„Au!“ vrážím do dveří při vchodu do Galerie Villa Pellé, kde má až do 15. dubna výstavu malířka a ilustrátorka Vendula Chalánková. Když vidím stěny s několika obrázky, říkám si, že výstavu proběhnu za chvilku. Na první pohled mě vlastně ani nezaujmou. Ale na ten druhý…

V první místnosti nacházím ilustrace z knížky Zpívejte s námi, která obsahuje většinu nesmrtelných písniček, které každý zná (Skákal pes, Kočka leze dírou…). Hádám, jaká ilustrace představuje kterou písničku a v tu chvíli začínám chápat – všechny ilustrace Venduly Chalánkové jsou totiž maximálně zjednodušené, přesto naprosto všeříkající. Není to jen minimalismus beze smyslu. A právě v tom je to kouzlo. Jak moc se v hádání strefím, zjišťuji až v posledním patře, kde jsou k nahlédnutí její knížky. V těch mají ilustrace své nejoprávněnější místo (a vyniknou o něco více než na stěnách galerie).

„Přišla mi výroční zpráva a píše se tam: Když máš peníze, nedělá to z tebe lepšího člověka,“ říká žena v komiksové bublině. „To jsou hesla chudých, Vendulko,“ opáčí jí muž. Přesně takový náboj mají Chalánkové Tragikomiksy. Občas se až divím, s jakou nadsázkou ukazují existencionální témata a věci, kterým se v normálním životě obvykle lidé nesmějí. Jsou plné porozumění, stejně jako sarkasmu. A vážně mě bavilo je číst.

Jedna místnost patří solárním panelům. Celá. A není v ní nic jiného než všem známé modré plochy, které potkáváme na polích. A jedna fotografie. Že prý hyperrealismus. To už je na mě moc, říkám si v duchu. Pak ale beru do ruky papír s nadpisem Zápisky z plenéru a začtu se: „A nyní v plenéru za mnou přišel pán z údržby solárního pole, že už mu volali, že viděli na kameře, jak jim někdo panely krade a odnáší. Pán z údržby solárních polí se mě ptá, jestli jsem malířka a jaké mám umělecké jméno. Odpovídám mu, že Chalánková po tatovi. Dovídám se, že výroba jednoho solárního panelu sežere víc energie, než je panel za svoji životnost schopen vyrobit.“ A pak i tohle nutkání zachycovat naprostou realitu pochopím… I panely se totiž začínají stávat nedílnou součástí přírody – ale proč vlastně?

A abych nezapomněla, seděli jste někdy na gauči z vietnamských tašek naplněných senem? Ne? Tak to máte jedinečnou příležitost. Právě tady – na výstavě Au!

 

Výstava: Vendula Chalánková – AU! @ Galerie Villa Pellé, Praha

Kateřina Zemanová
Jsem osoba plná paradoxů (chci se třebas živit něčím, z čeho jsem zhruba do páté třídy základní školy téměř propadala – psaním). Piju čaj (u čehož bych možná mohla udělat tečku, protože to vypovídá skoro o všem). Snažím se taky propojit světy, které spolu zdánlivě nesouvisí. A najít něco jako rovnováhu (kterou, doufám, nikdy nenajdu úplně).