Komiksy se už dávno staly inspirací pro řadu filmů. U divadelních představení to ještě není tak obvyklé. Smrt Stalina dvojice francouzských autorů Fabien Nury, Thierry Robin vyšla na počátku minulé dekády jako komiksový román a v roce 2017 na jeho základě vznikla úspěšná Iannucciho filmová verze Ztratili jsme Stalina. Ta zjevně dílo světově proslavila.
Autorem divadelní adaptace, kterou uvedlo brněnské Divadlo Bolka Polívky, je slovenský dramatik Daniel Majling. Stalinova smrt, která stojí na počátku příběhu, a odehraje se mimo scénu, otevře otázku, kdo bude jeho nástupcem. Dilema je doslova smrtelně vážné. Poražený bude odstraněn nejen z politického života ale ze života vůbec. Prakticky ihned se vynoří dva soupeři, Berija a Chruščov, z nichž jen jeden může být vítěz.
Smrt krvavého diktátora, která rozpoutá rvačku mezi jeho dědici, je tu východiskem pro komediální situaci. Sovětští vůdci jsou zde zobrazeni ve výrazně panoptikálním světle. Zvlášť v prvním jednání má dění na jevišti blízko ke komiksové nadsázce. Bizarnost stranického vedení je zdůrazněna už kostýmy, které deformují jejich postavy. To na jedné straně od počátku navodí komickou atmosféru, na druhé straně se nám ale tito řezníci „z vůle lidu“ jeví až příliš často jako směšní, neohrabaní strejcové. Druhé jednání naštěstí posune hru směrem k dramatičtějšímu vývoji. Křiklavé karikatury jsou odsunuty do pozadí, a děj se soustředí na mocenský zápas v nejvyšším patře. Ve hře i tak zůstane dost humoru, jen z něj mnohem víc mrazí.
Nejvýraznější herecký výkon podal Jan Kolařík v roli šéfa tajné police. I Berija je v jeho podání směšným antihrdinou jako všichni ostatní. Ale tím, že Kolařík dokáže komičnost postavy udržet v rozumných mezích, může ho prezentovat jako nebezpečného a krutého cynika, kterého se právem všichni obávají. Postava jeho protihráče Chruščova je kontrastní ke slizkému deviantovi Berijovi. Michalovi Isteníkovi (v alternaci s Ctiradem Götzem) se povedlo vytvořit roli s patřičnou mírou bodrosti a impulzivnosti, aniž bychom pochybovali o její zločinecké podstatě.
Martin Siničák využil role Molotova k tomu, aby zobrazil tragikomičnost postavení sovětských pohlavárů, kteří patřili sice k vrstvě těch nejvlivnějších, ale zároveň se museli denně strachovat a ponižovat, aby nebyli sami zlikvidováni. Jaromír Dulava jako Malenkov ještě více prohloubil motiv strachu mezi těmi, co se vydrápali do nejvyšších pater moci. Postavu ustrašeného papaláše, který po Stalinovi formálně přebírá moc, ale ve skutečnosti je manipulován dravějšími soudruhy, posouvá vyloženě do groteskních poloh.
Scéna Tomáše Rusína bohatě využívá temného pozadí, na němž kontrastují krvavě červené doplňky scény, zejména stoly a židle. Autorka kostýmů Katarína Hollá se musela vypořádat s nevděčným úkolem: obléci členy politbyra tak, aby i v rámci nutně špatně padnoucích obleků vznikly výrazné a charakterotvorné kostýmy. Pomocí různých vycpávek a „vylepšení“ dosáhla opravdu až neskutečného dojmu, kterým postavy na jevišti působily.
DIVADLO: ZTRATILI JSME STALINA
Autor: Fabien Nury, Thierry Robin
Divadelní adaptace: Daniel Majling
Režie: Roman Polák
Dramaturgie: Vladimír Procházka
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Marko Ivanović
Hrají: Jan Kolařík, Michal Isteník / Ctirad Götz, Jaromír Dulava, Petr Halberstadt, Jakub Uličník, Radim Fiala, Martin Siničák, Lukáš Hroník, Tereza Marečková, Linda Ballová, Gabriela Štefanová, Norbert Komínek, Luděk Horáček, Tobiáš Zlámal, Magdaléna Šildová / Maya Zedníčková
Premiéra: 7. 11. 2025
–> Divadlo Bolka Polívky
