S nástupem sychravých podzimních dní jsme mezi novinkami z nakladatelství Albatros Media vybrali tři vážnější tituly. Knihu Anglická zahrada inspirovanou skutečnými událostmi, islandskou detektivku Komunita a Autobiografii Ježíše Krista od ruského autora Olega Zoberna. A jak nás zaujaly?

Petra Klabouchová – Anglická zahrada

Autorka se při psaní románu inspirovala skutečnými událostmi z roku 2006, které se staly v italském městečku Gravina in Puglia. V červnu toho roku se ztratili dva chlapci, Francesco (13) a Salvatore (11). Ačkoli spadli do staré hluboké studny kousek od náměstí, policie je hledala až v Rumunsku. Do vazby pak vzala jejich otce, kterého obvinila z vraždy. Těla se našla o dva roky později, když do stejné studny spadl jiný chlapec, kterého se podařilo zachránit. Trvalo ale až do roku 2016, než otce zprostili všech obvinění. Spekuluje se také, že ne všichni během vyšetřování podali pravdivá svědectví. Jisté však je, že chlapci pád do studny přežili a zemřeli až na následky zranění a vyhladovění o několik hodin, potažmo dní později.

Příběh vypráví mladší z bratrů a nevynechá žádný z detailů. Jak se elity městečka spikly proti jejich rodičům, s nimiž navíc policie jednala značně nepřátelsky. Jak média pásla po senzaci a jak se všechno čím dál více zamotávalo. A chlapec zatím stále čeká dole ve studni na záchranu, aniž by si vlastně uvědomil, že je již dávno po smrti. 

Z tohoto hlediska působí vyprávění poněkud zvláštně. Chlapec totiž hovoří nejen o chvílích bezprostředně po pádu, ale i o době, kdy již jednoznačně musel být po smrti. A také vypráví řadu věcí ze vzdálenější budoucnosti či detaily z vyšetřování, které by mu, uvězněnému ve studni, neměly být známé. V tomto případě by asi lépe působilo, kdyby čtenářovým průvodcem byla třetí, anonymní osoba. Vyprávění je navíc stylizováno do dětské mluvy, která má sklony ke zjednodušování a text občas nevyzní tak hrůzně, jak by se na thriller slušelo. Ovšem i tak vás při čtení nejednou zamrazí. Zvlášť když si dohledáte zprávy o události a zjistíte, že ač autorka hovoří o „volné inspiraci“, většina faktů se s románem shoduje.

Ragnar Jónasson – Komunita

Islandský autor detektivek je oceňován po celém světě a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. U nás vyšly romány Sněžná slepota, Temnota a nyní i Komunita. Jónasson v knize pracuje se zajímavým námětem, ale bohužel nápadů měl více naráz, a kvůli tomu se jedná o promarněnou příležitost. Hlavní postavou je Una, která se z hlavního města stěhuje do vesnice Skálar, kde žije pouhých deset obyvatel. Má zde vyučovat děti místních, konkrétně dvě holčičky. Nápad s desetičlennou komunitou, do níž je těžké coby přistěhovalec proniknout a která nadto skrývá nějaké tajemství, je podle mě nosné už samo o sobě. Je velká škoda, že Jónasson měl potřebu do toho ještě zakomponovat ducha mrtvé holčičky, alkoholismus hlavní hrdinky vyplývající z jejího dávného traumatu a vraždu jedné z dívek, které měla Una učit. Pokud by se držel jen jednoho z nastolených témat a to do hloubky rozpracoval, byla by kniha o dost zajímavější. Takhle jen klouže po povrchu a román je ve výsledku o ničem, přestože se autorovi podařilo popsat téměř 300 stran. Pak i rozuzlení a konec náhle vyzní do prázdna. Una se dozví tajemství vesnice, čímž se stane její součástí, a nepřátelství, s nímž se do té doby potýkala, náhle mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Přitom by zde byl prostor pro psychologický rozbor, jak s odhalenými tajemstvími Una naloží. Příběhem se prolíná ještě další vyprávění – o ženě, která byla obviněna a odsouzena za vraždu, přestože ji nespáchala. Ač se nakonec čtenář dozví, jak s hlavním dějem její linka souvisí, je přesto zbytečně rozvleklá a v této podobě nedotažená. Román je ukázkovým příkladem toho, že méně je někdy více a že příliš mnoho nápadů bývá na škodu. 

Oleg Zobern – Autobiografie Ježíše Krista

Život Ježíše Krista opředený mnoha mýty se stal pro ruského autora skutečnou výzvou. Ač zdokumentovaný hned čtyřmi kanonickými verzemi, Zobernovi chybělo autentické Ježíšovo vyprávění o vlastním životě. A tak se rozhodl jej napsat. V jeho podání je Ježíš tak trochu rváč, opilec a smilník, který má nejraději mulatky. Klidně i dvě najednou. Manipulátor, který se jednoho dne rozhodl stát se mesiášem, neboť v oblasti náboženství spatřil díru na trhu. Viděl, že lidé hledají duchovní útěchu, naději a svobodu, kterou jim ani římská říše ani judaismus neposkytují. A přesně to se rozhodl jim dát on sám. V příběhu sledujeme Ježíše šarlatána neustále balancujícího na hraně zákona. Zároveň ale také sledujeme Ježíše, který je až příliš často zahloubán do filozofických úvah o společnosti, náboženství, státních věcech i o sobě samém. Jako by se autor nedokázal rozhodnout, zda chce napsat kontroverzní a parodický román o Ježíšově životě s důrazem na jeho lidství se všemi slabostmi, nebo zda chce napsat seriózní filozofické dílo využívající postavy, jež dala základ největšímu světovému náboženství. Ať tak či onak, ruské představitele církve Zobern nepotěšil ani trochu. Knihu chtěli zakázat a Zoberna hnát před soud. Hnutí Sorok Sorokov se dokonce uchýlilo k pálení výtisků. My tak radikální nebudeme, ale Autobiografie Ježíše Krista se nestala ani naším favoritem, právě pro vlastní rozkol románu.  

Všechny knihy zakoupíte na stránkách www.albatrosmedia.cz.