Antický příběh o zakázané lásce stárnoucí královny Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi si zvolil za námět své hry Per Olov Enquist. Švédský spisovatel a dramatik se však neomezil na jednu dějovou linku. Ve své hře z roku 1980 domýšlí a rozvíjí další motivy příběhu. Faidřin královský manžel řecký rek Theseus, přemožitel Minotaura a superhrdina mnoha dalších dobrodružství, je tu vnímán především jako krvavý řezník. Dozvídáme se nejen o jeho odvážných činech, ale i o krutostech, kterých se dopustil. Jeho syn Hippolytos je právě ten, jemuž se otcovo autoritářství a násilnictví hnusí. V tom je obsažen čitelný motiv generačního sporu a snahy pokácet modly uctívané předchozí generací.
Kdo je kdo a víme to vůbec?
Hippolytos ovšem také není jednoznačně kladnou postavou. Rozhodnutí zůstat podle jeho vlastních slov „mimo velkou hru“ může fungovat, jen pokud člověku nic nehrozí. Když se po zprávě o smrti jeho otce začíná rozbíhat zápas o moc, musí nakonec přijmout úlohu, kterou mu přidělí jeho učitel Theramenes (Vladimír Krátký). Ten má být moudrým rádcem nezkušenému mladíkovi, ale zároveň je i výrobcem oslavných ód, příběhů, projevů i lží sestavených podle potřeb svých královských zaměstnavatelů. Prakticky každou postavu zde můžeme číst různým způsobem.
Možná, že nejvíc přehledným se nám jeví ve své egocentrické bohorovnosti Theseus (Roman Nevěčný). Hrdina v zakrváceném mantlu je vždy připraven smést problémy máchnutím meče či bodnutím dýkou. Zbytek dotvoří vhodná legenda. I on je ale v posledku zbaven své sebejistoty a doběhnut vlastními činy.
Faidra jako oběť i pachatel
Nejednoznačnost motivů i postav je pro příběh charakteristická. Mohla by být i jeho slabinou, pokud by pro nás postavy byly příliš nečitelné. To se naštěstí nestalo. Ovšem velkou výzvou byla hra z hlediska hereckého pojetí. Od toho se do značné míry odvinulo působivé vyznění díla. Hana Briešťanská v titulní roli podala pozoruhodný výkon. Přesvědčivě zvládla ztvárnit ženu, jejíž život je v troskách. Zestárlého muže už dávno nemiluje. Namísto toho se touží milovat se svým nevlastním synem, který jí připomíná mladého Thesea. Podléhá rezignaci a hledá útěchu v láhvi s vínem. Její tělesnost je často zdůrazněna nedbalým oblečením. Přes všechny tyto hendikepy je Faidra Hany Briešťanské osobností, která se dokáže podívat na svoji situaci s nadhledem a i v porážce si zachovat vlastní důstojnost.
Černá díra uprostřed paláce
Viktor Kuzník pojal roli Hippolyta jako do sebe obráceného, těžce přístupného mladíka. Pomocí velmi umírněného hereckého projevu efektivně ztvárnil potomka na jedné straně zastrašeného otcovým heroickým věhlasem a na straně druhé stojícím proti němu v opozici. Tak jako je introvertní a nesmělý Hippolytos protiváhou svého hřmotného otce, stojí proti vášnivé maceše Faidře nepřístupná Aricie (Kateřina Mizeráková). Zajatá příslušnice významného rodu se sice kvůli posílení politického spojenectví má stát Hippolytovou nevěstou, ale od počátku dává najevo, že svazek zůstane nenaplněný.
Pozoruhodná je rovněž scéna Martina Chocholouška, která průhlednou zástěnou dělí jeviště na přední a zadní prostor a zároveň slouží jako promítací plátno pro detailní záběry na tváře herců a hereček. Práce s videem je ale využívána střídmě a účelně. Silným významotvorným prvkem je otvor v přední části jeviště, v níž nenávratně mizí věci a později i lidé. Černá díra ve zkratce vyjadřuje marnost, do které příběh ústí.
DIVADLO: FAIDRA (ZATMĚNÍ)
Autor: Per Olov Enquist
Režie: Jakub Šmíd
Dramaturgie: Barbara Gregorová
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Petr Vítek
Hudba: David Hlaváč
Foto: Bára Bachanová
Hrají: Hana Briešťanská, Viktor Kuzník, Vladimír Krátký, Kateřina Mizeráková, Roman Nevěčný, Jana Štvrtecká, Isabela Smečka, Kateřina Liďáková
Premiéra: 20. 3. 2026
–> NÁRODNÍ DIVADLO (DIVADLO REDUTA) BRNO
