Máte nazbyt 15 minut v centru Prahy, u Národního divadla? Ideální čas navštívit výstavu Jubilanti Hollaru v malé galerii Hollar hned vedle Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Svá díla v ní vystavují členové, kteří tento rok slaví kulaté či půlkulaté jubileum počínaje padesátinami.
Výstava to ale rozhodně není jednolitá – mnoho autorů – mnoho výtvarných „deníků“ – mnoho technik – mnoho pohledů na svět. A tak se vedle sebe setkává abstraktnost digitálního tisku spolu s precizností mědirytu.
Že byste neměli čekat třípatrovou galerii ovšem neznamená, že zde není nic k vidění. Nás zaujal například příběh Poslední sklenky Barbary Šalamounové nebo tajuplnost Ateliérů, která se ukrývá v leptech Zdeňka Strouhala. Jako z komiksu působily obrazy Ladislava Sýkory. Příznivcům moderního umění se budou určitě zamlouvat výtvory Dity Jiříčkové. Svou jednoduchostí vás zaujmou dvoubarevné dřevořezy Renaty Maesové, která svou inspiraci našla v řece. A pokud se rádi podíváte na krásné ženy, toto téma pro vás zpracoval Tomáš Hřivnáč v obrazech Mizet a Živa.
Zní to jako klišé, ale v galerii Hollar si opravdu každý najde to svoje. A pokud máte náhodou trochu víc času, stavte se na kávu ve studentské kavárně na dvorku. Během zkouškového období je její otevírací doba sice kratší než obvykle, ale kávu tu vaří opravdu výbornou (a za lepší ceny než v okolí). A mimochodem – ani svařák nedělají vůbec špatný. Tato budova je zkrátka hezký způsob, jak na chvíli zapomenout na turisty venku, kteří se fotí s výhledem na Pražský hrad. I když – byl by hřích se na něj odtud také nezadívat.
