Sluha dvou pánů patří mezi dodnes nejhranější Goldoniho komedie. Logicky se dočkala také různých adaptací. Jednou z nich je hra Sám na dva šéfy Richarda Beana. Britský dramatik ji situoval do začátku šedesátých let. Základní dějovou linku odvíjející se kolem propletence milostných vztahů a záměny identit, na kterém je tato italská klasika postavena, samozřejmě zachoval.
Beanova adaptace je volně zasazena do světa anglických mafiánů, kde se nad nějakou mrtvolou nezvedá obočí. Prostředí je ovšem jen zlehka naznačeno. Důraz je kladen na naivistickou stylizaci, pomocí které je formována výtvarná stránka hry. Dobře je to vidět na kulisách zobrazujících exteriéry přímořského letoviska Brighton, kde se děj odehrává. Scénicky jako bychom se ocitali spíš v Goldoniho Benátkách než v polosvětě ostrých hochů v moderní Británii. Je možné v tom vidět spojnici se slavnou předlohou a také to, že logika příběhu si poměrně značnou stylizaci vynucuje.
Mazaný sluha Truffaldino se zde jmenuje Henshall a je něco mezi bodyguardem a holkou pro všechno. Úlohu šikulky, který dokáže vodit za nos současně dva chlebodárce, ztvárnil Alan Novotný. Svým výkonem jednoznačně ovládnul scénu. Ví zejména jak napřímo komunikovat s divákem a během představení toho hojně využívá. Dovede být neúnavně vtipný zemitým, lidovým až přidrzlým způsobem, jak to role vyžaduje. Vždy si ale udržuje úroveň a nesklouzává do vulgarity. Nicméně některé výstupy jsou možná přece jen zbytečně natažené.
Barbora Goldmannová v alternaci Andreou Zelovou představuje jednoho z „pánů“ a je přesvědčivá zejména v převleku za gangstera Roscoea. Martin Mihál jako druhý Henshallův nic netušící zaměstnavatel jej ztvárnil, v kontrastu s rádoby drsoňem Roscoem, jako poněkud nafoukaného absolventa prestižní školy hrajícího si na lepšího člověka. Představitelka Dolly Lucie Bergerová na sebe umí upoutat pozornost v roli přitažlivé, temperamentní ženy, která se jen chabě schovává za nepadnoucím označením účetní. Pobaví také výstupy Jana Valeše jako stařičkého a roztřeseného číšníka Alfieho.
Od počátku – dokonce ještě předtím, než samotná hra začne – nás provází hudební vstupy. Nejvíc se uplatňují při přestavbě scény ale nejen při ní. Zpěvák a dvě zpěvačky zpívají ne příliš vyhraněný, barový repertoár, který se celkem dobře poslouchá. Počátky bigbítu v nich ovšem až na výjimky vytušit nelze. Přitom právě to má být jedna z charakteristik doby, soudě podle upoutávky na představení.
Příběh se má odehrávat v roce 1963, ale na přesné dataci tu zas tak nezáleží. Mohl by probíhat celkem kdykoliv. Kostýmy Andrey Kučerové v dobrém slova smyslu přitahovaly oči. Jasné pastelové barvy obleků i šatů, myslím, souzněly s naší představou o optimistickém začátku šedesátek.
Síla hry ovšem spočívá také v kvalitním Beanově textu. Slovní humor, na kterém je hra postavena především, dokáže skutečně překvapit a pobavit. Není divu, že v zemi svého vzniku, a nejen tam, jde o velmi úspěšnou inscenací.
DIVADLO: SÁM NA DVA ŠÉFY
Autor: Richard Bean
Režie: Stanislav Slovák
Dramaturgie: Jan Šotkovský
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hudební nastudování: Daniel Kyzlink
Hrají: Alan Novotný, Rastislav Gajdoš, Lucie Bergerová, Esther Mertová, Jakub Uličník, Jonáš Florián j.h., Barbora Goldmannová j.h./Andrea Zelová, Martin Mihál, Jiří Daniel, Patrik Bořecký, Jan Valeš, Marta Matějová, Alžběta Janíčková, Libor Matouš
Premiéra: 17. 12. 2022
Městské divadlo Brno
