- Reklama -

V pražské Staroměstské radnici můžete až do konce ledna 2019 zhlédnout to nejlepší z české fotografie. Probíhá zde výstava již 24. ročníku soutěže Czech Press Photo. Fotografie se dělí do osmi kategorií: Aktualita, Problémy dnešní doby, Každodenní život, Umění a kultura, Sport, Portrét, Příroda, věda a životní prostředí a Lifestyle, takže k vidění je pestrá spousta zachycených momentů.

Soutěžní snímky jsou oceněny ve všech osmi kategoriích, přičemž každá z nich má dva své vítěze – autora single fotografie a autora série. Nad všemi kategoriemi stojí ještě absolutní vítěz, fotografie roku, jíž se letos stal snímek Lukáše Zemana Orangutaní matka s umírajícím potomkem. Fotografie upozorňuje na neutěšený stav našeho životního prostředí, na dopady lidského zásahu do přírody a na vytlačování zvířat z jejich přirozeného prostředí. V Borneu doplácí zvířata na bezohledné kácení primárního lesa, autor tak zachytil orangutaní samici, jež v náručí drží umírající mládě.

Nejvíce známých fotografií návštěvník najde v sekci Aktualita. Protesty na Slovensku po vraždě novináře a jeho snoubenky, rozloučení s třemi zabitými vojáky z Afghánistánu, Zemanovo trenýrkové autodafé i jeho setkání s aktivistkou z Femen nebo proslulý „mozkomorův polibek“ Andreje Babiše Marku Prchalovi, jenž se ostatně stal i vítězem kategorie, si z médií jistě všichni pamatujeme. Další povědomé fotografie najdeme v kategorii Sport. Fotografie Ester Ledecké však překonaly jiné dva snímky. Odborníky nadchla porota hodnotící skoky na lyžích, mě pak hokejový rozhodčí, který se pro přehled na hřišti nebál ani téměř akrobatického kousku.

Fotografických sérií mě zaujalo hned několik, napříč všemi kategoriemi. Zajímavé snímky nabídl Filip Singer v sérii Kancléřka. Nejednalo se o portréty nikoho jiného než Angely Merkelové. Velmi silný příběh se sérií Exodus Rohingů přináší Martin Trabalík. Rohingové jsou etnická menšina, kterou násilnosti donutily k emigraci do sousední Bangladéše. Vraždy, znásilňování a vypalování domovů, to jsou hrůzy, s kterými přicházeli a které z Rohingů učinili z naprosto neznámé nejvíce utlačovanou menšinu světa. Podobně mrazivý popisek doprovází i sérii fotografií Lenky Klicperové zachycující ženy islamistů z IS. Válka skončila, muži jsou v zajetí nebo mrtví a jejich ženy? O ty nikdo nestojí. Ženy bez domova a s „cejchem“, který jim zanechali jejich manželé, přežívají bez dokladů ve stanech, kde se dá, protože jejich domovské země je nechtějí přijmout zpět. Ze série Rapsodie chřestýšů Zuzany a Matěje Dolinay mě nejvíce zaujala fotografie šupin chřestýšů. O něco méně nebezpečné a určitě příjemnější focení zažil Lukáš Bíba, který ve své sérii zmapoval největší koncerty, které se v Česku odehrály v uplynulém roce.

Fotografií, jež si zasloužily naši pozornost, je mnohem více, ať už jde o fotografie ze zkušebny baletního souboru Národního divadla, snímek mravenců porcujících sršně nebo příběh o vybydlení centra Českého Krumlova (věděli jste, že v centru tohoto města je 37 zlatnictví, ale ani jedna pekárna?). A zaslouží si i pozornost vaši. Na výstavě Czech Press Photo totiž nenajdete jen fotografie známé z médií, ale i plno dalších. Avšak pozor, ne ze všech vám bude dobře po těle. Ačkoli pravda, několik fotografií vám vykouzlí úsměv na tváři. Mě například nejvíc pobavil název fotografie Petra Topiče Adriana Krnáčová prochází Prahou. Pokud vás zajímá, proč jej shledávám zábavný, budete se muset vypravit na výstavu. Čas máte do konce ledna.

 

Czech Press Photo 2018