Až do 3. března můžete v pražské Nové galerii navštívit výstavu Krajina 2017. Více než šedesát obrazů je od 40 různých autorů, všechna díla však spojuje téma krajiny. Ovšem pokud byste čekali krajinky jak od Josefa Lady, budete zaskočeni. Mezi vystavenými obrazy jsou i značně netradiční dílka.
Krajina 2017 volně navazuje na předchozí velkou výstavu, Akt 2016 (fotoreport z výstavy si můžete prohlédnout zde). Zatímco na Aktu se podílelo na dvacet autorů, podobu Krajiny ovlivnil dvojnásobný počet umělců. V relativně krátké historii existence Nové galerie se tak jedná o jeden z doposud největších výstavních projektů.
Jak jsem již zmínila v úvodu, mezi vystavenými obrazy se sešla i díla netradiční, která zachycovala krajinu dosti specifickým pohledem, případně vyčnívala použitým materiálem a technikou. Tím nejvíce zaujal Michael Rittstein s obrazem Tu a tam vytvořeném kombinovanou technikou. Bohužel si netroufám odhadnout, co přesně mu posloužilo jako plátno, nicméně to rozhodně bylo chlupaté. Tlusté vrstvy barev pak z obrazu vystupovaly a tvořily jej plastickým, tedy plocha vypadala sama o sobě jako jakási zvrásněná krajina. Další atypický materiál zastupoval akryl na riflovině zobrazující panorama New Yorku, který vytvořil František Matoušek. Aneb Krajinou nemusí být jen příroda. Mezi další díla, jež bychom mohli řadit k těm abstraktnějším, patří i Krajina zrcadlo Pavly Malinové.
Další pomyslnou skupinu tvoří obrazy a díla, u nichž je jasně čitelné a rozeznatelné, co na nich je, téma krajiny však také pojímají po svém a rozhodně ne nijak romanticky. Například Krajinka Juraje Ďuriše, jež je uzpůsobena do 3D rozměru za pomoci pastelek, cigaret a figurek, ukazuje krajinu dnešní doby. Rozbagrovanou, znečištěnou, chaotickou. Podobně pesimistické vyznění má i Zničená krajina Tomáše Speváka zobrazující polorozbořený dům s před něj vyházeným polorozbitým nábytkem a šedavou oblohou v pozadí. Podobně smutným, ale zato impozantním dojmem působí i velkoformátová olejová malba Adama Kašpara Könings – Tanne. Obraz zachycuje vysoký jehličnan, ponurou atmosféru mu dodává provedení v odstínech hnědé. Na tomto místě zmíním i olejomalbu 16 krabiček, ačkoli její spojení s tématem krajiny mi zůstalo neodhaleno. Nicméně je třeba uznat, že všech šestnáct vyobrazených krabiček od cigaret je vyvedeno vskutku precizně.
A poslední skupinka, nad tou plesá srdce. To jsou právě ty krajinky, které si představíte, když se řekne krajina. Ty krásné, barevné a skoro až kýčovité obrazy s azurově modrou oblohou.
Balliskeling Ivany Lomové, Animal Conference Milana Kunce nebo Dívka s kočkou Miloše Englberha jsou jen příklady hovořícími za vše. Ale i ty méně kýčovité obrazy si získaly mou pozornost. Malby Choltický les Filipa Kudrnáče či Bažina Marka Slavíka se tak staly mými favority celé výstavy.
