Divadelní recenze

Brněnské divadlo Reduta uvedlo inscenaci od současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga s názvem Kdyby, tak, a co pak. A bylo to špatné. Přesto, ne vinou herců. Protože kde nic není, ani smrt nebere. Těžko říct, proč se dramaturg rozhodl ze tří desítek Schimmelpfennigových her právě pro tuto.

Začátkem dubna se v divadelním prostoru Venuše ve Švehlovce představil nový projekt Adély Stodolové pod hlavičkou STK Theatre Concept. Název inscenace dostala po bájném Fénixovi, který na sklonku života shoří v plamenech, aby se následně mohl znovuzrodit z vlastního popela. Po pražských předpremiérách bude 29. dubna následovat premiéra v ostravském kulturním centru Cooltour.

Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jiří Kolář a Bohumil Hrabal. Čtyři spisovatelé s velkým S, kteří mají nezaměnitelné místo v české i exilové literatuře, v případě Koláře i ve výtvarném umění. Jak by asi vypadalo, kdyby se jejich příběhy a osudy spojily? Tutéž otázku si kladl Miloš Orson Štědroň při psaní divadelní hry Krásné psací stroje!, jež měla 19. února 2016 premiéru v Divadle Na zábradlí.

Malý princ je nejznámější dílo Antoina de Saint-Exupéryho a zároveň jeden z nejznámějších pohádkových příběhů vůbec. Většina z nás Malého prince četla ještě jako děti, spoustu symbolů a metafor však pochopíme až jako dospělí. Osobně však neznám nikoho, kdo by Malého prince nečetl a neměl k němu vřelý vztah.

Pražské Divadlo v Dlouhé nedávno uvedlo hru Oblomov. Předlohou k této hře byl stejnojmenný román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova z roku 1858. Hlavní postavou románu je Ilja Iljič Oblomov, ruský statkář – postava typická pro ruské romány 19. století. A přesto zároveň netypická...

Národní divadlo v Brně uvedlo nové zpracování známého příběhu cikánky Carmen od Georgese Bizeta. A předvedlo přímo ukázkový případ toho, co můžeme nazvat snad jen “navrch huj a vespod fuj”.

A je to tu opět. Ten neskutečně tvrdý oříšek, na který si doposud trouflo tak málo režisérů. Postavit se výzvě čelem, i když je výsledek nejistý. Převést na divadelní prkna Vianovu Pěnu dní. Zinscenovat nezinscenovatelné… Klicperovo divadlo je po olomouckém Moravském divadle a pražských divadlech ABC a La Fabrice čtvrtým odvážlivcem.

V plzeňském Divadle J. K. Tyla měla premiéru další činoherní inscenace, kterou režírovala sama šéfka činohry, Natálie Deáková. Mefisto, nejznámější román Klause Manna vypovídá o tom, co vše je člověk ochoten obětovat pro kariéru, vlastní důstojností počínaje. Divadelní adaptace vždy zaujme o to více, že hlavním hrdinou románu je herec. A jak se s hraním herců popasovali v Plzni?

Mahenovo divadlo v Brně uvádí drásavé drama Jaroslava Havlíčka - Petrolejové lampy. Vyprávění o neštěstí jednoho manželství a maloměstském pokrytectví v secesních kulisách. Představení se může chlubit hutnou atmosférou a kvalitními hereckými výkony. Vydala jsem se zjistit, jak to může dopadnout, když si žena řekne: „Nežli darebáka, tak radši žádného!“

Švandovo divadlo opět nezklamalo, co se týče otevřenosti a odvázanosti herců! Tentokrát jsme svědky adaptace novely Betonová zahrada od britského spisovatele Iana McEwana, ve které můžeme sledovat příběh čtyř sourozenců a jejich pomalou, ale jistou destrukci. Dramatizace se ujala jedna z nejvýraznějších osobností české prózy po roce 2000 - Petra Hůlová.

Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela… Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu… Tyto a další verše Nezvalovy Manon se konečně linou jevištěm Národního divadla. Proč konečně? Protože je to poprvé, co je Manon v tomto divadle inscenována. Režie adaptace se ujal sám umělecký šéf činohry Národního divadla, Daniel Špinar.

Chtěli jste se někdy podílet na řešení detektivního případu? Začaly vás nudit Nesbovy knížky a zatoužili jste padouchovi skutečně říct do očí: „TY LŽEŠ, MIZERNÝ SKUNKU!“ Máte pocit, že snad dokonce díky svým sledovacím schopnostem, intelektu a logickému uvažování dokážete usvědčit vraha? Chcete si navíc procvičit smíchem břišní svalstvo?