Po loňském Hamletovi přichází na řadu další ze Shakespearových komedií, organizátoři festivalu Letní shakespearovské slavnosti tentokrát vsadili na jednu z těch méně hraných a známých.
Přesto vám zápletka bude připadat velmi povědomá.
Dobrý konec všechno spraví staví totiž podobně jako komedie Něco za něco na „postelovém triku“.


LETNÍ SHAKESPEAROVSKÉ SLAVNOSTI 2017: TAK TROCHU JINÝ HAMLET

Dcera lékaře Helena uzdraví francouzského krále ze smrtelné nemoci, ten jí na oplátku slíbí manžela.
Tím má být hrabě Bertram, jemuž je však proti srsti manželství s jemu nerovnou ženou.
Uteče proto do války a své manželce vzkáže, že „až získáš prsten, který nesundávám z prstu, a počneš moje dítě, budu tvůj.“ Helena si dobře uvědomuje, že takové „až“ znamená nikdy. Rozhodne se proto získat svého muže novou lstí. Cudnou Dianu, po níž Bertram zatouží, Helena nahradí v posteli, a donutí Bertrama, aby se tak vyspal se svou vlastní ženou.

Martin Siničák, Pavel Tesař, Martin Matějka a Ondřej Pavelka (Autor fotografie: Viktor Kronbauer, © AGENTURA SCHOK)

Jak píše v úvodu svého překladu Martin Hilský, na této komedii není pranic komického. Ačkoli v Shakespearových komediích jsou převleky a záměny běžnou součástí děje a fungují jako komediální prostředek, ve hře Dobrý konec všechno spraví jde o zoufalý pokus ženy přimět k lásce nemilujícího muže. A ačkoli ten samozřejmě na konci „prohlédne“ a začne svou ženu milovat, nelze se ubránit dojmu, že je to láska nepřirozená a vynucená. Jak praví Hilský: „Hra ohlašuje konec šťastných konců a konec shakespearovské komedie.“

Pavel Tesař, Martin Dejdar a Martin Siničák (Autor fotografie: Viktor Kronbauer, © AGENTURA SCHOK)

A vskutku na této komedii v režii Jana Antonína Pitínského nebylo vtipného, ba ani směšného vůbec nic. Postavy šaška (David Janošek) a Parola (Ondřej Pavelka), které by měly být klauny hry, svými dlouhými a zmatenými monology spíše nudí a při zmínce o pálení trenýrek na zahradě jednomu přijde na mysl, zda je takovýchto laciných vtipů třeba. Aspoň že „sorry jako“ se už omrzelo. Jediné vtipné momenty tak měl na svědomí Martin Dejdar jako francouzský král.


VEČER TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLIV CHCETE NA PRAŽSKÉM HRADĚ

Hvězdou celého představení se však oprávněně stala Anna Fialová v hlavní roli Heleny. Její práce s hlasem a „znaková řeč“, když se snaží pro svůj plán získat Dianinu matku, působí uhrančivě a její výkon celé představení pozvedá.

Osobně mě nadchla i Marie Durnová v roli Bertramovy matky, ačkoli vážná role hraběnky jí vytyčila jisté meze. Naopak Bertram (Martin Siničák), zlotřilý manžel, jehož se všichni snaží proti jeho vůli donutit k lásce a poslušnosti, nemá jinou šanci, než z toho ve výsledku vyjít jako rozmařilý hejsek a ňouma, jenž utíká před svou povinností.

Kateřina Holánová, Anna Fialová a Anna Stropnická (Autor fotografie: Viktor Kronbauer, © AGENTURA SCHOK)

Ne zrovna sjednoceně tentokrát působila výtvarná stránka inscenace. Hudba Vladimíra Franze byla směsicí andělského chóru a pekelné kakofonie, jež tahala za uši. Scéna Jana Štěpána byla jednoduchá, z masivních stěn s dřevěným obložením. Ze všeho nejvíce to však připomínalo školní aulu nebo kongresový sál.

K oživení došlo ve chvíli, kdy stěny zaplnily obrazy ryb směřujících k velkému kříži a svatební kytice. Symboliku ryb si pak divák může vyložit několika způsoby. Buď jako symbol křesťanství, nebo může vzpomenout na přísloví o mrtvých rybách plavajících s proudem.


POŘADATELÉ LETNÍCH SHAKESPEAROVSKÝCH SLAVNOSTÍ PODRUHÉ VSADILI NA SKUTRY. A DOBŘE UDĚLALI!

Oproti tomu Helena se nehodlá smířit s osudem a živelně zahajuje tažení proti vlastnímu manželovi. Protože, a zde se dostáváme zpět ke křesťanství, svátost manželskou jednou udělenou není možné brát na lehkou váhu, jako to činí Bertram.

Kostýmy Jany Prekové v tomto dřevěném prostředí působí skoro jako pěst na oko, zvláště ty z francouzského dvora. Syté barvy, fialové a ryšavě oranžové paruky, růžové střevíce, kanárkově žluté čapce, flitrovaný kabátec a další části oděvu vyznívaly až přehnaně. Snad šlo o manifest ironizující pařížskou dvorskou módu z časů Ludvíků a posmívající se statutu Francie coby kolébce módy, snad šlo opravdu o inspiraci přejatou ze současných fashion weeků – nebylo by se čemu divit. Nicméně víc se mi líbily umírněnější kostýmy Heleny, hraběnky a Bertama.

Martin Siničák a Anna Stropnická (Autor fotografie: Viktor Kronbauer, © AGENTURA SCHOK)

Podobně jako komedie Večer tříkrálový před dvěma lety ani letošní Konec dobrý všechno spraví nenadchne, ale ani neurazí. Mou nejoblíbenější hrou pražských shakespearovských slavností tak nadále zůstává Romeo a Julie v adaptaci dua SKUTR, kterou vřele doporučuji ke zhlédnutí, a to tím spíš, že inscenaci letos čeká derniéra.

 

Divadlo: Dobrý konec všechno spraví

Překlad: Martin Hilský
Režie: Jan Antonín Pitínský
Dramaturgie: Petr Osolsobě
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Hudba: Vladimír Franz
Asistentka režie: Magdalena Lážnovská
Hrají: Martin Siničák, Marie Durnová, Anna Fialová, David Novotný, David Janošek, Ondřej Pavelka, Martin Dejdar / Oldřich Vízner, Jan Vlasák, Martin Matejka, Pavel Tesař, Jan Lepšík, Kateřiná Holánová, Anna Stropnická, Magdalena Lážnovská
www.shakespeare.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
7
Zpracování
5
Výprava
3
Herecké výkony
9