Divadlo

Aeneas zvedá plachty a Enkidu už není mezi živými. Nastal čas na pořádnou paniku a tragédii. Brněnské Národní divadlo pokračuje v kombinování žánrů a servíruje divákům dva příběhy z dávných dob. Tentokrát na jevišti uvádí oratorium Bohuslava Martinů Epos o Gilgamešovi, následovaný operou Henryho Purcella Dido a Aeneas. Po uvedení únavné Carmen získává Janáčkovo divadlo zase vítr do plachet.

Nemusím se v titulku ani moc rozepisovat, stačí mi název hry, abyste tak trochu vytušili, o čem bude řeč. Měla bych zmínit, že když jsem ne tak dávno zahlédla, že se do kin chystá béčkový film Pride and Prejudice and Zombies, označila jsem to za prznění klasiky. Tady jsem nejen nenadávala, ale ještě jsem zvesela vyrazila do Jatek78 na druhou premiéru. Protože tohle je něco úplně jinýho. Tohle je divadlo.

Současný německý spisovatel a dramatik Christoph Klimke se nechal inspirovat snímkem Il bacio di Tosca Daniela Schmida a napsal na tento námět hru Vila Verdi. Ta byla napsána na tělo hercům berlínského souboru divadla Volksbühne a nyní můžeme adaptaci Vily Verdi zhlédnout i na čeké scéně, konkrétně v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

Že vám Pygmalion, nejslavnější hra G. B. Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu, nic neříká? A co My Fair Lady – muzikál s rozkošnou Audrey Hepburn? Lepší? A přitom My Fair Lady vznikl právě na motivy Shawovy hry.

Jakkoli neuvěřitelně může titulek znít, bylo tomu tak. Na konci dubna měla totiž premiéru nová cirkusová groteska plná černého humoru nazvaná právě Funus. A ideálním prostorem pro cirkusové hrátky jsou holešovická Jatka78, která skýtají přístřeší nejen domovskému souboru Cirk La Putyka, ale i dalším a mezi nimi i žonglérskému uskupení Bratři v tricku.

Letošní sezóna v brněnském Národním divadle se pomalu blíží ke konci a činoherní sbor mi zřejmě záměrně ubližuje. Otvírání studánek je schizofrenní hra, kterou by pohromadě udržel možná právě Alfréd Radok. Ale J. A. Pitínskému se to nedaří.

Národní divadlo uvedlo hru Lenky Lagronové Jako břitva/Němcová, která vznikla přímo pro něj. S tématem se autorka „trápila“ čtyři roky, neustále tápala, jak jej uchopit, kterou z rolí Němcové vyzdvihnout. Roli manželky, matky, ženy, spisovatelky? Nakonec se rozhodla napsat příběh o mimořádné umělkyni, ale také mimořádně složité. Inscenace je uváděna v budově Stavovského divadla.

V pražské Státní opeře proběhla premiéra Gounodova Romea a Julie v režii Slávy Daubnerové. Francouzská opera z roku 1867 má samozřejmě předlohu v nejslavnější tragédii (jež se o první místo dělí s Hamletem) Williama Shakespeara. O její první uvedení u nás se postaral Bedřich Smetana v roce 1869 a nyní Narodní divadlo přichází se zatím posledním nastudováním již zmíněné režisérky a italského dirigenta Marca Guidariniho.

Brněnské divadlo Reduta uvedlo inscenaci od současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga s názvem Kdyby, tak, a co pak. A bylo to špatné. Přesto, ne vinou herců. Protože kde nic není, ani smrt nebere. Těžko říct, proč se dramaturg rozhodl ze tří desítek Schimmelpfennigových her právě pro tuto.

Začátkem dubna se v divadelním prostoru Venuše ve Švehlovce představil nový projekt Adély Stodolové pod hlavičkou STK Theatre Concept. Název inscenace dostala po bájném Fénixovi, který na sklonku života shoří v plamenech, aby se následně mohl znovuzrodit z vlastního popela. Po pražských předpremiérách bude 29. dubna následovat premiéra v ostravském kulturním centru Cooltour.

Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jiří Kolář a Bohumil Hrabal. Čtyři spisovatelé s velkým S, kteří mají nezaměnitelné místo v české i exilové literatuře, v případě Koláře i ve výtvarném umění. Jak by asi vypadalo, kdyby se jejich příběhy a osudy spojily? Tutéž otázku si kladl Miloš Orson Štědroň při psaní divadelní hry Krásné psací stroje!, jež měla 19. února 2016 premiéru v Divadle Na zábradlí.

Malý princ je nejznámější dílo Antoina de Saint-Exupéryho a zároveň jeden z nejznámějších pohádkových příběhů vůbec. Většina z nás Malého prince četla ještě jako děti, spoustu symbolů a metafor však pochopíme až jako dospělí. Osobně však neznám nikoho, kdo by Malého prince nečetl a neměl k němu vřelý vztah.