeným postupem je vyměnit si eura a na hranicích nebo v prvním větším městě je vyměnit za hřivny. Kurz v září 2017 byl přibližně 1 UAH = 0,8 CZK.
Anglicky vám nikdo rozumět nebude, v Zakarpatí uspějete pouze s ruštinou. Nikdo z naší čtyřčlenné posádky ale rusky neuměl, a tak jsme zjistili, že se v klidu dorozumíme i česky. Stačilo mluvit pomalu, v krátkých a jednoduchých větách. Místní budou dělat to samé. Azbuku se zato naučte rychle, jinak si nekoupíte ani vodu. Doporučuji vzít si překlad jednotlivých písmen z latinky do azbuky, jakmile to přečtete, význam už pochopíte.
Doprava mezi městy a vesnicemi je čistý punk. Autopůjčovny tam nenajdete, jste tedy odkázáni buď na vlastní prostředek, nebo místní autobusové linky. Ve městech najdete autobusová nádraží, kde je snadné zjistit informace od obsluhy, případně z tabulí v hale. Na vesnici je to složitější, autobusy tu jezdí jen párkrát za den, zastávka může být kdekoliv a cokoliv, třeba strom, a tabuli s odjezdy nepotkáte. Buď si tedy vše zjistíte dopředu ve městě, vyzpovídáte místní, nebo využijete stopování.
Stopovat na Ukrajině není problém, ale počítejte s tím, že budete platit. Místní se běžně mezi vesnicemi dopravují v dodávkách, případně do auta naberou chodce u silnice. V Koločavě nám zastavil 70letý pán ve své stařičké Ladě, když jsme čekali na autobus a zcela nesmlouvavě nás nacpal dovnitř a převezl do blízkého Siněviru za 110 hřiven.
Poslední dobré varování zní: vezmětě si vlastní toaletní papír, drobné na záchod a pokud se vám dělá v autě špatně, tak hromadu prášků. Z místních silnic se stala silná obranná linie proti přesunu kohokoliv, je v nich víc děr než asfaltu a získat mořskou nemoc v autobuse je až hrozivě reálná možnost.
Ceny
Ukrajina je pro našince docela levná. Ubytování se pohybuje mezi 100 až 200 hřivnami za noc na osobu. Pokud po vás chce v Zakarpatské oblasti někdo víc než 200 hřiven, tak by to měl být buď luxusní hotel, nebo vás chce obrat. Oběd v restauraci vyjde kolem 70 hřiven, pivo i nealko stojí 20 hřiven. Autobus na krátké vzdálenosti stojí 30 hřiven, při delší trase (140 km) vyšel na 100 hřiven. Naší nejdražší koupí byla dámská krojovaná košile, ručně dělaná a koupená na jarmarku. Stála 850 hřiven.
Cesta a odrazový bod
Většími městy Zakrpatské oblasti je Užhorod, ležící přímo na hranicích se Slovenskem, nebo Mukačevo o 40 kilometrů dál ve vnitrozemí. Pro většinu místních, kteří do Zakarpatí dojíždí z Česka a Slovenska, je Užhorod přestupní stanice na Ukrajinské dráhy. My jsme se rozhodli jet až do Rachivu a během své cesty se přibližovat směr Mukačevo.
Zvolili jsme proto linku LEO Express, která vyjíždí z Prahy i Brna a s přestupem v Bohumíně a v Košicích jela nově až do Rachivu. Zpáteční lístek nás vyšel přibližně na 700 Kč na osobu, což je o něco levnější, než nabízí ostatní dopravci.
Na hranicích se obvykle počítá s jednou až třemi hodinami prodlevy, pokud vám tedy dál po trase navazuje spoj od stejného dopravce, není třeba se strachovat, stevardi si průběžně předávají informace o zpoždění.
Rachiv
Рахів nás z celého Zakarpatí uchvátil nejvíc. Pravděpodobně na tom mají velký podíl Slavnosti brynzy, které se konaly první víkend v září a na které se sjel snad celý kraj. Běžně jsme tam potkávali česky a polsky mluvící návštěvníky, poprvé jsme zjistili, jak levná Ukrajina je a jak nápomocní jsou místní obyvatelé.
Rachiv je nejvýše položeným městem Ukrajiny, zároveň je centrem horské turistiky, lze v něm poměrně snadno najít ubytování, obchod s potravinami i směnárnu. Stejně jako ostatní města Zakarpatí však není sám o sobě příliš zajímavý a pokud nenarazíte na nějakou místní slavnost, stačí vám den na aklimatizaci a rádi půjdete dál.
Rozhodně ale doporučujeme vyjít si alespoň jeden z okolních kopců, jsou protkané stezkami a pokud si stáhnete Mapy.cz, najdete je všechy zakreslené v mobilu. Výhled je nádherný.
Hoverla
Говерла je nejvyšší hora Ukrajiny. Leží v pohoří Černohora, její vrchol dosahuje výšky 2061 m n. m. a dřív byla součástí hranice mezi Polskem a Československem. K Hoverle je možné dostat se autobusem z Rachivu, který skončí ve vesnicy Luhy (Луги). Odsud už je třeba jít pěšky. Po cestě jsou dva hotely, které je vhodné si rezervovat dopředu na Booking.com.
Výšlap na Hoverlu znamená ujít 32 km a převýšit 1 100 m, počítejte tedy s tím, že vám to zabere celý den. Není vhodné jít ve špatném počasí, pokud nechcete přenocovat pod vrcholem. Závěrečných 300 metrů převýšení je náročných i v dobrém počasí, za deště je to nereálné.
Samotný výstup na Hoverlu je krásný. Příroda téměr nedotčená civilizací, všelijaké vodopády, potůčky a uchvacující výhledy. Cestu na vrchol je možné si zkrátit o pět kilometrů stezkou, která prudce stoupá podél serpentýn.
Tuto cestu využívají místní (sami nás na ni upozornili) a také je zakreslená v Mapy.cz. Pod vrcholem je možné přespat v chalupě, naproti které přebývají strážci parku. Vstup na Hoverlu je zpoplatněn 30 hřivnami na osobu. Rozhodně si vezměte vlastní toaletní papír, dost vody a jídlo bohaté na energii.
Koločava
Pokud se vám začne stýskat po češtině, je Колочава tou správnou zastávkou. Zdejší obyvatelé si již zvykli na zvýšenou koncentraci Čechů a dokonce tomu pomalu přizpůsobují trh. Pokud si nestihnete zarezervovat ubytování v Četnické stanici, určitě se tam vydejte alespoň na pivo nebo některou z domácích ochucených vodek.
Rozhodně doporučuji křenovou nebo brusinkovou. V Koločavě se vám snadno stane, že vás po cestě odchytne paní tlačící kolo a zeptá se vás, jestli máte kde bydlet. Nám se takhle podařilo uniknout ze spárů předraženého ubytování jakéhosi podnikatele z Kyjeva (kterého místní nemají rádi) přímo do milého bytu v jednom z paneláků.
Naše hostitelka, která byla zvyklá ubytovávat Čechy, se stala studnicí všech důležitých informací. Ukázala nám, kde zastavuje autobus, kdo nás odveze do Siněviru a zkontaktovala správce zdejšího skanzenu. Věděla prostě všechno.
Koločava je horská vesnice na okraji Siněvirského národního parku. Najdete zde hrob Nikoly Šuhaje loupežníka, muzeum, skanzen i bustu Ivana Olbrachta. Stopem, nebo autobusem se snadno dostanete do Siněviru (Синевир) a odtud po silnici do národního parku.
Mukačevo
Мукачево bylo naší cílovou destinací, odkud jsme odjížděli zpět do Česka. V centru města je mnoho kaváren a cukráren, z nichž rozhodně stojí za to vyzdvihnout cukrárnu Bondarenko.
Pro jejich zákusky jsme se vraceli ještě jednou. Další zajímavostí je hrad nad městem, místní trhy a spousta soch rozmístěných po centru.
