Sovětský svaz, 1937. Stalin upevňuje svou moc a nikdo si nemůže být jistý vlastním postavením. Desetitisíce lidí končí ve věznicích a pracovních táborech, často bez skutečného důvodu. O jejich vině je rozhodnuto dávno předtím, než jsou vůbec obviněni. Presumpce neviny je asi tak reálná jako existence bájných zvířat.
Režisér Sergej Loznica ve svém novém filmu vstupuje do světa, kde spravedlnost pozbývá svého skutečného významu a právo se stává pouhým nástrojem moci. Jeho historické drama vychází ze stejnojmenné novely Georgije Děmidova, sovětského fyzika, spisovatele a bývalého politického vězně, který měl s represivním systémem osobní zkušenost a dokázal jej popsat s mrazivou přesností.
Ideály vs realita
I v nejtemnějším období stalinistických čistek se však může objevit člověk, který se nebojí postavit bezpráví a odhodlaně bojuje za spravedlnost. Mladý prokurátor Alexandr Korněv je jedním z nich – svědomitý, poctivý, čerstvě vystudovaný právník, přesvědčený, že systém musí fungovat podle pravidel.
Pln odhodlání se vydává do věznice v Brjanské oblasti, aby prověřil dopis, jenž se mu dostal do rukou. Jeho autorem je bývalý prokurátor Stěpňak, který je neprávem vězněn tajnou službou NKVD a podrobován výslechům a mučení, aby se přiznal ke zločinům, které nespáchal. Korněv je systematickým zneužíváním moci hluboce otřesen – najednou naráží na propast mezi tím, jak by měl státní aparát fungovat, a tím, jak skutečně funguje. Jeho víra v systém je vystavována tvrdým zkouškám. Rozhodne se proto odjet do Moskvy za generálním prokurátorem a věří, že pokud věc přednese výš, spravedlnosti bude učiněno zadost.
Čekání na nástroj moci
Děj je úsporný, dialogů je minimum a hlavní hrdina většinu času čeká. Čeká na audienci, čeká na rozhodnutí, čeká na reakci. Přesto film ubíhá překvapivě svižně. Napětí je téměř hmatatelné a prostupuje každou scénou. Loznica pracuje s tichem a dlouhými záběry, které dávají vyniknout drobným gestům a výrazům tváře. Každý pohled, každé zaváhání může znamenat víc než dlouhá řeč. Ponuré prostředí věznice zesiluje pocit bezvýchodnosti, stejně jako strohá, šedá budova generální prokuratury, jejíž chodby působí nekonečně a neosobně. Korněvovo nekonečné čekání nutí diváka sedět v napětí a přemýšlet, jestli právě teď nepřijde okamžik, kdy se všechno zlomí. V atmosféře stalinistického režimu je totiž jasné, že spravedlnost má jen velmi malou šanci na vítězství a že pravda sama o sobě nestačí.
Obraz sevřený v rámu
Loznica zvolil dnes už méně obvyklý formát 1,33:1, takzvaný akademický formát, který byl typický pro dobu, v níž se děj odehrává. Film tak získává další vrstvu autenticity a silnější pocit návratu do minulosti. Úzký obraz zároveň působí stísněně a podtrhuje omezený prostor, ve kterém se postavy pohybují. Jako by rám obrazu symbolizoval hranice, z nichž není úniku.
Nelze si nevšimnout paralel se současným Ruskem, které se nabízejí samy. Loznica je ostatně známý tím, že ve svých filmech vytváří historické ozvěny současnosti a upozorňuje na opakující se mechanismy moci. Atmosféru podporuje i práce s barvami. Převládají šedé a hnědé tóny, které umocňují pocit chladu, strachu a beznaděje. Kamera se vyhýbá jakékoli okázalosti, nenajdeme tu žádné pohyby kamer ani efektní nájezdy. Celý film je tvořen statickými záběry, které podtrhují strnulost a nehybnost totalitního režimu.
Síla nevyhnutelnosti
Loznica natočil film, který se sice odehrává ve 30. letech, ale působí znepokojivě aktuálně. Vyvolává pocit bezmoci a klade jednoduchou, přesto tíživou otázku: může se jednotlivec postavit státnímu aparátu a doufat, že obstojí? V totalitním režimu je odpověď spíše skeptická. Necelé dvě hodiny drží film diváka v napětí. Nejde ani tak o to, jak příběh skončí, protože výsledek lze tušit od začátku. Podstatné je, jakým způsobem se k němu dospěje a co všechno se po cestě odhalí o charakteru lidí i o samotné povaze moci. Právě v tomto „jak“ spočívá síla i tíha celého vyprávění, které po skončení ještě dlouho doznívá.
FILM: DVA PROKURÁTOŘI
Historické / Drama
Francie, Německo, Nizozemsko, Lotyšsko, Rumunsko, Litva, 2025
Režie: Sergej Loznica
Scénář: Sergej Loznica
Kamera: Oleg Mutu
Hudba: Christiaan Verbeek
Hrají: Alexandr Kuzněcov, Anatolij Bělyj, Vytautas Kaniušonis, Alexandr Filippenko, Valentin Novopolskij, Sergey Podymin, Lukas Petrauskas, Ivgeny Terletsky
–> AEROFILMS
