- Reklama -

Laterna magika nadělila novou inscenaci nejen svým divákům k Vánocům, ale také sobě k 60. narozeninám. V rámci otevřené výzvy ředitele Národního divadla Jana Buriana vzniklo zadání na rodinné představení, kterým byla pověřena opět trojice Knolle-Pechar-Stránský. Ta má na svém kontě již předchozí inscenaci Cube, jež byla vyvrcholením projektu LaternaLAB. Letos Laterna magika uvedla pohádkovou inscenaci na motivy knihy Zahrada od Jiřího Trnky.

Kdo by se nicméně těšil na převyprávění Trnkova příběhu, nebo možná ještě slavnějšího Pojarova seriálu s kocourem geniálně nadabovaným Františkem Filipovským, těšil by se marně. Tvůrci použili Trnkovu knihu jen jako odrazový můstek pro vlastní představy a vzpomínky a vlastní cestu Zahradou. Nicméně kdo knihu četl, potká se v průběhu představení se známými postavami – kocour ani trpaslík zde nechybí.

Zatímco kocoura představuje jediný tanečník (na premiérách jej dokonce zatančil sám spoluautor choreografie a scénáře David Stránský – rozhovor s Davidem Stránským najdete zde, pozn. redakce), trpaslík potřebuje k rozpohybování tanečníků hned několik. Je totiž loutkou rozloženou do několika kusů. Přímo to vybízí k černému divadlu a skutečně, tanečníci jsou oděni do černých overalů, avšak jeviště je nasvíceno po celou dobu tak, že jsou tito pomocníci naprosto viditelní a přiznaní. Jejich role se také mění dle potřeby – chvíli jsou trpaslíkem, poté mravenci, pak zase velrybou v celé její velikosti a opět trpaslíkem. Tanečníci jsou často i hybateli děje a jelikož z jeviště takřka nezmizí, láká to říci, že sbor má v této inscenaci hlavní roli.

Tím bychom však do určité míry křivdili ústřední čtveřici tanečníků, která se o divákovu pozornost rozhodně také zaslouží. Tito čtyři kamarádi se do Zahrady vrací jako dospělí a znovu rozeznívají své vzpomínky na dětství a na dobrodružství, jež dnes působí banálně, ale tenkrát znamenala celý vesmír. Zahrada je v tomto případě symbolem dítěte, kterým jsme všichni byli, ale někdy máme potíž si na to rozpomenout. A inscenace Laterny magiky nám toto naše vnitřní dítě chce připomenout.

Jelikož je Laterna magika multimediálním divadlem, je jasné, že vedle tanečníků bude mít velký prostor i animace a film. Tvůrci se proto spojili s výtvarnicí Terezou Bartůňkovou, jíž byla inspirací sama zahrada, respektive příroda a vliv jednotlivých ročních období. Její kresby rozpohyboval Erik Bartoš a díky třem projektorům – jedné čelní projekci a dvěma projektorům na podlahu – pučely květy všemi směry, na všech plochách. Jeviště zpočátku bylo pokryté hlínou, kterou tanečníci odhrnovali, a pod ní se objevovaly květiny i úponky rostlin a rozvíjely se, dokud celá plocha nebyla pokrytá. Skutečná vizuální hostina.

Pro mě osobně spolu s „velrybím tancem“ jedna z nejhezčích scén představení. O hudbu se opět postaral Jan Šikl, který komponoval hudbu už pro Cube. Tklivá melodie doprovázející přežraného kocoura nebo závěrečná gradace byly velmi povedené a utkví v paměti. I když tvůrci vysloveně necitují dílo Jiřího Trnky, svou vlastní Zahradou mu rozhodně vzdávají důstojný hold. A pokud se i vy sami chcete vrátit do dětství, určitě si Zahradu nenechte ujít.

 

Divadlo: Zahrada

Scénář: Pavel Knolle, Štěpán Pechar, David Stránský, Lukáš Trpišovský
Režie: Pavel Knolle
Choreografie: Štěpán Pechar, David Stránský
Dramaturgie: Lukáš Trpišovský
Hudba: Jan Šikl
Scéna: Jan Brejcha, Mikoláš Zika
Kostýmy: Jan Brejcha, Pavel Knolle, Mikoláš Zika
Výtvarník filmu a animace: Tereza Bartůňková
Animace a projekce: Erik Bartoš
Light-design: Jan Dőrner
Foto: Sergej Gherciu
Hrají: David Stránský / Tomáš Kopecký, Zuzana Herényiová / Adéla Abdul Khaleg / Tereza Chábová, Alexandr Sadirov / Libor Kettner, Ondřej Martiš / Alexandr Sadirov, Viktor Svidró / Gianvito Attimonelli, Lukáš Nastišin, Jakub Sedláček, Tereza Hloušková, Pavlína Červíčková, Eliška Kolářová, Tamara Kšírová, Kateřina Hanousková, Lucie Hrzalová, Eva Zápotocká
www.narodni-divadlo.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
9
Zpracování
9
Výtvarná složka
10
Herecké výkony
9