Model musí na dvacet vteřin zkamenět a absolutně se nehýbat, aby vznikla dobrá fotka. Proces výsledné fotografie je náročný jak pro fotografa, tak i pro samotného modela. Autor výstavy pořádané v havířovské Galerii Krystal Jan Sakař alias Fotograf na plech se intenzivně věnuje historickým fotografickým procesům, jenž dají za vznik černobílým portrétům, které mají své osobité kouzlo.
Výstava Honzy Sakaře Tiché portréty zobrazuje, jak už sám název napovídá, několik černobílých portrétních fotografií zachycených velkoformátovou kamerou, kterou Jan při procesu využívá. Dvacet dlouhých sekund, kdy se člověk nesmí hnout, jinak je nucen počkat několik dalších minut, než se bude moci pořídit druhá fotka.
Technika z doby 19. století
Předváděné snímky jsou selekcí ze stále se rozšiřující sbírky, která postupně vzniká již od roku 2015. Fotograf na plech využívá při fotografování sto šedesát let starou techniku a fotografuje na plechové desky.
Techniku vynalezl v padesátých letech 19. století Angličan Frederick Scott-Archer a jde o takzvaný mokrý kolodiový proces. Všechny vzniklé záběry Sakař přetvoří na černě lakované hliníkové desky a následně je digitálně reprodukuje uhlíkovým pigmentem na modifikované inkoustové tiskárně. Sám si míchá jednotlivé chemikálie, velice citlivý materiál, jenž posléze využívá k polití těchto desek. Vznikají tak díla obsahující drobné technické nedostatky či nedokonalosti a zároveň hru se světlem. Vcelku náročné, vydat se v umění touto cestou chtělo dozajista hodně odvahy a kontroverznosti, ta však umělci určitě nechybí.
Sakař na svých portrétech nejraději zachycuje jak své kamarády a známé, tak i známé osobnosti či náhodné kolemjdoucí, kteří ho na první pohled něčím uchvátí. Fotografoval například umělkyni Lénu Brauner či make-up artistku Kateřinu Mlejnkovou, která vystupuje častěji pod pseudonymem Koki. V poslední době získává objednávky na zakázkové práce, především pro Jihočeské divadlo.
Výstava potrvá do 4. ledna příštího roku a vstup je zdarma.
