Procházím okolo parku a už ji vidím před sebou. Dole stojí ochranka ve žlutém a na jejích hradbách hlídkuje stráž ve zbroji. V nohách mám mravence a bojuju s pocitem proběhnout bránou jako Bolt cílovou rovinou. Tisíce lidí čekalo dva roky, a i tak krátká doba jim připomněla, že znojemskému historickému vinobraní, které se konalo 9.–11. září, se nic nevyrovná.

Znojemské slavnosti vína, burčáku a rodu Lucemburků započaly v pátek ve dvanáct hodin, kdy se otevřela historická tržiště. Mé kroky ovšem okamžitě směřovaly k první hudební skupině toho dne, a to na Václavské náměstí, kde se prvního tónu oslav zhostil Gnomus – kapela, která je na vinobraní pravidelným hostem a přináší mu ten nejlepší hudební středověký nářez.

Gnomusáci ale nebyli jediní, kteří na oslavy přinesly dobovou hudbu. Ve starém městě se tak na pódiu nebo jen tak v ulicích objevily skupiny jako Krless, Holba, Devětsil nebo místní dlouholetá Lucrezia Borgia.

Protože je znojemské vinobraní nazývané jako historické, je nejlepší volbou, pokud člověk alespoň trochu do toho místního krátkodobého středověku zkusí nahlédnout. A jen co je pravda, ten výběr je pokaždé veliký.

Kromě zmíněné hudby je nejlepší k navození té správné atmosféry zajít do chudinské uličky, kde se krčí ti nejnuznější z celého města. Občas člověk zahlédne barda, který mu za malý peníz zahraje na lyru. Pokud se mu ale člověk zalíbí, nemusí měšec se zlaťáky ani vytahovat. Bard je ale v ulici téměř jediný neškodný, takže se člověk musí připravit, že pokud alespoň nějaký groš místní chudině nedá, v lepším případě bude svázán a veřejně hanoben, v tom horší by si ho místní podivíni mohli vzít do vlastní parády.

Když člověk projde chudinskou čtvrtí a neostýchá se oželit pár mincí, zbyde mu i něco na výborný burčák v některým z mázhausů. Všechny mázhausy otevíral purkmistr a páni konšelé se svojí družinou. Šenkýřka jim všem nabídla to nejlepší, co mohla hostům podávat a purkmistrovi odpověděla na jeho otázky, podle kterých se rozhodoval, zdali mázhaus zasluhuje otevřít.

Po dobrém vínu či burčáku se návštěvníci, holdující té nejlepší středověké zábavě, mohli jít podívat na rytířské jezdecké turnaje na kolbiště. Před jeho započetím bylo lidem odsouhlaseno, že se ho mohou zúčastnit i dvě urozené ženy, což ve středověké společnosti nebývá zvykem. 

Obě dámy, stejně jako pánové, v soutěžích předvedli skvělé výkony. Bylo však nadmíru jasné, komu pážata přejí či nepřejí, protože to byla právě ona, jež při soutěžích vypomáhala, a která velmi netaktně ostatním protivníkům dělala při soubojích jisté potíže. Podobně na tom byl šašek, který evidentně neměl v oblibě pána ze Šumburku a při jakékoliv příležitosti ho rozptyloval. 

Poslední soutěží byl královský tjost, tedy turnaj, kdy se dva jezdci při prudkém rozběhu drží podél dřevěného zábradlí a snaží se jeden druhého udeřit svým dřevcem. Toto byla opravdu královská podívaná a výsledky celého turnaje velmi potěšily místní, jelikož vítězem se stal Jestřáb Znojemský a Anna z Rožmberka. A prý, že podobné souboje se pro dámy nehodí.

Kam se podívat dál? Na žonglérské vystoupení? Historický šerm nebo snad vznešené umění sokolnictví? Člověk opravdu nevěděl, kam zajít dříve, ovšem zlatou perlou pátečního večera byl jako vždy průvod krále Jana Lucemburského. Lidé při něm skandovali a provolávali slávu králi i královně, ačkoliv už se nějakou dobu z oblohy snášel hustý déšť a všichni byli promočení na kost. 

To, že v dešti stáli návštěvníci, ale nebylo nic proti družině v průvodu, která musela projít celým městem v dobovém oblečení. Nejhůře ale na tom byli nejspíše vězni, kteří po kamenných a mokrých kostkách šli úplně bosí. A proto čest všem účinkujícím.

Pátek byl nakonec dnem, kdy se ve Znojmě vyprodaly veškeré deštníky a pláštěnky, a přece z něj lidé odcházeli plní nadšení z oslav, které už dva roky neviděli.

Pokud ale člověk středověku zrovna moc neholduje, čekal tu program i pro zatvrzelé modernisty, a to v podobě kapel současné doby. Nutno dodat, že některé z nich byly skutečné perly. V pátek se do Znojma vypravila například skupina Th!s, která sice není tolik známá, ale svým root rockem, tedy kombinací rocku, bluesu, folku a country, roztančila a prokrvila žíly tančícímu davu.

Kdo dává přednost klasickému pop rocku, rozhodně si nenechal ujít Lucii Bílou a s popovkou dorazila i známá Lenny. Páteční večer zakončoval Marek Ztracený, který dostal dav do takového varu, že deštníky už nebyly ani potřeba. Publikum si však nejvíce získal, když přímo na pódiu zavolal samotnému městu a poprosil člověka na druhém konci, aby vypnul osvětlení na náměstí. Poté si s lidmi zahrál jeho oblíbenou světelnou hru.

V sobotu si do Znojma přišel zazpívat například Pavel Calta, Richard Müller a těsně před ukončením vinobraní rozpálily návštěvníkům lýtka Chinaski. Po nich následovala tečka večera, kterou je tradičně ohňostroj doprovázený hudbou. Pořadatelé ohňostroj uvedli melodií z Harryho Pottera, poté navázali úžasnou skladbou Septimus, která zazněla ve filmu Hvězdný prach a po ní následovala skladba Star Sky od skupiny Two Steps From Hell, která byla tím nejlepším zakončením.

Je tedy vidět, že se pořadatelé drželi hvězd nejenom těch živoucích, které město pozvalo na své slavnosti, ale i tématicky hudebních, které přinesly do vzduchu trochu toho kouzla.

Vinobraní skončilo a nechalo za sebou pár protančených bot, několik stále žíznivých krků a poslední doznívající tóny v ulicích. Nebuďme ale smutní, za rok se bude znovu slavit!