Pokud jste během karantény sledovali streamy i ze zahraničních divadel, mohli jste se rozplývat například nad Cumberbatchovým ztvárněním Frankensteina či Hamleta v Národním divadle v Londýně. Zatímco nad hereckými výkony byste žasli, samotnou budovu byste v Londýně nejspíše přešli bez povšimnutí. Není to totiž kdovíjaký architektonický skvost. Na druhé straně existují divadla, která můžete navštívit bez ohledu na repertoár, jen kvůli nim samotným. 

Seebühne, Rakousko

Otáčivé hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově představuje jednu z nejunikátnějších divadelních scén u nás. Pokud jste ji už navštívili a rádi byste zažili něco podobného, ale o chlup lepšího, měly by vaše kroky směřovat do Rakouska. Zde totiž dovedli venkovní scénu k ještě větší dokonalosti. Od roku 1946 probíhá v rakouském Bregenzu letní operní festival Bregenzer Festspiele, a to s plovoucím jevištěm přímo na hladině Bodamského jezera. Amfiteátr pod širým nebem pak pojme 7 000 návštěvníků.

Sydney Opera House, Austrálie

Jen stěží budete hledat fotku města Sydney, na níž by nefigurovala jeho nejcharakterističtější budova. Sydney Opera House navrhl v roce 1956 dánský architekt Jørn Utzon, k jejímu otevření však došlo až v roce 1973, přičemž se stavba zpozdila o deset let a mnohonásobně překročila stanovený rozpočet. V roce 2007 UNESCO zařadilo Operu na seznam Světového kulturního dědictví. Zevnitř vypadá budova stejně velkolepě jako zvenčí. Koncertní sál, v němž je možné obdivovat nejen umění hráčů, ale také členitý interiér, pojme až 3 000 diváků. 

Palacio de Bellas Artes, Mexiko

Palác umění je hlavním kulturním centrem v Mexiku. Neslouží tedy jen jako divadlo, ale také jako muzeum či galerie. Působí zde Národní symfonický orchestr, Opera umění a Národní taneční soubor. Interiéru ve stylu art deco vévodí hlavní sál se skleněnou oponou vážící 24 tun, jež zobrazuje mexické sopky Popocatépetl a Iztaccíhuatl. Skleněná je i kupole sálu, kterou navrhl maďarský architekt Géza Maróti. Od roku 1987 je Palác umění zapsán na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, což vyvolalo potíže při rekonstrukci v letech 2007-2010, kdy bylo potřeba nainstalovat elektronický zvukový systém pro lepší akustiku. 

Elgin & Winter Garden Theatre Centre, Kanada

Elgin a Winter Garden jsou dvojicí divadel situovaných v patrech nad sebou. Už jen tímto je divadelní scéna jedinečná, žádný podobný divadelní „doubledecker“ ve světě nenajdete. Divadlo bylo postaveno v roce 1913. Spodní Elgin byl určen pro nižší společenské vrstvy a kromě kabaretních představení se zde promítaly i němé filmy. Horní Winter Garden se svou atmosférou venkovské zahrady plné stromů a hvězd byla určena pro vážené hosty a bohaté patrony divadla. Také zde se odehrávaly hlavně kabaretní představení, měly však větší lesk a nebály se experimentů. Později bylo horní patro uzavřeno a Elgin se proměnil v obyčejné kino. V posledních letech však Winter Garden opět funguje.

Markgräfliches Opernhaus, Německo

Markraběcí operní dům v Bayreuthu pochází z poloviny 18. století a je postaven v barokním stylu. Tomu jednoznačně odpovídá i bohatě zdobený interiér, kde hrozí, že si ukroutíte hlavu, abyste to všechno pojmuli. Divadlo nechala postavit princezna Vilemína Pruská a jde o jednu z mála divadelních budov, která se zachovala v původním stavu. Není tak žádným překvapením, že i tuto scénu najdete na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. V letech 2013–2018 bylo celé divadlo zrestaurováno a byly obnoveny původní barvy, díky čemuž dnes vypadá ještě lépe.

Guangzhou Opera House, Čína

Opravdová perla architektury. Divadlo v hlavním městě čínské provincie Guangdong navrhla světoznámá architektka iráckého původu Zaha Hadid. Stavba byla dokončena v roce 2010 a první premiérou zde byla Pucciniho Turandot. Guangzhou Opera House patří mezi tři největší divadla v zemi, spolu s pekingským National Center for the Performing Arts a Velkým divadlem v Šanghaji. Zatímco zvnějšku budova zaujme ocelovo-skleněnou konstrukcí, vnitřek připomíná hvězdami osvětlenou jeskyni. Ačkoli jde o moderní stavbu, rozhodně jí nechybí elegance, která k divadelnímu zážitku patří.

Státní opera, Česko

Mezi nejkrásnější divadelní budovy musíme jednoznačně zařadit i čerstvě zrekonstruovanou Státní operu v Praze. Divadlo si nechala v 1 888 vystavět pražská německá obec jako reakci na v té době čerstvě otevřené české Národní divadlo. Nové německé divadlo, jak se původně jmenovalo, získalo v průběhu let a režimů ještě několik dalších názvů, až se po roce 1992 ustálilo jako Státní opera Praha. 

Poslední změna proběhla v roce 2012, kdy došlo ke zkrácení názvu na Státní operu. V té době také došlo k připojení pod správu Národního divadla, tedy scény, proti níž se původní Nové německé divadlo chtělo vymezit.