Před pár dny byl slavnostně ukončen 50. ročník festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti (LFŠ). Jeho zakladatelé i pravidelní návštěvníci zavzpomínali na dobu, kdy šlo o pouhý letní kurz pro filmové klubisty.
Přestože se první LFŠ odehrála v roce 1964 jakožto „seminář filmových klubů“ a navštěvovalo ji pár desítek odborníků, do Uherského Hradiště, kde se koná dodnes, stabilně přesunula až po revoluci. Pozůstatky základu skutečně vzdělávací akce může návštěvník zachytit během úvodních monologů ke každému filmu (vyjma novinek), které si připravují dramaturgové z řad filmových kritiků a historiků.
Pravidelně ji každoročně navštíví více než 5000 cinefilů, řada pravidelných návštěvníků oceňuje zejména její menší formálnost a tábornický nádech ve srovnání s jinými filmovými festivaly. Uherské Hradiště návštěvníky ubytovává mimo jiné ve školních třídách a provizorních kempech, díky čemuž je festival stále dostupný pro návštěvníky všeho věku. Je sice menší pravděpodobnost, že si v davu zamáváte s Johnny Deppem nebo Gerardem Depardieu, ale je tu o to větší možnost u některého ze stanů narazit na osobnosti, jako je například Emir Kusturica, Andrej Zvjagincev, Jan Švankmajer nebo Béla Tarr. A to uvádíme pouze příklady osobností, které se na festivalu v minulosti objevily.
Retrospektiva a vzpomínky
Filmovka věnovala velkou část programu tvůrcům, kteří se v Uherském Hradišti v minulosti objevili. V sekci COMEBACK se proto letos na festivalu objevili Mohsen Makhmalbaf, Fridrik Thór Fridriksson, Peter Strickland a Sean Ellis. Opakovanou hostkou byla ale také Ildikó Enyedi, která si převzala a odvezla výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Další cenu převzal Arnaud Desplechin, mistr komorních psychologických dramat. Z českých umělců si výroční cenu převzal Jiří Suchý a byla také im memoriam věnována Janu Kačerovi.
Sekce RETROSPEKTIVA posloužila jako obvykle k dovzdělání filmovými klasikami, tentokrát se věnovala tvorbě Federica Felliniho. Naprosto jedinečný zážitek ale představili dramaturgové pro sekci s názvem NĚMÝ FILM S ŽIVOU HUDBOU. Letos se sekce soustřeďovala na japonského Jasudžira Ozu, a přestože je díky živému vstupu různých současných hudebních těles každá projekce jiná, dvě projekce navštívil a performativně doplnil pravý japonský „benši“ Ičiro Kataoka; jedná se o profesionálního japonského vypravěče a komentátora doplňujícího japonské filmy zejména na počátku němé éry. Nutno dodat, že vystoupení probíhalo v japonštině, s českými titulky, takže si diváci vychutnali autentický zážitek Ozuova původního publika.
Klasiky nás neopouští
V duchu klasiky a tradic se odvíjel celý festival. Sekce FILMOVÁ ČÍTANKA v letošní tematice „Nového Hollywoodu“ přinesla na hradišťská plátna mimo jiné filmy Johna Schlesingera, Roberta Altmana nebo Martina Scrorseseho z 60. a 70. let. Komplexní představu o díle Davida Lynche jsme si mohli udělat díky sekci IKONY s výběrem napříč jeho tvorbou.
Letní kino na Masarykově náměstí letos vyhovělo pravidelným návštěvníkům a promítlo na plátně „filmy na přání“, po dlouhém dni jste si tedy mohli sednout k pivu a Svěrákově Koljovi (1996), Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), Menzelově Vesničce mé, střediskové (1985) a dalším filmům, které vidíme obvykle o vánočních prázdninách, v poněkud komornějším prostředí vlastních domovů. Pokud byl pro někoho tento program příliš vágní, druhé letní kino ve Smetanových sadech se po celý týden věnovalo tvorbě Karla Zemana. A nakonec nemůžeme zapomenout na oblíbené PŮLNOČNÍ DELIKATESY ve sportovní hale, které si pro svou bizarnost volí jistý druh silně občerstveného publika a které svým zobrazením a tematikou často balancují na hraně mezi genialitou a tupostí.
Pro fajnšmekry: feminismus a bezpráví
Návštěvníci preferující jména u nás méně povědomá měli na výběr z filmů sekce ZNÁMÁ NEZNÁMÁ: CHANTAL AKERMANOVÁ přinášející díla hyperrealistické feministické belgické režisérky; dále sekce TERRA FESTIVALIS seznamuje od roku 2019 návštěvníky LFŠ s výraznými snímky národních kinematografií, načež letošní fokus na Tunisko upozornil svými artovými snímky na řadu palčivých témat a problémů zasahujících tamní autorstvo.
V dalších programových sekcích festival samozřejmě nabídl filmy neméně kvalitní a silné, což lze doložit například letošní přehlídkou českých premiér a předpremiér, jejíž tituly byste mohli z fleku zařadit k jakékoli obecné charakteristice v rámci této reportáže. A to raději nebudeme ani naznačovat. Za zmínku rozhodně stojí film, kterým byl festival oficiálně zakončen, a to je novinka Jiřího Mádla Vlny (2024) nabízející novou, svěží perspektivu na okupaci Československa.
Pakliže se nemůžete dočkat další Letní filmové školy, zapište si do kalendáře datum 25.-31. 8. 2025, kdy nás čeká 51. ročník.
