Zdržování, drogy, luxusní bydlení, drazí spolupracovníci i prostý perfekcionismus. To vše stojí za enormními cenovkami nejdražších alb v hudební historii. V našem seznamu najdete totální propadáky, ale také dva zářné příklady, kdy se vyplatilo „pustit chlup“. Jedním z těchto dvou případů je pátá studiová deska Kanye Westa z roku 2010, která je zároveň nejmladším nejdražším albem. Zdá se, že dneska se už neumí nikdo pořádně rozšoupnout…
Michael Jackson – Invincible
Doposud nejdražším albem v celé hudební historii je Invincible Michaela Jacksona z roku 2001. Ač se to zdá neuvěřitelné, za celých 20 let jej skutečně nikdo nepřekonal. Ostatně 30 milionů dolarů je celkem vysoko nasazená laťka… Čím se album tak prodražilo? Už jen tím, že vznikalo od roku 1997, kdy vyšla předchozí Jacksonova deska Blood on the Dance Floor. Tedy dlouhé čtyři roky. Během té doby prošlo rukama devíti nejdražších producentů, což se do ceny zákonitě muselo promítnout. A v neposlední řadě bylo nutné pronajmout tři nahrávací studia naráz, aby se Michael Jackson mohl rozhodnout podle momentální nálady, kde se bude deska zrovna natáčet. Společnost Sony posléze utratila dalších 25 milionů dolarů na propagaci alba. Její součástí byl také dvojkoncert v Madison Square Garden v New York City. Vstupenky na tuto show se také staly nejdražšími v hudební historii. Za částku 10 000 dolarů získal divák kromě samotné vstupenky i večeři s Jacksonem a podepsaný plakát. Oba koncerty byly beznadějně vyprodané během pěti hodin.
Guns N’ Roses – Chinese Democracy
Zatím poslední studiové album rockové kapely vyšlo v roce 2008, přičemž od předchozí desky jej dělí 15 let. Zdá se, že Guns N’ Rosesse ve vydávání svých nahrávek nikterak nevyžívali, a přesto se Chinese Democracy zařadila mezi nejdražší alba všech dob. Na vině jsou ovšem jako v předchozím případě průtahy. Základy alba vznikly už mezi lety 1993-1997, ale následovalo dlouhých a nákladných deset let plných promeškaných deadlinů, nekonečného psaní a přepisování písní, které stejně skončily v koši, odchodů členů kapely (zejména Slash a Duff McKaggan) nebo dohadování se s vlastními manažery a vydavatelstvím. Souhrnný účet: 13 milionů dolarů. Společnost Geffen Records se v mezičase pokusila vydat kompilaci největších hitů, aby ztráty co nejvíce zmírnila a pokryla rostoucí náklady. Se zlou se však potázala a následovala žaloba Axla Rose.
Def Leppard – Hysteria
V tomto případě se investice vyplatila. Čtvrté studiové album britských metalistů sklidilo v 80. letech velký úspěch. Většina skladeb se stala okamžitým hitem a dominovaly všem hitparádám, což z Hysterie udělalo jejich nejznámější desku a časopis Rolling Stone ji zařadil mezi 500 nejlepších alb všech dob. Ovšem 5 milionů dolarů nebyla jediná cena, kterou Def Leppard museli za svou slávu zaplatit. Náklady na desku skokově vzrostly opět kvůli průtahům. Deska se natáčela tři roky v důsledku autonehody bubeníka Ricka Allena ze Silvestra 1984, při níž přišel o levou ruku.
Garth Brooks – Greatest Hits
Album country zpěváka Gartha Brookse lze najít i pod názvem Garth Brooks in … The Life of Chris Gaines. Zpěvák v něm přejímá identitu fiktivního rockového umělce Chrise Gainse a žánrově se tak zcela liší od jeho ostatních desek. Album se původně mělo stát soundtrackem k filmu The Lamb, v němž si měl Brooks zahrát rockovou hvězdu. Deska záměrně vyšla rok před premiérou filmu, která se však nikdy neuskutečnila. Snímek, který měl vtrhnout do kin v roce 1999, nebyl kvůli finančním potížím dokončen. Asi není třeba dodávat, že velkých ohlasů se nedočkalo ani experimentální rockové album country zpěváka.
Přitom jeho vznik přišel na 5 milionů dolarů. Podílelo se na něm totiž více než 50 hudebníků. Samotná nahrávací společnost Capitol Records pak ještě utratila trojnásobek této částky, aby podpořila prodej nepodařeného alba. Neúspěšně a ředitel společnosti Pat Quigley přišel kvůli tomuto debaklu o práci.
Korn – Untouchables
V roce 2002 vydala kapela své páté studiové album, které se však neumisťovalo v hitparádách tak dobře jako předchozí dvě desky. A co hůř, ani se moc neprodávalo. Podle frontmana Korn Jonathana Davise za to mohly pirátské kopie – tři měsíce před vydáním Untouchables unikla nedokončená verze alba na internet.
Přestože samotná deska stála „jen“ 750 000 dolarů, celkové náklady se vyšplhaly na 4 miliony dolarů. Po celé dva roky, kdy album vznikalo, kapela nadále zaměstnávala na plný úvazek i svůj dvacetičlenný tým. K tomu je třeba také připočítat nákladný životní styl kapely, která se v té době několikrát přesouvala (Phoenix – LA – Kanada) a v každém z míst si pronajala luxusní sídla.
Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy
Produkce Westova pátého studiového alba přišla na 3 miliony dolarů. Na rozdíl od ostatních alb, kde se na ceně podepsaly průtahy, nákladný životní styl umělců a podobné faktory, zde šly veškeré peníze opravdu do přípravy desky. Spolupracovaly na ní osobnosti jako Rihanna, Jay-Z, John Legend, Rick Ross, Nicki Minaj či Elton John. Samá zvučná – a drahá – jména. Nicméně v tomto případě se investice Westovi i nahrávací společnosti vyplatila. Deska měla mimořádný úspěch a získala tři ocenění Grammy. Magazíny Rolling Stone a Billboard ji vyhlásily albem roku 2010. A také v prodejích se albu dařilo velmi dobře – zlatou desku získalo hned během prvního týdne prodeje.
The Darkness – One Way Ticket to Hell… And Back
Když dva dělají totéž, není to totéž. Také britská rocková skupina The Darkness utratila svých 1,8 milionu dolarů čistě za produkci desky. Kapela si najala známého producenta Roye Thomase Bakera, který spolupracoval s Queen, Alice Cooperem, Motley Crue a dalšími hudebními ikonami. Ten trval na analogovém nahrávání desky (přestože se psal rok 2005), čímž vzniklo 400 kotoučů nahrávky s více než 10 000 stopami 37 různých písní. Které se pak sestříhaly do 35 minut. Na desku se tak dostalo pouhých 10 skladeb. Navíc se druhé album oproti debutu tolik neprodávalo, a tak se z něj skutečně stala jízdenka do pekel – bez návratu.
Fleetwood Mac – Tusk
1,4 miliony dolarů byla v roce 1979, kdy album Tusk vzniklo, hromada peněz. Příběh jednoho z nejdražších alb historie, jehož cenu do současnosti překonal jen málokdo, je přitom tristně krátký. Na rozdíl od předchozího alba Rumours trval vznik desky Tusk podstatně kratší dobu, a přesto se prodražila. Žádné komplikace v tom ale tentokrát nehledejte, skupina si zkrátka pronajala příliš drahé nahrávací studio.
Metallica – Metallica (The Black Album)
Metallica vydala své stejnojmenné studiové album v roce 1991 a ihned zaznamenalo obrovský komerční úspěch. Časopis Rolling Stone jej označil za jedno z nejlepších alb 90. let a také jej zařadil do žebříčku nejlepších alb všech dob.
Úspěch však nebyl zadarmo, v tomto konkrétním případě vyšel na 1 milion dolarů. Co na albu stálo tolik? Perfekcionismus producenta Boba Rocka. Nutil kapelu k opakovanému nahrávání písní, dokud nebyly všechny party naprosto perfektní. Což vedlo k častým roztržkám a hádkám se členy kapely, jak v jednom rozhovoru přiznal kytarista Kirk Hammett. Nakonec však museli všichni uznat, že Bob Rock je člověk na svém místě. Pokud ne hned, tak po 16. platinové desce, kterou za prodeje obdrželi, už jim to dojít muselo.
Happy Mondays – Yes Please!
Pravým opakem Metallicy jsou Happy Mondays, kteří svou největší slávu zažívali na přelomu 80. a 90. let. Jejich poslední album Yes Please!, vydané před rozpadem kapely, server Pitchfork Media označil za „killig-career“. Tedy desku, která interpreta stála nejen jmění, ale celou kariéru. Sice nelze dohledat, kolik produkce alba přesně stála, ale málo to být nemohlo. Produkční společnost Factory Records totiž krátce po jeho vydání vyhlásila bankrot. Nejenže se album neprodávalo, ale ani kritici pro něj neměli jediné vlídné slovo. Recenze časopisu Melody Maker obsahovala pouze dvě slova: „Ne, děkuji.“ Komplikace provázely i samotné natáčení. Ředitel společnosti Tony Wilson poslal členy Happy Mondays nahrávat na Barbados. Nové prostředí je mělo odstřihnout od drog a donutit k práci. Bohužel to první se nepodařilo, a tím pádem neklaplo ani to druhé. Po návratu Factory Records zjistila, že má sice nahrávky, ale bez zpěvu, protože zpěvák Shaun Ryder byl po celou dobu pod vlivem a nebyl schopný napsat jediný text. Vokály se nahrály dodatečně, ovšem katastrofě se už nedalo zabránit. Optimisticky znějící názvy kapely i alba – Happy Mondays a Yes Please! – tak zapříčinily krach celé značky.