Národní galerie Praha připravila ve spolupráci francouzským Reunion de musées nationaux Grand Palais a Ateneum Art Museum v Helsinkách retrospektivní výstavu František Kupka 1871-1957. Jedná se o nejucelenější výstavu děl tohoto umělce v posledních třiceti letech. K vidění je v pražské Valdštejnské jízdárně až do 20. ledna 2019.

Klávesy piana

František Kupka se narodil roku 1871 v Opočně, převážnou část života však strávil ve Francii, kam odešel už během svých studií. Jako malíř stál u zrodu moderního abstraktního malířství. Ovšem nejprve musel i jeho vlastní styl projít určitým vývojem. Výstava tak představuje autorovo dílo v celé jeho šíři, od raných prací z devadesátých let 19. století až po abstraktní práce z padesátých let 20. století.

Voda

Výstava je pojatá chronologicky a je rozdělena do šestnácti tematických celků, které umožňují návštěvníkovi sledovat umělcovu cestu od symbolismu k abstrakci. Počátky Kupkovy tvorby jsou naprosto odlišné od toho, čím se doopravdy proslavil. Figurální kresba je takřka typickým raným obdobím mnoha umělců, kteří se později odklonili k abstrakci. Mezi vystavenými obrazy z této doby najdeme například dílo Knihomol či Oslava života. Počátek 20. století se u Kupky už nese v částečné změně. Téměř rezignoval na figurální malbu, naopak věnuje větší pozornost barvám. Ve Velkém aktu dominují barevné plochy a začíná se prosazovat geometrie.

Knihomol

Následný vývoj Kupkova stylu ovlivnil kubismus a futurismus. Než se však dostaneme k přelomovému obrazu Amorfa, od níž se již píše abstraktní kapitola Kupkova uměleckého života, zastavíme se ještě u jeho fascinace dynamikou. Ve svých obrazech zachycuje pohyb v jednotlivých fázích, podobně jako se o to snažil fotogaf E. Muybridge.

Amorfa

Od sedmé sekce může návštěvník již obdivovat Kupkovy abstraktní malby, v nichž se věnuje i tématům náboženství a stvoření světa. Podobně fascinován byl i následným rozvojem průmyslu, který nazval „mašinismus“. I nadále se ve svých obrazech snažil vyjádřit dynamiku, nově ovšem v protikladu k určitému pevnému bodu, od nějž se veškerý pohyb odvíjí.

Podzimní slunce

Ačkoli se jedná ve většině případů o abstrakci, působí na mě Kupkovy obrazy zvláštně uklidňujícím dojmem. Přisuzuji to záplavě barev, kterou se Kupkovy obrazy vyznačují. Kdysi jsem četla, že Kupka byl synestetik. Popisky k výstavě o ničem takovém nehovoří, je tedy otázka, nakolik to je pravda. Nicméně u jedné ze sekcí je popsáno, že Kupka si spojoval barvy s tvary – modrá má štíhlou a protáhlou formu, červená se rozpíná, žlutá má okrouhlé tvary. Ať už to byla synesteze, či nikoli, zdá se, že Kupka vnímal barvy jinak než většina malířů. A to z něj činí mistra.

Lokalizace grafických hybných sil

Kromě Kupkových maleb jsou v zádní části sálu a v patře vystaveny i jeho satirické kresby či kresby obálek různých časopisů, kterým se Kupka zpočátku také věnoval. K tomu také návrhy uniformy pro československou armádu a několik fotografií z jeho návštěv Prahy. Výstava proto určitě stojí za pozornost.

 

Výstava FRANTIŠEK KUPKA 1871–1957 @ NG, Praha