Letošní výstavní sezona v Národní galerii přinese několik zajímavých jmen. Zatímco na výstavu Rembrandt: Portrét člověka si budeme muset ještě chvíli počkat, už nyní lze ve Veletržním paláci obdivovat brutalistickou architekturu či retrospektivu Kurta Gebauera. Mimo to lze také nahlédnout, jak vypadal český a slovenský pavilon na letošním bienále v Benátkách, a nakolik byl Edgar Allan Poe inspirativní pro české umělce. Nové výstavy jsou pro veřejnost otevřeny od 6. března.

Ozvěny Benátského bienále: Stanislav Kolíbal

V přízemí v prostorách Malé dvorany vznikla rekonstrukce výstavy Bývalé Nejisté Tušené, jež byla součástí českého pavilonu na bienále v Benátkách, které proběhlo v květnu 2019. Jelikož je prostor ve Veletržním paláci o něco větší než pavilon v Benátkách, je výstava doplněna o další části, které původní výstavu dotvoří. Malou dvoranou se táhnou barevné či černobílé nástěnné linie, které lemují vystavené geometricky přesné nákresy, malby, sochy a architektonické prvky. Výstava tak zdůrazňuje autorovo propojení uměleckých oblastí. Při uvedení v Národní galerii Stanislav Kolíbal zmínil, jak je rád, že výstava dostala ještě jednu šanci. Kvůli nepříznivému počasí v Benátkách byl totiž pavilon mnohdy uzavřen a pro návštěvníky nepřístupný. Vichřicí skácené stromy jej dokonce částečně poškodily. Ozvěny Benátského bienále budou k vidění do 19. července 2020.

Kurt Gebauer

Kurt Gebauer sám sebe s nadsázkou označuje za obecního sochaře. Jeho dílo je k vidění ve veřejném prostoru, mezi nejznámější patří srdce na piazettě Národního divadla. Na svědomí toho ale má daleko více a Národní galerie nyní nabízí doposud nejucelenější retrospektivní výstavu tohoto sochaře a malíře, kterou nazvala prostě Kurt Gebauer. Kurt Gebauer během zahájení své výstavy vtipkoval, že nabídku vystavovat po Giacomettim nebylo možné odmítnout, ačkoli architektonicky není Veletržní palác pro jeho práce úplně vhodný. Zároveň vyjádřil lítost, že v Česku není výstavní prostor, který by umožňoval kombinovat interiér a exteriér, některá jeho venkovní díla jsou tak zastoupená jen na fotografiích. Postavami pro Gebauerovo dílo charakteristickými jsou tzv. plavkyně a létavci. Zavěšení u stropu dohlíží na sochy skotačících děvčátek či Mozarta balancujícího nad klaviaturou. Určité období své tvorby zasvětil Gebauer trpaslíkům, kteří jsou na výstavě také k vidění. Osobně jsem si oblíbila menší Gebauerovy modely, například Trubkouny nebo model Freuda, který byl soutěžním návrhem pomníku v Kozí ulici. Výstava Kurt Gebauer probíhá do 27. září 2020.

NEBOURAT! Podoby brutalismu v Praze

Jak název napovídá, tato výstava chce návštěvníkům ukázat krásu a hodnotu pražských brutalistických budov vzniklých mezi 60. a 80. lety 20. století, a zároveň dává najevo svůj nesouhlas s jejich bouráním. „Budovy ovlivněné brutalismem v Praze jsou jedinečnou architekturou, špičkovými technickými a uměleckými díly. Výstava chce tyto kvality představit široké veřejnosti, odkrýt ideologický nános doby a poukázat na jejich špatný stav, případně ohroženou existenci,“ říká kurátorka výstavy Helena Doudová. Výstava začíná fotografiemi budov, jejichž architekturu lze označit za brutalistickou. Vedle Nové scény Národního divadla či obchodního domu Kotva je to také nedávno zbořený Transgas, Barrandovský most či hotel Intercontinental. Vedle se pak nachází mapa, jež ukazuje poměr přestavěných, ohrožených nebo už zbouraných budov ku zachovaným. Památkově chráněné jsou pak pouhé tři budovy. Hlavní součástí výstavy je okolo 250 originálních nákresů a stavebních plánů včetně poznámek jako „Rozměry nutno přeměřit na stavbě!“. Kromě nich jsou vystaveny také nákresy interiérů. Závěr výstavy pak patří videu z eroze Transgasu. Odhalit skrytou krásu na první pohled ohyzdných budov můžete do 6. září 2020. 

Sen ve snu: Edgar Allan Poe a umění v českých zemích

Poslední z větších nově zahájených výstav nenajdete coby samostatnou, ale jako součást stálé expozice 1796-1918: Umění dlouhého století, která se nachází ve 4. patře Veletržního paláce. Průkopník hororu Edgar Allan Poe svým dílem inspiroval další umělce – literáty, výtvarníky i filmaře a hudebníky. Výstava Sen ve snu pak reflektuje tuto inspiraci ve výtvarném umění českých autorů. Jde o průřez děl od přelomu 19. a 20. století, kdy Poe začal vzbuzovat zájem u českých umělců, až do dnešních dob. Projekt tak představí široké spektrum umělců od těch nejstarších (Josef Váchal, František Kobliha) až po současné (František Štorm, Krištof Kintera, Jaroslav Róna). Část děl od současných umělců dokonce vznikla přímo pro tuto výstavu, například Poeovy portréty od Martina Mulače nebo busta Marka Škubala. Právě busta a stěna zahalená Poeovými portréty mě zaujaly na výstavě nejvíce, stejně jako malby Františka Štorma. Mezi většinou obrazů, jejichž dominantní barvou byla černá, ty jeho vynikají zářivými barvami. Paradoxně jim to dodává na větší děsivosti. Nepříjemné pocity vzbuzuje také socha skarabea od Kryštofa Hoška. Hororovou atmosféru dokresluje ještě skřípavý zvuk, který se line ze zadní části. Jakmile tam dojdete, odhalíte krákajícího havrana sedícího na trubce. Je však antropomorfizovaný, takže má lidské nohy, kterými klátí, a mlátí tak do železné trubky. 

Výstavu můžete navštívit do 30. srpna 2020. A když už budete stálou expozicí procházet, nemiňte dvě menší výstavy zasazené do výklenků nazvaných grafické kabinety. První z nich nabízí výstavu Manet v černobílé, která ukazuje Manetovu grafickou tvorbu, jíž se věnoval jen okrajově. Druhá pak navazuje na Poeovu výstavu a doplňuje ji o kresby Odilona Redona, umělce, který se Poeovou tvorbou inspiroval nejvýrazněji. Obě menší výstavy v grafických kabinetech budou k vidění do 7. června 2020.

 Výstavy NG Praha