V našem hledáčku se tentokrát ocitly tři knihy: pokračování osudu pošťáka Biloda, první díl nové young-adult dystopické ságy a kafkovsky laděný příběh o proměně a znovuzrození jednoho muže. Všechno to zní báječně a celá trojice vám jistě dokáže zpříjemnit nedělní odpoledne. Ale i když nejsou tyto knihy zatraceníhodné, rozhodně ani není nad čím vysloveně jásat…
Denis Thériault – Pošťákova snoubenka
V minulém roce jsem první díl, Podivuhodný život osamělého pošťáka, vynesla samou chválou až do nebes. Proto jsem se velmi zaradovala, když jsem zjistila, že se chystá pokračování. Jenže, jak už to u druhých dílů nezřídka bývá, tento vysoká očekávání nenaplnil.
Vizuální podobě knížky opět není co vytknout. Stejně jako první díl je i tato stylizovaná do podoby dopisní obálky, z níž vytáhnete sněhobílou knihu zdobenou drobnými kvítky. Jen modrými místo růžových, připomínajících pomněnky namísto sakur.
S pošťákem Bilodem se setkáváme na tom samém místě, kde jsme jej minule opustili – umírá po srážce s autem. Zdánlivě uzavřený kruh však začne opisovat svou dráhu nanovo, a to díky Tanie, která Bilodovi zachrání život. Že je vám jméno povědomé? Ano, jedná se o servírku z Bilodova oblíbeného bistra U Madlenky, která je do Biloda zamilovaná. A to dokonce natolik, že se neštítí využít Bilodovy amnézie a tvrdit mu, že je jeho snoubenkou.
Ani první díl nebyl oslavou morálky. Pošťák, který nectí listovní tajemství, a nakonec si přivlastní korespondenci někoho jiného, není úplně vzorem, podle kterého bychom se měli chovat. Přesto jeho počínání působilo roztomile a jeden pro to měl – vzhledem k jeho osamělosti – skoro pochopení. Proč Taniu hodnotím jiným metrem, netuším. Ale příběh o servírce, která je pro svou vysněnou lásku schopná žít ve lži, mě moc nenadchl. Navíc razantně ubyla haiku, kterými si mě předchozí kniha získala především. Z celé knihy tak zůstává zajímavý pouze obal. Škoda.
Vic Jamesová – Temné nadání: Zlatá klec
Vic Jamesová pracuje pro britskou televizi jako vedoucí vysílání aktuálních událostí, dvakrát také byla porotkyní v soutěži Not the Booker Prize pořádanou časopisem The Guardian. Zlatá klec je jejím debutem.
S fantasy ságami se v poslední době roztrhl pytel a nejspíš za to může Sarah J. Maasová se svou Celeanou a Feyre. Tato se odehrává v Londýně v blíže nespecifikovaném období. Stát je v rukou Mocných, aristokratů nadaných Sílou. Oproti tomu obyčejní lidé mají zákonem nakázáno se na deset let vzdát svých veškerých práv a stát se otroky systému. Hadleyovi se rozhodnou si tuto povinnost odkroutit jako rodina, a tak jakmile nejmladší dcera dosáhne věku deseti let, nejstarší Abi požádá, aby všichni společně dostali místo na panství Kynestone, sídle nejmocnějších z Mocných.
Ale od samého začátku nejde nic podle plánu. Rodina nezůstane pohromadě a nadto se ukáže, že sloužit na tomto panství není nakonec taková procházka růžovým sadem, jak se na první pohled zdálo. I Mocní totiž mají své plány a nejsou moc rádi, když jim je někdo kříží. Například návrhem zákona o zrušení otroctví.
I když je tento román o Mocných a prostých lidech celkem zajímavě pojatý, nedokážu se ubránit určité znuděnosti. Podobných příběhů už bylo napsáno tolik. Osobně jsem už přesycená mezitřídními (mezirasovými či jinak jakkoli protikladnými) vzplanutími, nekonečnými fantasy ságami a v poslední době se také často opakujícím vyprávěním z pohledu různých osob v rámci jedné knihy. Popravdě netuším, kdo s tím začal první – zda Maasová, nebo někdo před ní – každopádně bych uvítala, kdyby Jamesová byla aspoň na nějakou chvíli poslední, kdo jede podle této zavedené šablony.
Auđur Ava Ólafsdóttir – Nad propastí byla tma
Auđur Ava Ólafsdóttir je velmi oceňovanou islandskou autorkou, a kromě prózy má na svém kontě i divadelní hru, kterou v roce 2011 uvedlo islandské Národní divadlo. Stejně tak novinka Nad propastí byla tma získala cenu The Nordic Council Awards 2018. A opravdu, příběh o muži, který se dozví, že jeho dcera není jeho, má něco do sebe. Hlavní hrdina Jonás se po tomto zjištění rozhodne zabít, ale jelikož by nerad, aby jeho tělo našel někdo blízký, rozhodne se odjet do nedávnou válkou zničené země. Tam jeho smrt nevzbudí takové rozpaky. Naneštěstí pro něj samotného se velice mýlil…
Nad propastí byla tma je skvěle vystavěnou, téměř filosofickou novelou o životě, smrti a subjektivním vnímání vlastního utrpení, které se ve srovnání s opravdovým utrpením zdá být jen banalitou. Stále jde ale o severskou literaturu, která – bez ohledu na žánr – v sobě má vždy něco temného, trochu depresivního, nepříjemného a podivínského, co vás nutí se při čtení ošívat. Alespoň mně se to tak zdá. I v této novele je Jonásovo podivínství naprosto běžnou záležitostí. Jako by na severu bylo naprosto normální, že jsou tam všichni – a pořád – tak trochu ve srabu. Pokud se od tohoto pocitu umíte oprostit, nebo jej zkrátka nevnímáte, tuhle jízdu vstříc smrti si užijete.
Všechny knihy zkoupíte na stránkách www.albatrosmedia.cz.
