Scéna Jaroslava Milfajta ve hře Lakomec vytváří iluzi měšťanského salónu, jehož stěny jsou tvořeny bohatě zdobeným obložením z tmavého dřeva. Jenže vše je tu už na první pohled ošuntělé jako sám majitel. Vizuálně hra těží z protikladu mezi pestrými barokními kostýmy a potemnělým prostředím Harpagonova obydlí. To zůstává neměnné po celou dobu představení podobně, jako jsou jednou pro vždy dané charaktery postav.
Slavnou Molièrovu komedii uvedlo Městské divadlo Brno v úpravě režiséra Stanislava Moši. A sami herci rozvíjeli dál text přímo na scéně. Předloha je ostatně pro takový tvůrčí přístup ideálním materiálem. Témata, která hra zpracovává, jsou srozumitelná všem a v každé době. Harpagonova lakota a snaha přesvědčit sebe i okolí, že přece ještě není tak starý, aby si nemohl pořídit mladou ženu, nás pobaví i v časech, kdy už o sňatcích dětí dávno nerozhodují rodiče podle finanční přitažlivosti partnerů.
Moša vsadil na jistotu, když jako představitele hlavní role vybral hostujícího Bolka Polívku. Ten si roli pověstného skrblíka s chutí užívá. A diváci s ním. Polívka výtečně ztvárňuje roli protivného šéfa, kterému se nelze zavděčit. Ať jeho okolí udělá cokoliv, on to vždycky chtěl ještě nějak jinak. Především chce totiž sekýrovat. Ale nejen Polívkův výkon je postaven na rozvíjení slovního humoru plného aktualizací a pohotového využívání reakcí publika. Zejména Michal Isteník jako Harpagonův kuchař a kočí s ním v komediální poloze drží krok.
Role vášnivého Valéra, který je na oko správcem Harpagonova domu, ve skutečnosti však nápadníkem jeho dcery Elišky, se ujal Jiří Mach. Rozpor mezi opatrným kývačem a odhodlaným milencem hraje se sympatickou nadsázkou. Podobně rozkročená je role jeho vyvolené Elišky, kterou s elegancí ztvárnila Svetlana Janotová, jako navenek poslušnou dceru, která se však nemíní bez boje vzdát své lásky.
Kristian Pekar jako Harpagonův syn Kleant, který je svému otci zároveň sokem v lásce, pojal roli temperamentně, což vyhovuje naší představě zamilovaného mladíka. Se sympatickým nasazením zvládla postavu dohazovačky Frosiny Alena Antalová. Rovněž ona vsadila na temperament a její vstupy vždy pozvedly dynamiku děje.
Scéna, v níž na začátku prvního jednání Harpagon instruuje sluhy, jak mu mají podávat noviny nebo servírovat a sladit čaj je zřejmě parodií na různé „speciální“ funkce a kvalifikace dvořanů. A zároveň asi i parodií na měšťany, kteří dvorské manýry snobsky napodobují. Moliére prostě uměl pobavit nejrůznější publikum.
DIVADLO: LAKOMEC
Autor: Molière
Režie: Stanislav Moša
Dramaturgie: Jiří Záviš
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hudba: Mirko Vuksanović
Hrají: Boleslav Polívka, j.h., Kristian Pekar, Svetlana Janotová / Andrea Zelová, Jiří Mach, Dagmar Křížová, Zdeněk Junák, Alena Antalová, Josef Jurásek, Michal Isteník, Jan Mazák, Jakub Uličník, Alan Novotný, Patrik Bořecký
Premiéra: 24. 3. 2018
Městské divadlo Brno
