Rozum a cit je, vedle Pýchy a předsudku, jedním z děl Jane Austenové, které se nejvíc objevuje ve formě adaptací ať už na jevišti nebo na filmovém plátně. Nelze se tomu divit. Doba počátku devatenáctého století, kterou ve svých románech Austenová popisuje, v nás vyvolává představy romantického světa. Což je vlastně v případě jejích textů zavádějící. Austenové šlo o zachycení hlubšího obrazu své doby, který dokázala nastínit s jemnou ironií. A právě to se v adaptaci uvedené v Městském divadle Brno podařilo zprostředkovat.
Svět, ve kterém ženy nedědí
Paní Dashwoodová (Alena Antalová) se spolu se svými dcerami Elinor (Svetlana Janotová) a Mariannou (Nikol Wetterová) musí po smrti manžela vystěhovat z rodinného sídla, které zdědí jejich jediný syn John (Jan Valeš) a jeho žena Fanny (Evelína Studénková) si jejich přítomnost nepřeje. Trojice žen se uchýlí ke vzdálenému bratranci lordu Middletonovi (Alan Novotný), který jim poskytne bydlení. Všechny si ale musejí zvyknout na mnohem skromnější existenci. Marianna a Elinor mají odlišné povahy. Mladší Marianna je upřímná a její přímost jí působí problémy ve světě, ve kterém se s jistou dávkou přetvářky počítá. Její rozvážnější sestra Elinor nepůsobí tak bezprostředně, ale její zdrženlivost neznamená chlad nebo neschopnost citu. Obě ostatně v příběhu prožijí milostné vzplanutí, které jejich životy silně ovlivní.
Dvě sestry, dvě různé povahy
Jane Austenová vytvořila dvě téměř protikladné postavy a pomocí nich si klade otázku, nakolik může být člověk upřímný či naopak nakolik je společenská přetvářka nutná k zachování konvencí, na nichž společnost stojí. Tato otázka byla živá v době vzniku díla, ale nejen v oněch časech. I ta nejotevřenější doba má své vžité konvence. Také proto tomuto více než dvě stě let starému příběhu rozumíme a proto nás stále přitahuje.
Jedním z kladů této inscenace je to, že se tvůrcům podařilo přenést do hry hodně z textu slavné předlohy. Funkčním nápadem bylo využití různých postav, které souběžně s hereckou akcí působí jako vypravěči, posouvají děj a není tak potřeba vše přepisovat do dialogů. Z hereckých výkonů vynikne především Svetlana Janotová v roli rezervované Elinor. Pomocí uměřeného hereckého rejstříku skvěle zvládla skloubit zdrženlivost mladé dámy a přitom jí neubrat nic ze schopnosti prožívat hluboký cit. Také Nikol Wetterová jako její sestra Marianna přesvědčivě zvládla roli dívky, jejíž bezprostřednost se lehce překlopí do důvěřivosti a zklamání.
Scéna Marka Cpina na jedné straně respektovala dobovou zálibu ve zdobném interiéru, ale přitom byla velmi střízlivá. Cpin dokázal inteligentně skloubit plochy vyplněné ornamenty se střízlivými tvary rekvizit, takže scéna nepůsobila ani v nejmenším přezdobeně.
Alexandra Grusková zvolila historické kostýmy, které podtrhovaly dobu, v níž se děj odehrává, a zaujaly pečlivým provedením. Výrazná byla také hudba Matěje Štrunce. Vítaným zpestřením byl zejména živý zpěv, který působil velmi přirozeně a na několika místech stručně ale nápaditě zvýraznil děj a poskytnul mu další rozměr.
DIVADLO: ROZUM A CIT
Autor: Jane Austenová, Jitka Šotkovská, Jan Šotkovský
Režie: Mikoláš Tyc
Dramaturgie: Jan Šotkovský, Vojtěch Balcar
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Alexandra Grusková
Hudba: Matěj Štrunc
Hrají: Svetlana Janotová, Alena Antalová, Jan Valeš, Nikol Wetterová, Evelína Studénková, Martin Mihál, Filip Fajt j.h., Lenka Janíková, Jiří Mach, Adam Gazdík j.h., Eliška Hladilová, Alan Novotný, Markéta Sedláčková, Marta Matějová, Jakub Przebinda, Alžběta Janíčková, Eva Jedličková, Tomáš Jiřík j.h., Radim Tvarůžek j.h., Miloslav Čížek
Premiéra: 7. 2. 2026
–> Městské divadlo Brno
