Léto již tradičně patří food festivalům všeho druhu a ani letos tomu není jinak. O víkendu 15. a 16. července se konaly dokonce hned dva, noční Fair Fair Sunset ve Stromovce a Pražský piknik na Střeleckém ostrově. A právě na druhý zmíněný jsme se vypravili i my.
Nešvarem některých food festivalů poslední doby je ten, že nenabízí zas tak pestrou nabídku pokrmů, ale v podstatě jen variace na v současné době tolik populární asijská jídla a burgery. Přestože i na Pražském pikniku byly tyto pokrmy zastoupeny, nabídka byla mnohem širší. Návštěvník si tak mohl vybrat i mezi pokrmy typickými pro Balkán, Maďarsko, Gruzii, Španělsko, Kubu či Afriku.
Od ostatních food festivalů se Pražský piknik lišil ještě jednou věcí – za poplatek bylo možné si pronajmout piknikové koše a deky, obejít jednotlivé stánky, nakoupit vše potřebné a pak už jen zasednout na zeleň a hodovat. Plno lidí toho využilo a Střelecký ostrov byl poset milovníky dobrého jídla, kteří si užívali, že oproti předpovědi vyšlo i vcelku pěkné počasí. Plno z nich však své debužírování přerušilo a sledovalo doprovodný program, který v sobotu tvořila barmanská soutěž a v neděli soutěž v pojídání kuřecích křidýlek.
Barmanská soutěž, kterou organizoval AnonymouS Bar společně se značkou TATRATEA, nesla téma Namíchej piknik! Šestice barmanů měla za úkol připravit piknikový koktejl za použití TATRATEA a předvést libovolnou prezentaci, jež pobaví přihlížející diváky i porotu. Vítězství a slávu si pak odnesl Dan Krejča z AnonymouS Baru. Nedělní pojídání křidýlek s omáčkou z bourbonu Bulleit vyhrál soutěžící původem z Mexika, který za sedm minut zvládl spořádat 54 kousků křidýlek.
Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – co se dalo ochutnat a co jsme ochutnali. Jako první jsme se rozhodli dodržovat pitný režim a dali si perfektně ochucenou a vychlazenou Sangrii. Následoval „předkrm“, mix asijských pokrmů jako jarní i letní závitek, kreveta v tempuře, krabí klepítka a knedlíčky. Stánků s asijskými pokrmy tam bylo hned několik, takže kromě těchto základních mňamek bylo možné u každého z nich ochutnat i něco navíc – smažené tofu, chobotničky na špejli, sladké bochánky a u jednoho servírovali mladé kokosy, které v teplém počasí byly maximálně osvěžující. Nechyběly ani nudle, dim sum nebo sushi od konceptu Sushi v dushi.
Jako další jsme ochutnali grilovaného lososa a tygří krevety, které byly doposud největšími, jaké jsem měla možnost ochutnat. Přesto, do vesmíru nás nevystřelily. Pokračovali jsme proto dál a zastavili se u stánku Dirty Dog Street Food, kde jsme si objednali hranolky, ale ne ledajaké. Byly doplněny o trhanou plec, chedarovou omáčku a BBQ dresing. Prasárna, avšak lahodná.
Další zastávku tvořil stánek s africkými pokrmy, kde jsme si vybrali fazolovou placku a plněné samosa placky, které jsou však více typické pro indickou kuchyni. Nic to však nemění na tom, že bezmasá samosa, plněná jen bramborami, zeleninou a kořením, se umístila na naprostém vrcholu našeho žebříčku. Kromě nich jste si mohli dát i rýži či brambory a různá masa s omáčkou, široký byl i výběr afrických sladkostí.
Následně byl čas podívat se na zoubek burgerům. U jednoho ze stánků jsme si vybrali jehněčí s ovčím sýrem a tzaziky, vystáli si frontu, která k burgerům vedla, a doufali, že bude stát za to. A on by za to možná i stál, chuťově nebyl nejhorší, ale celkový dojem pokazila zfetovaná obsluha. Která se tím nijak netajila v domnění, že okolostojící zákazníci nejsou Češi. A to přesto, že se nás česky několikrát ptala, co jsme si objednali a jestli jsme už platili. Inu, chápu, že street food je do určité míry punk, ale pořád se jedná o gastronomický koncept, který vyžaduje profesionalitu. A té se nám zde nedostalo.
Další koncept byl značně odvážný – Czech burger kombinuje popularitu burgerů s klasickou českou kuchyní. Nabízeli knedlo-burgery s vepřo-zelo, svíčkovou, nebo kachnou s červeným zelím. Nedokázali jsme odolat a nevyzkoušet to, i když jsme raději zvolili cestu nejmenšího odporu – kachnu s červeným zelím. Verdikt? Inu, nefungovalo to. Houska sama? Výborná. Kachna se zelím? Výborné. Dohromady? Bohužel, náš šálek čaje to nebyl. Nakonec zbývala už jen sladká tečka u stánku Waf-waf, kde jsme si dali wafli s banánem a šlehačkou. Pitný režim jsme dodržovali u stánku se sardinskými víny a já nedala dopustit na koktejly z AnonymouS Baru.
Víc se toho do nás už opravdu nevešlo, ale tímto výčtem to rozhodně nekončí. U dalších stánků bylo možné ochutnat raclette, srbskou pleskavici, argentinské steaky, gruzínský šašlik, španělskou paellu či maďarské párky v jakémsi kornoutu (těch jsme se opravdu báli a nezkoušeli). A kdo jen doprovázel a nerad experimentoval, mohl si dát klasickou klobásu či halušky a spláchnout je pivem. Ale nebyla by to škoda, když se tu sešlo tolik skvělých chutí?
