Inscenace izraelského Národního divadla Habima uvedená v rámci Divadelního světa Brno pod názvem Ten, kterého miluje moje duše je založena na skutečné události. V roce 2009 zahájil neznámý útočník v gay baru v Tel Avivu střelbu do návštěvníků. Výsledkem byli dva mrtví a řada zraněných. Velmi podobný případ, také se dvěma oběťmi, se stal ostatně loni v Bratislavě. To svědčí o tom, že takové krveprolití není omezeno jen na problematický Střední východ a téma je i v naší části světa aktuálnější, než by se mohlo zdát.
V představení telavivského divadla ale krvavá tragédie celý děj pouze rozehrává. Jevištně je tato dramatická událost jen krátce naznačena. Vlastní příběh začíná až ve chvíli, kdy sedmnáctiletý Yehonatan na nemocničním lůžku vyhraje zápas o svůj život. Jeho věřící rodiče jsou přesvědčeni, že se v gay baru ocitnul jen náhodou a vůbec nejsou připraveni na informaci, že jejich syn má intimního přítele.
Ani sám Yehonatan o sobě nemá jasno. Až donedávna žil se svými rodiči bez konfliktů a přijímal i jejich hluboce prožívanou židovskou víru. Navíc chodí s hezkou Tamar, kterou si zamilovali i jeho rodiče. Láska, kterou vzplane k o něco staršímu Adamovi, vtrhne do jeho života prudce a hrozí rozmetat celou jeho dosavadní existenci. Adam už má svůj coming out pár let za sebou a snaží se Yehonatana přimět, aby taky vyšel s barvou ven. Yehonatan se pokouší sám v sobě vyznat. Nechce ztratit rodiče ani Tamar a už vůbec ne Adama. Nikomu z nich nechce ublížit. Zároveň je mu ale stále jasnější, že se bude muset rozhodnout.
Yehonatanův příběh je romantickým dramatem o tom, jestli hlavní hrdina bude mít dost sil k překonání nepřízně okolí i svých vlastních pochybností a přihlásí se ke své pravé lásce. S takovými příběhy se setkáváme v umění ve větší míře nejméně od dob romantismu 19. století. Hra zdůrazňuje také to, že homosexuální vztah je v konfliktu s vírou i s dobrým jménem rodiny, jak je chápe konvenční morálka. Stejně tak by ovšem byl dříve posuzován i mimomanželský poměr mezi mužem a ženou. Yehonatanova situace je však přece jen v něčem jiná. On sám se musí přiznat, že „je na kluky“ a tím se vystavit hanbě a odmítnutí nebo přinejmenším nepochopení většiny lidí ze svého okolí. Specifické je i to, že se na naléhání své matky podvolí pokusu o „vyléčení“ ze své nevhodné orientace. Zákrok ovšem tak trochu připomíná odvykací kůru pro alkoholiky a samozřejmě skončí neúspěchem. Nebo lépe řečeno je katalyzátorem Yehonatanova rozhodnutí.
Když se vraždění i milování odehrává jen mezi muži, jakou roli tu hrají ženy? Tamar jen vedlejší. Má Yehonatana upřímně ráda, ale zdá se, že on je vůči ní spíš zdrženlivý. Přinejmenším od té doby, kdy poznal Adama. Yehonatanova matka Dvori se ovšem nemíní jen tak lehce smířit s tím, že její syn je gay. Nejdříve si jeho homosexualitu odmítá připustit nebo ji bagatelizuje. V jejím případě se také zdůrazňuje, že na jejím odmítání má podíl víra, která k ní nepřehlédnutelně patří. Yehonatanův otec Aharon je ovšem také silně věřící, ale pro syna má více pochopení. Dvori se nakonec smíří s tím, že Yehonatan je někým jiným, než za koho ho považovala. Ale vlastně až v samotném závěru příběhu. Snad musela urazit ke svému smíření delší cestu. Tak to alespoň z příběhu vyplývá.
Scéna je vždy naznačena jen několika nezbytnými prvky. Ani divadelní akce tu není mnoho. Inscenace spoléhá především na text. Dialogy zaplňují prakticky všechen děj. Ostatně autor hry Itay Segal je i filmovým scenáristou a podílel se na snímcích, kde ústřední roli hraje homosexuální vztah (např. Yossi, Sublet).
Příběh si pomáhá osvědčenými motivy, jako jsou náboženské předsudky nebo propast mezi generacemi. Je ale zajímavý tím, že se snaží ukázat, jakými zmatky a dilematy si prochází ten, kdo se má přiznat k menšinové sexuální orientaci a co všechno to znamená pro jeho život i životy jeho blízkých. V tom působivý je.
DIVADLO: TEN, KTERÉHO MILUJE MOJE DUŠE
Autor: Itay Segal
Režie: Moshe Kepten
Scéna: Eran Atzmon
Kostýmy: Oren Dar
Hudba: Lior Ronen
Hrají: Amit Rahav, Yigal Sade, Uri Hochman, Orly Silbersatz, Daniel Litman, Amos Buaron, Naya Bienstock
www.divadelnisvet.cz
