Do kin míří nejnovější povídkový film režiséra Jima Jarmusche, jednoho z nejvýznamnějších představitelů nezávislé americké kinematografie. Jak napovídá už jeho název, filmový triptych Otec Matka Sestra Bratr je věnován rodinným poutům: blízkosti i vzdálenosti mezi nejbližšími příbuznými (mentální i fyzické), snaze udržovat co nejlepší vztahy na straně jedné a touze uchovat si individuální svobodu na straně druhé, cestám mezi minulostí a přítomností, autům a skateboardům. Úsporný styl vyprávění s citem pro drobné detaily nabízí až meditativní zážitek, přesto – či snad právě proto – film osloví spíše člena filmového klubu než běžného diváka.
Ve třech příbězích, propojených pouze společnými motivy, se setkávají dospělí členové tří různých rodin v domově rodičů, a to vždy po dlouhém odloučení. Situace plné neúspěšných pokusů o konverzaci, nevyřčených pocitů i tajemství, vrtění se na židli a vzpomínání na mrtvé příbuzné. Snímek plyne pomalejším tempem a kromě dlouhých přesunů autem, které připomínají Jarmuschovu kultovní Noc na Zemi, se žádného dynamičtějšího momentu nedočkáte. Veškerý konflikt se odehrává v nitru postav, které se při konverzaci vyhýbají příliš osobním tématům; někdy proto, že nechtějí ostatní zatěžovat svými problémy, jindy proto, že si chtějí ponechat svá tajemství. O jejich skutečném každodenním životě se tak dozvíme pouze kusé informace, které o to více dráždí naši zvědavost.
Režisér vám neservíruje pod nos zábavu, u které lze vypnout, naopak vyžaduje soustředěnou účast, což má své přednosti i svá úskalí. Za prvé, čím větší obrazovka, tím lépe: film si rozhodně užijete spíše v kině než doma. Za druhé, film je vhodné zhlédnout ve specifickém mentálním rozpoložení, jinak vás pravděpodobně začne nudit: vyžaduje klid, trpělivost a ochotu přijmout skutečnost, že kouzlo filmu spočívá v pocitech, které jednotlivé situace vyvolávají (mohou vést např. k reflexi vlastního rodinného života); nenabízejí však žádné závěry.
Kamera jako samostatný aktér
Práce s kamerou spolu s montáží i akcí herců nejsou o nic méně významotvorné než samotné dialogy; často nám totiž zprostředkovávají informace a podněty, které jsou v rozhovorech buď opomíjeny, anebo jsou vůbec obtížně popsatelné. Například už chování postav u stolu (obřadního místa setkání) a způsob jeho zachycení leccos vypoví o jejich vzájemných vztazích. Lyrické záběry na okolní svět, střídané záběry na výraz aktuálního pozorovatele, zase poodkrývají kus jeho vnitřního světa. V závěrečné kapitole Sestra Bratr se setkáme s téměř surrealistickým prostředím prázdného bytu, ve kterém jako by se postavy ztrácely, třebaže důvěrně znají všechna jeho zákoutí.
Herecké hvězdy v „obyčejných“ rolích
Na snímku je rovněž velmi zajímavá skutečnost, že do rolí „zcela obyčejných lidí“, vyžadujících navíc naprostý minimalismus v hereckém výrazu, obsadil Jarmusch světoznámé herce (Cate Blanchett, Vicky Krieps, Mayim Bialik, Adama Drivera, Toma Waitse a další), které si divák běžně spojí s daleko výraznějšími filmovými postavami. Tento kontrast diváka nutí k o to pozornějšímu sledování jejich projevu. A je třeba říct, že v tomto aktéři obstáli na výbornou.
Film jako sklenka vody
Přestože velmi oceňuji, jak důkladně Jarmusch a jeho lidé propracovali výrazové prostředky tohoto filmu, přiznávám, že k úplné spokojenosti mi stále něco chybí. Snad je to tím, že si nejpozději v druhé kapitole uvědomíte, že jednotlivé děje nevedou k žádným výraznějším pointám či dovršením, které by stály za řeč (čestná zmínka patří pouze první kapitole). Jistě, rodinné setkání bývá často i v reálném životě epizodou, kterou nějak proplouváme, hodně při ní vzpomínáme a významnější ponaučení si z ní neodnášíme. Svým způsobem film připomíná sklenku vody (která se v něm ostatně opakovaně stává tématem hovoru): je čirá a průhledná, její vypití je opravdu přínosné, cítíte se po ní lépe, jen vám tam občas trochu chybí ta chuťová tečka.
FILM: OTEC MATKA SESTRA BRATR
Žánr: komedie, drama, povídkový
Délka: 110 min.
Země: USA
V kinech: od 19. 2. 2026
Scénář a režie: Jim Jarmusch
Kamera: Yorick Le Saux
Zvuk: Robert Hein
Montáž: Affonso Gonçalves
Produkce: Carter Logan
Casting: Ellen Lewis
Scénografie: Marco Bittner Rosser, Jenny Oman
Kostýmy: Catherine George
Hrají: Mayim Bialik, Adam Driver, Tom Waits, Charlotte Rampling, Cate Blanchett, Vicky Krieps, Indya Moore, Luka Sabbat, Françoise Lebrun
–> AEROFILMS
