„Studená válka neskončila, jen se rozbila na tisíc kousků. Vy jste tady, abyste pochopili, že vaše tělo nepatří vám, ale státu,“ dozví se hned na úvod filmu Rudá volavka frekventantky a frekventanti hodně zvláštní státní internátní školy daleko za Moskvou. KGB už se sice jmenuje trochu jinak, ale její metody se za ta léta vlastně tolik nezměnily. Snad jen ideologie je méně.

Dominika Jegorovová stojí před celou třídou a ředitelka školy jí nařídí, aby se svlékla donaha. Zatímco chlapec stojící vedle ní okamžitě uposlechne, ona jen zatne zuby a ani se nepohne. Dobře si uvědomuje, že její život nabírá směr, který by ještě před pár týdny nikoho ani nenapadl. Jenže stačí málo, nemocná matka a poněkud zvrhlý strýček u zahraniční rozvědky SVR. A najednou je žákyní ve škole, kde je úkolem naučit ženy používat své tělo k získání informací od zahraničních kontaktů.

Nic v životě není náhoda
Kde se tu vlastně vzala? Vždyť se zdálo, že její kariéra bude stoupat do zářivých výšin. Patří k nejlepším baletkám v Rusku a pevně drží pozici první sólistky baletu Bolšoj těatru v Moskvě. V jednom z nejlepších baletních souborů na světě. Pak se ale stane děsivá věc, při jednom vystoupení jí její taneční partner skočí na lýtko. Ozve se strašný zvuk praskajících kostí. Co to znamená pro baletku, je asi zřejmé. Vypadá to jako nešťastná náhoda, prostě něco, co je sice tragické, ale nikdo za to nemůže, aspoň to si má Jegorovová myslet. Ale existují vůbec náhody?

Mladá žena se vrací z nemocnice, a je smířená s tím, že tančit již nikdy nebude. Ale co bude dělat? Její matka trpí podle všeho postupující Bechtěrevovou nemocí. A ona se o ni musí starat. Nastává čas pro další náhodu, na scéně se objevuje její strýček Ivan Dimitrijevič Jegorov, jinak též jeden z důstojníků zahraniční rozvědky. Ten přichází, aby své neteři připomněl, že s matkou bydlí ve státním bytě, který patří divadlu. Také veškeré matčiny léčebné výlohy, stejně jako plat ošetřovatelky hradí Bolšoj těatr. Jak dlouho bude moci zůstat? Naštěstí má strýček řešení, ale musí mu pomoci získat tajné informace od jednoho ruského oligarchy Dimitrije Ustinova.

Své milé neteři, které se tolik snaží pomoci, tak nějak zapomene sdělit, co se stane, až s tímhle mužem zůstane sama v hotelovém pokoji. Jegorovová nic netuší, a proto dělá, oč ji strýc požádal. Jde jí to skvěle, za chvíli jsou skutečně sami a Ustinovova ochranka čeká za dveřmi. Než se ale mladinká dívka stihne rozkoukat, leží nahá pod hromotlukem, který do ní proniká.

Naštěstí se v tu chvíli v pokoji objeví zabiják, který mu kolem krku utáhne kovovou smyčku. Ta mu téměř odřízne hlavu. Tajná služba se zbavila toho, koho potřebovala. Jenže co s nepohodlným svědkem? Vedení rozvědky nařizuje její likvidaci. Strýček ovšem přispěchá s návrhem zařadit ji do speciálního programu zvaného Rudé volavky. Jegorovová tak dostává na vybranou, buď dá své tělo do služeb vlasti, nebo…

Špiónská hra podle staré školy
Pokud se právě čtenář nemrava začal těšit na erotické scény plné ponížení a násilného sexu, musíme ho zklamat. Jennifer Lawrenceová, která se zhostila role Dominiky Jegorovové, své pohledné tělo ve filmu sice ukáže, ale jinak je většina scén zobrazujících sex natočena velmi decentně. Jako by se tvůrci báli pod vlivem současného společenského klimatu ve filmu, kde se s ženami jedná jako se zbožím, ukázat ženy jako zboží.

Atomic Blonde: Bez lítosti. Genderově vyvážená bondovka

Nebo je to spíše záměr režiséra Francise Lawrence, který se předtím ujal režijní taktovky například dvou dílů Hunger Games či v roce 2005 povedeného Constantina. V případě Rudé volavky pracoval Lawrence se scénářem Justina Haythea, který vznikl na základě stejnojmenné knihy Jasona Matthewse.

Mimochodem, s Jennifer jde jen o shodu jmen, nejsou nijak příbuzní. Takže umírněnost erotických scén nelze přičítat případné žárlivosti. Možná jde ale o záměr udržet trochu staromilské vyznění celého filmu. Možná si připomenete atmosféru špionských filmů z padesátých let. Tady rozhodně nečekejte rychlé akční scény ve stylu Atomic Blonde. Tady se postupně rozehrává velmi precizní špiónská hra mezi SVR a americkou CIA.

Ta má totiž přímo v srdci ruské zahraniční rozvědky svého špeha a kontakt s ním obstarává Nathaniel Nash v podání Joela Edgertona. Ten se ale nešikovně prozradí, když se ruská protidrogová služba náhodou připlete k jeho kontaktu se zdrojem. Nash netuší, o koho jde a zazmatkuje.

Zpravodajská hra tak může začít, ale tady nejde o divoké přestřelky, souboje či únosy. Tady se hraje opravdová šachová partie se všemi finesami. Pěkně krok po kroku. Kdo získá čí důvěru? Kdo nakonec provede ten nejlepší tah? Všichni jsou jen figurky. I když občas mohou mít svou hlavu.

Kde najít fantastická zvířata? Film potěší atmosférou, bohužel ne příběhem

Tomu odpovídá i poměrně pozvolný spád filmu. Ten se odvíjí skutečně jako šachová partie, pomalu, s rozvahou. Žádná velká zrychlení se nekonají ani při jediné pořádné bitce. Přesto se nejspíše nudit nebudete; jak se partie pomalu rozehrává, stává se i divák součástí hry. Pomáhá k tomu nejen solidně vypointovaný příběh, ale také zajímavá práce s kamerou Joa Willemse, ale především dobře poskládaná hudba Jamese Newtona Howarda, který se s Lawrencem sešel už na Hunger Games, ale má na svědomí i hudbu k Fantastickým zvířatům a kde je najít. Mimochodem, na jeho práci se můžeme těšit i v jejich připravovaném druhém dílu.

Pokerová tvář
Ve zpravodajské hře nemůžeme očekávat výbuchy emocí, takže úloha Lawrenceové nebyla právě jednoduchá. Jak ukázat emoce zraněné a zneužité dívky, a přitom zachovat téměř železný výraz vycvičené děvky, která má používat sex k dosažené svého (nebo spíše státního) zájmu? Herečka proto sáhla k poměrně úspornému herectví, kdy její emoce zračí především pohled. Ať je to ponížení, zlost, zneuctění, nebo sladký pocit pomsty. Většinou se v jejím obličeji téměř nepohne sval, přesto stačí jediný pohled na letišti v samém závěru, abyste pochopili, co se právě stalo.

Skvělým hráčem je jí v tomto směru Matthias Schoenaerts hrající strýčka Jegorova. Jeho chladný pohled vám musí být nesympatický od první chvíle a když pak jen bez emocí přihlíží mučení dcery svého bratra, začnete ho silně nenávidět. Nechtěně si vzpomenete na obraz zaťatých agentů NKVD či později KGB. Chladný, bezcitný, spřádající pavučinu lží a podrazů. Za jejich výkony trochu zaostává Joel Edgerton jako Nathaniel Nash, který po většinu filmu působí buď ztraceně, nebo naprosto zmateně. Že by tohle mohl být jeden z klíčových důstojníků CIA v Moskvě. Těžko říct.

Zbytek postav působí trochu křečovitě. Ať jde již o Charlotte Ramplingovou, která ztvárňuje sadistickou ředitelku 4. státní školy, ale působí spíše komicky, o dojmu autority nemůže být řeč. Podobně téměř legračně působí i postava Stephanie Boucherové, šéfky týmu amerického senátora působící toho času na ambasádě v Budapešti, kterou zlákají peníze SVR. Mimochodem, v menší roli se objeví i slavný Jeremy Irons. Najdete ho.

 

Film: Rudá volavka

Režie: Francis Lawrence
Scénář: Justin Haythe; knižní předloha Jason Matthews
Střih: Alan Edward Bell
Kamera: Jo Willems
Hudba: James Newton Howard
Obsazení: Jennifer Lawrenceová, Joel Edgerton, Matthias Schoenaerts, Charlotte Ramplingová, Mary-Louise Parkerová, Jeremy Irons, Joely Richardsonová, Ciaran Hinds, Bill Camp, Sakina Jaffreyová, Thekla Reutenová, Douglas Hodge, Sasha Frolova, Kristof Konrad, Nicole O’Neillová, Sergej Polunin, Joel de la Fuente, Júlia Ubrankovicsová, Sergej Onopko, Makar Zaporožskij
www.cinemart.cz

 

PŘEHLED RECENZE
Příběh
8
Herecké výkony
6
Vizuální zpracování
5
Hudba
8
David L. Bronštejn
Autor není stálým členem redakce.