V padesátých letech dvacátého století byl za Krále považován Elvis Presley a kdo neposlouchal rock’n’roll, jako by nebyl. Od poloviny šedesátých let se nejenom hippies vlnili do rytmů hard rocku Jimiho Hendrixe a v roce 1969 se uskutečnil první ročník festivalu Woodstock.
Každé desetiletí je pro hudbu něčím převratné a nové. V tom aktuálním si svou pozici vydobyla elektronická taneční hudba, která toho v sobě skrývá hodně. Rozličné množství hudebních žánrů, spoustu festivalů napříč celým světem, jež nabízí ta nejzvučnější jména nejlepších DJs, ale také kritiku a často i nepochopení.
Na počátku byly experimenty
Ačkoliv je EDM směsice všech různých stylů a vládne 21. století, své kořeny má už ve století minulém. V šedesátých letech přišla s prvními revolučními náznaky elektronické hudby Angličanka Delia Derbyshire a do paměti všech se zapsala ústřední znělkou ke sci-fi televiznímu programu Doctor Who společnosti BBC z roku 1963. V době, kdy ještě neexistovaly syntezátory a další vybavení, které DJs dnes běžně používají, Delia hudbu vytvořila řezáním, spojováním, zrychlováním či zpomalováním segmentů analogové pásky.
O dekádu později, v letech sedmdesátých, kdy lidé tančili do rytmů disca, které se skládalo z prvků soulu, funku a jazzu, tvůrci hudby začali více experimentovat a používat do té doby neobvyklé prvky, jako například bubnové beaty a opakující se pasáže. V té době k rozvoji elektroniky výrazně přispěla německá skupina Kraftwerk, která se řadí k pionýrům experimentů, průkopníkům elektronické hudby a reprezentantům synth-popu. Tehdy ještě duo Florian Schneider a Ralf Hütter začalo používat syntezátory, bicí automaty a vokodéry.
Osmdesátá a devadesátá léta přinesla nekončící party v rytmech techna a house, a také v opojení drog. Započala éra žánru acid house, jež je typický svým zvukem připomínajícím bublání či pěnění, a v Británii s Německem se začal uplatňovat termín rave, který v překladu znamená bouřit či šílet a spojují se s ním undergroundové nelegální akce.
20 DJŮ, KTEŘÍ HÝBOU ELEKTRONICKOU TANEČNÍ HUDBOU
Umělci začali více využívat syntezátory a bicí automaty. V Anglii vznikly kapely jako The Chemical Brothers či The Prodigy a elektronika se následně začala rozšiřovat i za oceánem, kde se prosazovala především v Chicagu a Detroitu, kde působili DJs jako Frankie Knuckles nebo Juan Atkins.
Začátkem 21. století se na trhu roztrhl pytel s novými jmény a elektronická hudba začala být vytvářena primárně pro taneční festivaly, kde spojení rytmických písniček a dropů doplňují vizuální efekty a lasery a dohromady tvoří nezapomenutelnou show. Hranice mezi jednotlivými styly se pomalu začíná stírat a vzniká mainstream, který slyšíme ze všech rádií, zná ho každý a cílí především na mladší generaci.
Rozmanitá škála všeho, po čem vaše uši zatouží
Elektronickou taneční hudbu nelze jednoznačně definovat, jelikož se skládá z rozmanitého spektra žánrů, společným znakem je ale drop – náhlá změna rytmu. K základním žánrům patří house, trance, techno, hardcore, jungle, trap a dubstep.
House je nejstarším, a také nejrozšířenějším žánrem, který je typický čtyřčtvrťovým taktem, kde na každou dobu připadá jeden úder basového bubnu – zkráceně nazváno four-on-the-floor. House se vyvíjel v 80. letech pod taktovkou Frankieho Knucklese, v současnosti se však často setkáváme s jeho podžánry. Progressive house si můžeme poslechnout od Swedish House Mafia či Aviciiho, na tropical house vsází Kygo a Steve Aoki nebo Hardwell nás těší electro housem.
V devadesátých letech se v Německu a Nizozemsku začal vyvíjet hudební žánr trance. Ten pro většinu lidí neznamená jenom hudbu, ale především i s ní spojené emoce. Hypnotické rytmy zpravidla pouze instrumentálních songů pomáhají dosáhnout zvýšeného vědomí. Sám název trance odkazuje ke slovům jako euforie, opojení, povznesení či rauš. Mezi nejznámější protagonisty tohoto žánru se řadí Armin van Buuren, Tiësto a Paul Van Dyk.
Techno je všechno? Pro spoustu fanoušků znamená tento žánr životní styl. Techno vzniklo v 80. letech v Detroitu a za zakladatele je považován Derrick May. Podstata tkví ve vyvolání pocitu transu, čehož se interpreti snaží docílit rychlými opakujícími se basy a elektronickými smyčkami. K dosáhnutí transu však návštěvníkům technoparty často spíše vypomáhají drogy.
Nejrychlejším a nejvíce agresivním žánrem je hardcore. Od devadesátých let, kdy vznikl v Nizozemsku, se svou rychlostí a intenzitou snaží neustále posouvat hranice.
Dubstep je značně variabilní žánr, specifický je však svými dvěma základními strukturálními prvky – těžkými basy a rytmickými beaty. Z experimentů s dubstepem se zrodil EDM trap. Kombinací basových bubnů, trojitých úderů hi-hatů, prvků hip-hopu a dubstepu vzniká syrová, zlověstná hudba, která má kořeny teprve v roce 2010 a patří k tomu nejnovějšímu, co elektronická hudba vyprodukovala a nabízí.
Jungle vznikl v devadesátých letech a byl založen na kombinování samplů a experimentování s nimi. Neexistovala zde žádná pravidla a na paškál se braly prvky všech žánrů. V dnešní době je více známé a užívané pojmenování drum and bass, které však více dodržuje taneční melodie, výrazná basová linka ale zůstala zachována.
✱ Pokračování na další stránce…
