V květnu byla v Obecním domě zahájena výstava věnující se české divadelní fotografii. Jde o první souhrnnou výstavu fotografií z divadelního prostředí, jež představí různé podoby divadla a jeho vývoj za posledních 150 let. Součástí výstavy jsou také některé ze soutěžních snímků z Přehlídky současné divadelní fotografie. Výstava trvá do 24. června 2018.
Ač si dnes pod pojmem „divadelní fotografie“ představíme průvodní fotografie a plakáty k inscenacím, nebylo tomu tak vždy. Jelikož jsou postavy na jevišti v neustálém pohybu, nebylo dříve snadné je zachytit. A i v současnosti, s nejmodernějšími technologiemi, jsou na divadelní fotografy kladeny vysoké nároky, neboť dokumentace zkoušek či představení slouží také coby reklama.
Výstava je proto zachycena do čtyř chronologických celků (před rokem 1918, 1918-1948, 1948-1989, 1989-současnost), které přehledně ukazují, jak se divadelní fotografie vyvíjela. V nejstarším období se nesetkáváme se zachycením divadla jako dnes. Typické jsou spíše rytiny (polovina 18. století), divadelní recenze, divadelní programy a podobně. S rozvojem fotografie však i zde dochází ke změně – herci byli jedněmi z prvních a stálých zákazníků toužících po zvěčnění. Ať už v civilním šatu, nebo v kostýmech k inscenaci, v níž zrovna hráli.
První polovina 20. století stejně jako období po 2. světové válce se v rámci výstavy nese opět ve znamení portrétů, ale již i akce – budování a opravy divadel a politické angažovanosti, která divadelníkům nikdy nebyla cizí. Mezi fotografiemi tak najdeme i snímky z Anticharty či Občanského fóra. Druhou polovinu 20. století ovlivnil hlavně vznik Laterny magiky, začínají také vznikat klasické divadelní plakáty. Velkým tématem napříč všemi obdobími je historie Národního divadla.
Současnosti dominují digitální technologie, internet a sociální sítě. Z fotografie se stává nástroj okamžiku, který dovolí divákovi nahlédnout do zákulisí divadelního souboru a jejich zkoušek.
Výstava je logicky rozdělená i díky konstrukci z dřevotřísky nacházející se uprostřed sálu a tvořící stěnu pro dvě z reflektovaných období. Zatímco po jejím obvodu můžete sledovat fotografie, vnitřek je více interaktivní. Můžete tak zhlédnout záznamy divadelních představení nebo si díky virtuální realitě vyzkoušet, jaké je stát na jevišti Národního divadla. Kurátoři mysleli i na děti, pro něž je také připraveno několik aktivit. Pro milovníky informací jsou nachystány textové panely, které odhalují historické a společenské souvislosti tématu. Jedinou výtku bych měla ke skutečnosti, že u panelů s více fotografiemi a jedinou informační tabulkou chybělo číslování a návštěvník tak chvíli tápe, jak jsou fotografie vůči informacím řazeny.
Druhý sál tvoří přehlídka soutěžních fotografií se současnou divadelní tematikou, respektive je zde jejich zlomek. Do prvního ročníku soutěže se totiž přihlásilo 121 profesionálních fotografů a studentů s více než 1300 snímky. Uveřejněny tak byly ty nejlepší z nich včetně fotografií ze současných inscenací jako například Maryša Národního divadla.
Pokud jste milovníky divadla, neměla by vám tato výstava uniknout. Možná budete překvapeni, co vše se pod divadelní fotografii schová – kurátoři záměrně chtěli vytvořit co nejobsáhlejší a tematicky nejširší výstavu a zachytit divadelní svět se vším, co k němu patří – od samotných inscenací přes architekturu divadelních budov po momentky ze zákulisí. A tento záměr se jim povedlo beze zbytku naplnit.
